Známým případem stresem zničeného - vyhořelého pracovníka je Barbora Tachecí, dnes už bývalá šéfka Radiožurnálu. Mohli jste číst desítky jejích rozhovorů, vidět ji v několika televizních pořadech - napětí na ní bylo patrné každému. Až se objevila v léčebně v pražských Bohnicích. Pro některé překvapení, jiní už dávno říkali: „Je to blázen.“ Ale co když může podobně dopadnout kdokoliv, pokud pracovní problémy získají navrch nad jeho psychikou? Stres je totiž slovo, které se dnes všemožně ohýbá, ale málokdo ví, co si pod ním vlastně představit.
„V současné době se o stresu mluví spíše negativně, jako by to byla nějaká novodobá nemoc. Ale přitom je pro život nepostradatelným jevem, protože nám umožňuje podávat výkony,“ vysvětluje psycholog Petr Moos.
Biologicky se prapůvod stresu vysvětluje jako reflex, který nás dokázal zachránit v nebezpečných situacích. Když se před pračlověkem vynořil predátor, mozek rychle situaci vyhodnotil a na chvíli nás vybavil schopností poměrně dlouho utíkat, aniž bychom se unavili, případně nám dodal sílu oponenta zneškodnit. „Je třeba si uvědomit, že stres je vlastně všechno, co vnímáme, v čem se pohybujeme, všechno, co na nás zevně i zevnitř působí,“ upozorňuje na význam stresu psychiatr Jan Cimický.
Stresorů, tedy zdrojů tlaku, je celá řada - od intenzivního světla, počasí, teploty, přes dluhy, zkoušky, hádky až po nesouhlas s politickou situací. Ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme neustále vystavení různým tlakům a naše tělo se s nimi musí nějak vyrovnávat.
Psychologie zavádí dokonce termín pozitivní stres, odborně eustres. Tím se myslí stres, který nás nutí být aktivní. Tímto stresem se ohánějí všichni ti odolní chlubilové, kteří tvrdí, že bez stresu nedají ani ránu.
Podle Petra Moose jde pozitivní stres chápat i trochu jinak. Když totiž Vídeňan Hans Selye, mimochodem i autor termínu stres v psychologii, připravil seznam nejvíce stresujících situací, objevila se tam i svatba a dovolená. Ve stresu se zmítáme denně. Optimálně nám má pomáhat k pracovnímu výkonu, ale služebník je to velice neposlušný. Nebezpečný stres Okamžik, kdy se z hnacího motoru stává kočár řítící se z útesu, je u každého člověka jiný. Nedá se říct, kolik přesně stresu je povoleno, ani se nijak neměří. Na přílišný stres organismus reaguje poplachem, při němž se mobilizují v těle látky odpovědné za harmonické fungování těla i psychiky.
„Když již tělo není schopno z vlastních zdrojů stres zvládat, dochází ke stresovému selhávání. To může způsobit jednak příliš veliká či nezvladatelná zátěž, protichůdné a nesplnitelné požadavky, ale stejně tak i mechanická a opakující se práce,“ říká Cimický. Prvními varovnými signály toho, že stres je příliš veliký, jsou poruchy spánku, roztržitost, podrážděnost, únava i různé tělesné obtíže.
Psychické problémy se objevují ve fázi, kdy už je působení stresu zřejmé a nezpochybnitelné. Zátěž nad vaše schopnosti může způsobit záchvaty paniky. Člověk se potí, buší mu srdce, zvedá se mu žaludek. Zdá se mu, že se dusí a nemůže se nadechnout, cítí v končetinách všelijaké brnění i bolesti, má mžitky před očima, cítí velikou úzkost a strach ze smrti.
Pokračování na straně III
Dokončení ze strany I
„Můžeme si to představit jako přehřátý počítač, který začne dělat nepochopitelné chyby,“ ilustruje situaci Jan Cimický. Neustálé čerpání energie z organismu, aniž tělu dopřejete čas na regeneraci, se nakonec projeví totálním vyčerpáním. „Asi jako když vyčerpáte studnu a chcete pořád dál čerpat vodu, aniž byste počkali, až se tam zase voda natáhne,“ říká psychiatr.
Syndrom vyhoření Člověk, který podlehne práci a stane se na ní závislý, se snadno posune z workholika do stavu „vyhoření“ nebo také „ vypálení“. Vyhořelí lidé bývají především manažeři a podnikatelé, ale i zdravotníci, učitelé, novináři a ženy na mateřské dovolené.
Na Západě, kde k psychologii nejsou takové předsudky, se vyhoření stalo velmi skloňovaným pojmem. A nejde jen o padlé anděly, kteří chtěli pomáhat lidem a světu a najednou ztratili chuť. Otrávení můžete být z kterékoliv práce. V anglicky mluvících zemích se vyhoření věnuje velká pozornost.
Důkazem je, že na internetu najdete bezpočet testů na to, jestli vám vyhoření opravdu hrozí. Odpovídáte na otázky typu: „cítíte, že jste náchylní k negativním myšlenkám o práci?“ nebo „zjišťujete, že je pro vás čím dál těžší být sympatický i na lidi, kteří si to zaslouží?“ nebo „cítíte se být nepochopený kolegy a je těžké najít někoho kdo vám rozumí?“. Pokud si v duchu řeknete, že máte tyto pocity často, jste na nejlepší cestě pracovně vyhořet.
I u nás se začaly vyskytovat obdobné testy jako v zahraničí. Pozornost této problematice věnuje i server ministerstva práce. O vyhoření píší: „Syndrom vyhoření je stav extrémního vyčerpání, silného poklesu výkonnosti a různých psychosomatických obtíží. Oficiálně to však dosud není nemoc.“
***
10 rad, jak se vyhnout stresu
Říkáte si, že stres je prostě součástí vaší práce a že s ním nelze nic dělat? Existuje pár jednoduchých rad, jak stres zbytečně nestupňovat a naopak se ho snažit minimalizovat. Pro čtenáře LN je připravili psychiatr Jan Cimický, psycholog Petr Moos a kardiolog Tomáš Kára.
1. Ráno při probuzení si v rychlosti promítněte, co vás toho dne v práci čeká. Dobré je si program psát do diáře nebo bločku.
2. Intenzivně se má pracovat asi jednu a půl hodiny, pak je nutná krátká pauza, kdy člověk dělá něco jiného a naruší jednosměrné soustředění.
3. Vyhněte se zbytečnému vyrušování, jako jsou neplánované návštěvy. Při soustředěné práci také omezte telefonování.
4. Naučte se rozlišovat věci podstatné od těch méně důležitých. Seřaďte si úkony podle priority a věnujte se předně těm, které to vyžadují.
5. Nezačínejte vykonávat více činností najednou.
6. Pracujte svým obvyklým tempem a nenechte se nikým zbytečně vmanévrovat do překotností.
7. Mějte v práci nějaké místo, kde se můžete na chvíli „zašít“.
8. Důležité je se pravidelně stravovat a také se pravidelně věnovat nějakému sportu. Zejména, pokud máte sedavé zaměstnání.
9. Dodržujte schéma tří osmiček. Osm hodin práce, osm hodin volného času, osm hodin spánku.
10. Udělejte si i během pracovního týdne čas pro sebe.
