12. listopadu 2017 11:33 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Před 30 lety byl kvůli uhlí nezničený zasypán. Mladý architekt by kostel pod zemí rád zpřístupnil

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 20Diskuse
Vysypávání věže kostela v březnu 1983. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vysypávání věže kostela v březnu 1983. | foto: Archiv Adama Kösslera

PRAHA/RADOVESICE Již téměř půlstoletí neexistuje. Obec Radovesice nedaleko Bíliny byla počátkem 70. let minulého století v důsledku důlní činnosti zcela zbořena. Jedinou nestrženou stavbu představoval kostel Všech svatých. Ten byl v roce 1983 téměř neponičený zasypán skrývkou a v místní výsypce se v tehdejší podobě vyskytuje patrně dodnes. Na jeho existenci nyní upozornil absolvent architektury Adam Kössler, jenž v rámci své diplomové práce přišel s myšlenkou jeho zpřístupnění.

Adam Kössler (29)

- Narodil se 1. června 1988 v Praze.
- Vystudoval Fakultu umění a architektury na liberecké Technické univerzitě.
- Za svou diplomovou práci s názvem Zasypaný kostel Všech svatých, kterou vypracoval v ateliéru Fránek/Raková, získal Cenu publika v soutěži studentských prací Ještěd f kleci. Obdržel rovněž Cenu hejtmana Libereckého kraje.
- Pracovní zkušenosti v oboru sbírá od září letošního roku v pražském ateliéru Coll Coll.

K zasypanému kostelu v Radovesicích se Adam Kössler dostal skrze jiný projekt. Když sháněl materiál k tématu obcí zatížených těžbou uhlí, narazil právě na fotografii kostela. „Přišla mi na první pohled tak silná, absurdní, protože nejde o nic běžného, že jsem začal zjišťovat podrobnosti. Stala se z toho detektivka,“ líčí.

Při svém bádání narazil na popis zasypávání a rozsáhlou fotodokumentaci, z čehož vyvodil, že stavba stále leží nestržená zhruba 90 metrů pod zemí.

Zasypávání kostela započalo 3. března 1983 v 11 hodin dopoledne. Z pásového dopravníku byla padající skrývkou zničena střecha věže, kterou následně vyplnil týž materiál. Totožným procesem prošla poté i kostelní loď, z níž se před samotným aktem odstranila střecha. V následujících dnech bylo zasypáno i okolí stavby.

Kostel tak byl „pohřben“ v nepříliš zničené podobě a s velkou pravděpodobností tam leží stále. A to i přes hloubku, v níž se nachází, a tlak, které v průběhu více než tří desítek let sehrály svou roli.

Kostel Všech svatých krátce před zahájením zasypávání 3. března 1983.
Vysypávání lodi radovesického kostela.

„Rozhodně se nezachoval v původním stavu,“ uvědomuje si mladík. „Nedělám si iluze, může to být torzo, ale věřím, že stojí,“ dodává vzápětí energicky. Nápad tak byl na světě.

Rodák z Prahy svou diplomovou práci s názvem Zasypaný kostel Všech svatých tvořil v rámci studia architektury na liberecké univerzitě v ateliéru Fránek/Raková. Při jejím zpracovávání zkoumal několik variant jak stavbu s povrchem propojit. Diagonální ani horizontální vrty nepřipadaly v úvahu, jak posléze zjistil. Zvítězila tak na první pohled nejjednodušší možnost - vertikální štola.

Utopie? Je to proveditelné, říká mladík

Nejprve by tak bylo třeba vyhloubit kolmou betonovou studnu. Za pomoci tryskové injektáže, během níž se mísí hmota s betonem, by se následně musel zafixovat materiál nad kostelem a v jeho okolí. Kolem stavby by tak vznikl betonový sarkofág, z něho by se postupně odebírala skrývka se zeminou.

Návrh zpřístupnění kostela. Vpravo studna s výtahem a schodištěm, vlevo světlovod.

Návrh zpřístupnění kostela. Vpravo studna s výtahem a schodištěm, vlevo světlovod.

Návštěvníci by se do podzemí spouštěli výtahem vybudovaným ve zmiňované betonové studni. Po výstupu z výtahu, jenž by obklopovalo schodiště s galerijními prostory, by přešli do hlavního sálu. 

Na jeho konci by byla vytvořená další studna, světlovod, který by sváděl do nitra stavby světlo z povrchu.

„Zdá se to jako utopie. Technicky by to ale mělo být proveditelné. Vycházel jsem z technologie, která je dostupná a vše konzultoval s inženýry,“ říká devětadvacetiletý mladík.

Kostel jako gotické chrámy v Izraeli

Jeho práce si po zveřejnění v architektonickém magazínu Intro všimlo několik odborníků i osobností veřejného života, kteří si myšlenku absolventa pochvalovali.

„Koncept zasypaného kostela pokládám za velmi zajímavý. Dává místu další dimenzi, připomínající zasypané gotické chrámy v Izraeli,“ okomentoval pro Lidovky.cz uznávaný tuzemský architekt a vysokoškolský pedagog Tomáš Brix. Dodal, že slabinou smělého záměru by ale mohla být samotná realizace, u níž vždy rozhodují převážně vynaložené finanční prostředky.

Kostel Všech svatých v obci Radovesice v roce 1967.

Kostel Všech svatých v obci Radovesice v roce 1967.

Interiér kostela Všech svatých v obci Radovesice v roce 1967.

Interiér kostela Všech svatých v obci Radovesice v roce 1967.

Podobný názor zastává i architekt Josef Pleskot. „Kdyby byla touha společnosti obrodit se v duchu kulturní tradice, duchovních hodnot a jiných ideálů, než jsou materiální, má projekt velkou cenu. Svoji cenu však rozhodně má už jenom proto, že vznikl,“ zdůraznil muž, jenž byl před osmi lety v odborné anketě časopisu Reflex zvolen nejvýznamnější osobností české architektury posledního dvacetiletí.

Pod golfovým hřištěm

Prostředí jedné z největších výsypek v Evropě momentálně podle Kösslera připomíná golfové hřiště. Do budoucna by však uvítal, aby se přetvořilo v rekreační zónu, například v park, jenž by sloužil zároveň jako připomínka již neexistující obce.

U zástupců majitele výsypky, společností Severočeské doly, s nimiž svou diplomovou práci konzultoval, se prý se svým projektem setkal s jemným výsměchem. Firma však případné zpřístupnění kostela nevylučuje. Radovesickou oblast postupně rekultivuje, přičemž poslední obnovovací práce by měly být zrealizovány v roce 2030.

„Již dnes jsme členy pracovní skupiny pod záštitou Ústeckého kraje, která se otázkou využití potenciálu radovesické rekultivace zabývá a měla by vyústit k vytvoření svazku obcí Radovesické oblasti,“ komentuje pro Lidovky.cz mluvčí společnosti Lukáš Kopecký. Podotkl, že k výsypce bude zpracovaná studie obnovy prostředí, jejíž cílem bude zvýšit životní úroveň místních obyvatel.

Vizualizace povrchu Radovesické výsypky.

Vizualizace povrchu Radovesické výsypky.

„Záleží tedy na občanech okolních obcí, zda se rozhodnout záměr zpřístupnění kostela, v rámci této studie, realizovat či nikoli,“ doplňuje Kopecký.

Podle Adama Kösslera by případná realizace propojení zasypaného objektu s povrchem představovala astronomickou investici. Přesnou, ani přibližnou částkou se ve své práci nezaobíral. V kontextu mnohaleté těžby hnědého uhlí v severních Čechách by se však dle něj jednalo o nepatrnou sumu.

Dodává však, že primárním záměrem jeho projektu byl jiný. „Mělo to být gesto, chtěl jsem na existenci kostela upozornit. Jsem rád, že se to povedlo.“

  • 20Diskuse


Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz