Neděle 13. října 2024, svátek má Renáta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Střelba ve školách je nakažlivá

Česko

Zprávy o masových vraždách ve škole mohou podle psychologů inspirovat další potenciální pachatele.

Nápodoba navíc „účinkuje“ nejlépe právě u mladých a nezralých lidí.

Vešel do třídy a začal střílet. Moje kamarádka zpanikařila natolik, že vyskočila z okna, popisuje šestnáctiletá Luisa Santonastasová hromadné vraždění, které se odehrálo minulou středu ve škole v německém Winnendenu. Jeden z jejích bývalých studentů, sedmnáctiletý Tim Kretschmer, tam zabil patnáct lidí.

Oblékl se do černého, vyzbrojil se otcovou pistolí a vyrazil vraždit. Zastřelil devět studentů, tři učitelky a poté na útěku tři další osoby. Neváhal vzít rukojmí – zajatého muže donutil, aby ho autem odvezl z místa činu. Když policie mladého vraha dopadla, obrátil zbraň proti sobě.

O střílení natočil video Zabíjení ve školách je častější, než by se mohlo na první pohled zdát. Loni v září zastřelil dvaadvacetiletý student Matti Juhani Saari na střední škole ve Kauhajoki na jihozápadě Finska devět spolužáků, učitele a nakonec i sebe. Den před masakrem ho policie vyslýchala kvůli videu na serveru YouTube, kde byl nafilmován při střelbě.

Videonahrávku po sobě zanechal i další školní střelec, jihokorejský student Čo Sung-hu. Vysvětluje na ní, co ho přivedlo k vraždění. Čo Sung-hu oblečený do khaki vesty a černého trička v dubnu 2007 zabil na Virginském polytechnickém institutu v americkém Blacksburgu dokonce 32 lidí, pak spáchal sebevraždu. Použitou zbraň si objednal přes internet, na stejných stránkách zadal svou objednávku také Steven Kazmierczak. Tento čerstvý absolvent americké univerzity Northern Illinois v americkém DeKalbu zabil loni v únoru v areálu školy pět studentů a pak skoncoval i s vlastním životem.

Uvedené příklady představují jen stručný výtah z obsáhlého přehledu vražd ve školních lavicích. Většina z nich vypadá jako opsaná „přes kopírák“. V poslední době jejich počet navíc vzrůstá. Trend ještě umocňují média, která bleskově informují o případné střelbě, ať se odehraje v kterémkoli koutě světa. Divák u televizní obrazovky tak mnohdy mívá pocit, že „se ve škole střílí takřka neustále“.

Navíc může podle odborníků důkladné „propírání“ vražd v médiích posloužit jako „recept“ pro další potenciální pachatele. „Je prokázáno, že pokud se například v novinách více píše o sebevraždách, jejich počet se následně zvýší,“ říká Štěpán Vymětal, psycholog z ministerstva vnitra specializovaný na krizové situace a trestné činy. K nárůstu počtu školních vražd by podle něj mohlo přispívat odcizení mladých lidí od zbytku společnosti a nižší sociální kontrola ve vyspělých zemích.

O vlivu médií na výskyt střelby ve školách nepochybuje ani Karel Netík z Institutu forenzní psychologie: „Lidem, kteří chtějí vraždou řešit své problémy, poskytnou média přesný návod. Významnou roli hraje nápodoba, a ta se častěji vyskytuje právě u mladých a nezralých lidí.“

Řada vražd ve školách má podobný průběh. „Často trochu připomínají takzvaný vražedný tah. Tento kriminalistický termín označuje případy, kdy se pachatel vyzbrojí, zastřelí třeba své blízké, někam se přesouvá autem a cestou opět zabíjí. Tah většinou končí sebevraždou nebo zabitím ze strany policie.“ Nezabrzděná agrese Vraždění obvykle odstartuje souhra několika faktorů. Člověk musí mít ke spáchání trestného činu v takovém rozsahu určité osobnostní předpoklady. „Může trpět psychopatickou poruchou, často mívá sklony k agresi a nedokáže ji regulovat. Jeho sociální vazby s okolím bývají slabé nebo narušené,“ přibližuje Štěpán Vymětal psychologický profil pachatele. Život v sociální izolaci a absence „brzdy“ agrese vyzdvihuje také psycholog Karel Netík: „Školní vrazi nejsou schopni soucitu, citových vztahů a vazeb. Minimálně z části jim jsou tyto osobnostní charakteristiky vrozené.“ Eric Harris a Dylan Klebold, studenti střední školy Columbine v americkém městečku Littleton, zabili v dubnu 1999 dvanáct spolužáků a učitele. Nakonec oba spáchali sebevraždu. Na svůj útok se dlouho a pečlivě připravovali, trénink a ideologické proklamace si natáčeli na video. „Harris po sobě zanechal deník, ze kterého můžeme usoudit, že opovrhoval všemi lidmi. Bez výčitek svědomí lhal a kradl, zcela mu chyběl soucit, ostatní viděl pouze jako nástroje,“ míní Jan Volavka, emeritní profesor psychiatrie na New York University School of Medicine a autor knihy Neurobiology of Violence (Neurobiologie násilí).

V některých případech se také prokázala psychická nemoc útočníka. „Druhý ze střelců v Columbine Dylan Klebold bral antidepresiva. Čo Sung-hu, který zabil 32 lidí ve Virginii, trpěl zřejmě těžkou duševní chorobou,“ uvádí Jan Volavka. Zároveň však připomíná, že po světě chodí další desítky milionů lidí s depresí a psychickými poruchami a ti vraždu nikdy nespáchají.

Pokračování na straně 27

Zavraždí spolužáky nebo i učitele a vše zpravidla zakončí sebevraždou.

Dokončení ze strany 25

Kromě osobnostních charakteristik má totiž výrazný vliv třeba i prostředí a další faktory.

Hlasité bouchnutí dveřmi Motivace k samotnému činu bývá různorodá. Na jednom z čelných míst stojí touha pomstít se za prožitá příkoří. „Pachatel cítí křivdu. Nenávist obrací proti společnosti, škole nebo vrstevníkům,“ říká Karel Netík. Čin však podle něj může být také zvláštním typem sebevraždy – hlasitým bouchnutím dveřmi.

Pachatel, který stál původně stranou kolektivu a neměl mnoho kamarádů, se najednou objeví v hlavních televizních zprávách. Umírá jako slavná osobnost. O touze po zviditelnění může svědčit i skutečnost, že mnozí školní zabijáci o svém záměru předem informovali na internetu.

Konkrétním spouštěčem vraždění může být podle Štěpána Vymětala určitá frustrující situace, která člověku brání v naplnění jeho potřeb. „Významnou roli hraje možnost dostat se ke zbrani, absence bezpečnostních opatření ve škole, chybějící sociální kontrola jak ve škole, tak v rodině,“ domnívá se český psycholog. Pak už mnohdy stačí jen pověstná „poslední kapka“ a student vyráží vraždit.

Střelnou zbraň útočníci volí kvůli jednoduchosti použití a dostupnosti. „Harris a Klebold původně plánovali provést masakr výbuchem propanu, ale naštěstí se jim to nepodařilo technicky zvládnout,“ připomíná profesor Volavka. Podotýká také, že řešení sporů střelnými zbraněmi má ve Spojených státech dlouhou tradici. Už od koloniálních dob chodí lidé ozbrojeni. „Žiji ve státě Montana a jsem jeden z mála místních občanů, který nevlastní střelnou zbraň,“ poznamenává profesor Volavka.

Rozšířené držení střelných zbraní a omezená kontrola jejich prodeje je už několik desítek let v USA důležitou politickou otázkou, zatím se však problém nepodařilo vyřešit. „Evropa se v tomto směru bohužel postupně amerikanizuje. Nicméně samo držení zbraní nemusí počet masových vražd nijak podstatně zvyšovat. Švýcarsko zatím Spojené státy v zabíjení nedostihlo, přestože v alpské zemi mají doma střelnou zbraň muži v záloze,“ uvádí Jan Volavka. Kromě dostupnosti zbraní jsou tak podle něj důležité i kulturní faktory.

***

Trest nebo sebevražda s vykřičníkem

Proč se v poslední době tak často střílí ve školních třídách? Mladí vrazi svými činy mnohdy trestají spolužáky, učitele nebo celou společnost, protože se cítí ukřivdění. Jindy je hromadná vražda vlastně „sebevraždou s vykřičníkem“ - student chce ukončit svůj život, ale společnost by si měla jeho odchod dobře zapamatovat.

Inventura vražd ve školách březen 2009 Sedmnáctiletý Tim Kretschmer zastřelil ve své bývalé střední škole v německém Winnendenu 12 lidí. při útěku další tři. Nakonec obrátil zbraň proti sobě.

únor 2008 Steven Kazmierczak, absolvent americké univerzity Northern Illinois v americkém DeKalbu, zabil v areálu školy pět studentů a pak spáchal sebevraždu.

září 2008 Dvaadvacetiletý Matti Juhani Saari zabil na střední škole ve finském Kauhajoki devět spolužáků a učitele. Postřelil i sebe a v nemocnici zranění podlehl.

duben 2007 Třiadvacetiletý student Čo Sung-hu z Jižní Koreje zastřelil na Virginském polytechnickém institutu 32 lidí. Pak spáchal sebevraždu. Událost je snad vůbec nejhorším masakrem, který spáchal student ve škole.

listopad 2007 Osmnáctiletý student Pekka-Eric Auvinen postřílel na gymnáziu ve finském městě Jokela osm lidí. Pokusil se spáchat sebevraždu a v nemocnici zemřel.

říjen 2006 Dvaatřicetiletý Charles Carl Roberts zavraždil ve škole v americkém městečku Nickel Mines pět dívek. Nakonec obrátil zbraň proti sobě.

březen 2005 Šestnáctiletý student Jeff Weise minnesotské střední školy v Red Lake tam připravil o život devět lidí. Doma začal zabitím prarodičů, pokračoval střelbou ve škole a akci zakončil sebevraždou.

duben 2002 Robert Steinhäuser, devatenáctiletý bývalý žák gymnázia v německém Erfurtu, tam zabil 16 lidí a pak sebe.

duben 1999 Osmnáctiletý Eric Harris a sedmnáctiletý Dylan Klebold postříleli na střední škole Columbine v městečku Littleton 12 studentů a profesora, poté oba spáchali sebevraždu.

prosinec 1989 Pětadvacetiletý Marc Lépine zabil na École Polytechnique v kanadském Montrealu čtrnáct osob.

srpen 1966 Pětadvacetiletý Charles Whitman, student univerzity v texaském Austinu, z věže uprostřed campusu postřílel 14 lidí, než ho zneškodnila policie. Předtím zabil svou ženu a matku.

Vrazi jako přes kopírák Útok si často pečlivě připravují, fotí se se zbraněmi a mnohdy o svém záměru dokonce natočí „propagační“ video nebo ho alespoň přiblíží v internetové diskusi. Když přijde den D, vezmou střelnou zbraň a vyrazí do školy.

Motivací k vraždám může být msta za prožitá příkoří

O autorovi| Eva Hníková, redaktorka LN

Autor: