Sbírka pro strojvedoucího ze Studénky už vynesla milion. Je to pohodář, líčí kamarád

Strojvůdci Pendolina amputovali nohu, má také poraněnou páteř. Kolegové mu založili konto

Lékaři mu museli provést amputaci na levé noze, má rozdrcenou pánev, problémy s krční páteří a čekají ho další operace. Aby mu usnadnili návrat do života, založili kamarádi strojvedoucího Jana Černého ani ne týden po nehodě konto. Přesně sedm dní po tragédii ve Studénce překročila vybraná částka milionovou hranici. V pondělí tam bylo zhruba 100 tisíc korun, v úterý 430 tisíc a ve středu se už suma vyšplhala na 1 102 028 korun.

„Čím víc lidí o tom bude mluvit, tím budeme raději,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Jiří Běhounek, kamarád zraněného strojvedoucího a předseda železničářských odborů v Praze, který má sbírku na starosti.

Lidovky.cz: Kdo přišel s nápadem založit konto na podporu strojvedoucího Jana Černého?
Příběh je takový, že když náš vedoucí Václav Sosna připravoval reportáž do televize, tam přišel první impuls, že když je šance dostat to do hlavních zpráv, uděláme sbírku nejen v rámci Depa či dráhy. Tak jsme se domluvili na založení účtu.

Lidovky.cz: Jak rychle peníze přibývají?
Každý den v devět hodin ráno dostanu aktuální výpis. V pondělí tam bylo 100 tisíc korun, v úterý už více jak 400 tisíc. Je tam koruna, je tam i deset tisíc, nejčastěji se příspěvek pohybuje kolem 500 až 1000 korun.

Lidovky.cz: Jste s panem Černým nejen kolegové, ale i kamarádi. Jak dlouho se znáte?
Čtyři roky dělám předsedu naší organizace, ale znali jsme se vždy přes sport, je to jeho i moje parketa. Jezdím jako vedoucí na dětské tábory a lyžařské kurzy. Jeho syna, kterého měl poměrně brzy, jsem učil lyžovat a byl i u nás na táboře. Od té doby se stýkáme. Naposledy jsme se viděli při takovém malém tenisovém turnaji, ve kterém mě mimochodem porazil. A občas se vidíme na kole.

Lidovky.cz: Jak byste ho – jako kamarád i kolega – popsal?
To je další rovina. Práce s lidmi je vždycky těžká, ale on je vždy pozitivní, nějaký pláč nebo vztek třeba na pracovní podmínky, to u něj neexistuje. Není to stěžovatel, je to neskutečný pohodář a typ člověka, na kterého se nemůžete mračit. Neumím to přesně popsat. Když se řekne Honza, nikdo nemůže říct, že by ho někdy naštval nebo mu něco udělal. V tom je to pro mě ještě smutnější. Když řeknete, že strojvedoucí přišel k úrazu, je to blbý, ale já tam vidím konkrétního chlapa a jeho životní příběh. Je to pro mě hodně těžký.

Lidovky.cz: Jak jste se o nehodě dozvěděl a co se vám v tu chvíli, kdy jste zjistil, že je tam konkrétně pan Černý, honilo hlavou?
O tom se mi těžko mluví. Shodou okolností jsem ráno, ani nevím proč, šel ke strojmistrům. Bylo to šílené, nechtěně jsem byl pět minut po srážce u toho. Jinak nemám důvod ke strojmistrům chodit. Většinou to jsou po ránu srandičky, někdo přijde pozdě, mašina není v cajku a strojmistr to musí všechno žehlit. V tu chvíli ale jeden z nich řekl: ‚Smích nás přejde, stala se nehoda, vlakvedoucí nemůže Honzu najít.‘ Když se ta nehoda stala, průvodčí byli vzadu a nic se jim nestalo. Běželi dopředu a strojmistr okamžitě Honzovi volal, ale nedovolal se. Myslel jsem na nejhorší. 

Lidovky.cz: Navštívil jste ho v nemocnici? Jaký je jeho aktuální zdravotní stav?
Byl tam jeho velmi dobrý přítel. Honza prý reagoval na nějaké podněty a trvale je u něj přítelkyně. Poslední zprávy mám z neděle. Je ve stabilizovaném stavu, byl probuzen z umělého spánku, má amputaci na levé noze, rozdrcenou pánev a problémy s krční páteří a čeká ho řada dalších chirurgických zákroků.

Lidovky.cz: A máte už nějaké bližší informace o tom, kam až stihl před nárazem utéct?
Když vyjedete z oblouku a na trati vidíte překážku, jako strojvedoucí houkáte a doufáte, že ten člověk odjede. Na 90 procent je jasný, že brzdná dráha je zhruba 500 metrů. Jestli tam Honza vjel a měl čtyři pět vteřin na reakci a viděl, že kamion stojí, tak rychlým pohybem zapnete rychločinné brzdění a utíkáte ze stanoviště. Jenže v pendolinu není možné rychle se otočit a běžet pryč, tam jsou první dveře mírně vlevo, malá chodbička, poté mírně doprava a pak dveře, které vás spojují s cestujícími. Tam musíte zmáčknout kliku a teprve poté se dveře odblokují. A to vše stojí čas. Jsou úvahy, kam až se mohl dostat, ale ty dva tři kroky by mnohé řešilo.

Lidovky.cz: Dva tři kroky by stačily?
Dostal by se dál od toho stanoviště. A tady byla ještě nešťastná shoda náhod, že ten kamion převážel plechy, tudíž celá ta paleta plechu se přesunula na stanoviště a vlastně ho stříhala. Tuny plechu, které drtily stanoviště. Kdyby ten kamion vezl jogurty, jistě by to taky bylo špatné, ale následky by nebyly tak fatální. A věřím, že to místo, kde Honza zůstal, už by třeba stačilo, že by byl jen odřený.

VIDEO: Prokletá studénka:

Lidovky.cz: Už máte představu, co za vybrané peníze pořídíte?
Nemáme vůbec jasno. Sice předjímám, ale s největší pravděpodobností mu všechny převedeme na účet. Jeho životní postoj, to znamená sport - brusle, kolo, tenis, potřebuje maximum z toho, aby se mohl vrátit. Honza není člověk, který bude někde sedět a koukat na televizi. Prognóza, pokud jde o levou nohu, je jasná, taky nevíme, jakým způsobem to půjde dál. Ale na olympiádách vidíte handicapované sportovce, jsou to borci, kteří podávají špičkové výkony. Nyní využíváme euforie i trochu nadšení lidí, kteří jsou ochotni přispět. Garantuji, že ani halíř nepůjde jinam než na podporu Honzy.