„Od začátku šlo o strategii, kterou prosazoval Jiří Ruml,“ říká Jan Urban, který patřil mezi kmenové autory samizdatových Lidových novin. Klíčovou osobou, přes niž se do LN lidé ze „šedé zóny“ dostávali, byla podle něj ekonomka Rita Klímová. Její syn Vladimír Mlynář, který byl jedním z mladých organizátorů LN, si vzpomíná, že když publikoval Miloš Zeman svůj proslulý článek v Technickém magazínu, Ruml za ním zašel a přinesl článek pro Lidovky.
Jedním z nejvýraznějších autorů, kteří publikovali v legálním tisku i samizdatových LN, byl literární kritik Jan Lukeš. „Na začátku roku 1988 mi Josef Vlček zprostředkoval schůzku s Rudolfem Zemanem, který mi nabídl spolupráci,“ říká Jan Lukeš. „Psal jsem tehdy do Svobodného slova a nechtěl jsem se té platformy vzdát, takže jsem si nakonec pro Lidovky našel pseudonym Tomáš Unzeitig,“ říká Lukeš. „Všechno bylo velmi zakonspirované, ani jsem nevěděl, kdo všechno se toho zúčastní. Když jsme se jednou měsíčně scházeli s Rudolfem Zemanem, tak mi neušlo, že má vždy za sebou v závěsu nějaké slídily,“ dodává Lukeš. Lidé ze „šedé zóny“ se v samizdatových Lidových novinách začali ve větší míře objevovat na jaře 1989 v souvislosti s tehdejšími peticemi. V září 1989 vyšla v LN petice dvou desítek oficiálních novinářů proti „tendenční a demagogické kampani“ médií proti signatářům Několika vět (podepsali ji kupříkladu Martin Komárek, Jiří Leschtina, Petr Šabata či Adam Černý), proti zatčení redaktorů LN v říjnu již protestovaly na jejich stránkách desítky novinářů a redaktorů. Na podzim 1989 již poskytli LN rozhovory například Jiří Suchý či Jiří Menzel.
O autorovi| Petr Zídek, redaktor LN
