Adam Kössler (29)- Narodil se 1. června 1988 v Praze. |
K zasypanému kostelu v Radovesicích se Adam Kössler dostal skrze jiný projekt. Když sháněl materiál k tématu obcí zatížených těžbou uhlí, narazil právě na fotografii kostela. „Přišla mi na první pohled tak silná, absurdní, protože nejde o nic běžného, že jsem začal zjišťovat podrobnosti. Stala se z toho detektivka,“ líčí.
Při svém bádání narazil na popis zasypávání a rozsáhlou fotodokumentaci, z čehož vyvodil, že stavba stále leží nestržená zhruba 90 metrů pod zemí.
Zasypávání kostela započalo 3. března 1983 v 11 hodin dopoledne. Z pásového dopravníku byla padající skrývkou zničena střecha věže, kterou následně vyplnil týž materiál. Totožným procesem prošla poté i kostelní loď, z níž se před samotným aktem odstranila střecha. V následujících dnech bylo zasypáno i okolí stavby.
Kostel tak byl „pohřben“ v nepříliš zničené podobě a s velkou pravděpodobností tam leží stále. A to i přes hloubku, v níž se nachází, a tlak, které v průběhu více než tří desítek let sehrály svou roli.
  |
„Rozhodně se nezachoval v původním stavu,“ uvědomuje si mladík. „Nedělám si iluze, může to být torzo, ale věřím, že stojí,“ dodává vzápětí energicky. Nápad tak byl na světě.
Nacisté v ní vyráběli zbraně. Příběh tajné podzemní továrny Richard může opět ožít |
Rodák z Prahy svou diplomovou práci s názvem Zasypaný kostel Všech svatých tvořil v rámci studia architektury na liberecké univerzitě v ateliéru Fránek/Raková. Při jejím zpracovávání zkoumal několik variant jak stavbu s povrchem propojit. Diagonální ani horizontální vrty nepřipadaly v úvahu, jak posléze zjistil. Zvítězila tak na první pohled nejjednodušší možnost - vertikální štola.
Utopie? Je to proveditelné, říká mladík
Nejprve by tak bylo třeba vyhloubit kolmou betonovou studnu. Za pomoci tryskové injektáže, během níž se mísí hmota s betonem, by se následně musel zafixovat materiál nad kostelem a v jeho okolí. Kolem stavby by tak vznikl betonový sarkofág, z něho by se postupně odebírala skrývka se zeminou.
Návrh zpřístupnění kostela. Vpravo studna s výtahem a schodištěm, vlevo světlovod.
Návštěvníci by se do podzemí spouštěli výtahem vybudovaným ve zmiňované betonové studni. Po výstupu z výtahu, jenž by obklopovalo schodiště s galerijními prostory, by přešli do hlavního sálu.
Na jeho konci by byla vytvořená další studna, světlovod, který by sváděl do nitra stavby světlo z povrchu.
„Zdá se to jako utopie. Technicky by to ale mělo být proveditelné. Vycházel jsem z technologie, která je dostupná a vše konzultoval s inženýry,“ říká devětadvacetiletý mladík.
Kostel jako gotické chrámy v Izraeli
Jeho práce si po zveřejnění v architektonickém magazínu Intro všimlo několik odborníků i osobností veřejného života, kteří si myšlenku absolventa pochvalovali.
„Koncept zasypaného kostela pokládám za velmi zajímavý. Dává místu další dimenzi, připomínající zasypané gotické chrámy v Izraeli,“ okomentoval pro Lidovky.cz uznávaný tuzemský architekt a vysokoškolský pedagog Tomáš Brix. Dodal, že slabinou smělého záměru by ale mohla být samotná realizace, u níž vždy rozhodují převážně vynaložené finanční prostředky.
Kostel Všech svatých v obci Radovesice v roce 1967.
Interiér kostela Všech svatých v obci Radovesice v roce 1967.
Podobný názor zastává i architekt Josef Pleskot. „Kdyby byla touha společnosti obrodit se v duchu kulturní tradice, duchovních hodnot a jiných ideálů, než jsou materiální, má projekt velkou cenu. Svoji cenu však rozhodně má už jenom proto, že vznikl,“ zdůraznil muž, jenž byl před osmi lety v odborné anketě časopisu Reflex zvolen nejvýznamnější osobností české architektury posledního dvacetiletí.
Pod golfovým hřištěm
Prostředí jedné z největších výsypek v Evropě momentálně podle Kösslera připomíná golfové hřiště. Do budoucna by však uvítal, aby se přetvořilo v rekreační zónu, například v park, jenž by sloužil zároveň jako připomínka již neexistující obce.
U zástupců majitele výsypky, společností Severočeské doly, s nimiž svou diplomovou práci konzultoval, se prý se svým projektem setkal s jemným výsměchem. Firma však případné zpřístupnění kostela nevylučuje. Radovesickou oblast postupně rekultivuje, přičemž poslední obnovovací práce by měly být zrealizovány v roce 2030.
„Již dnes jsme členy pracovní skupiny pod záštitou Ústeckého kraje, která se otázkou využití potenciálu radovesické rekultivace zabývá a měla by vyústit k vytvoření svazku obcí Radovesické oblasti,“ komentuje pro Lidovky.cz mluvčí společnosti Lukáš Kopecký. Podotkl, že k výsypce bude zpracovaná studie obnovy prostředí, jejíž cílem bude zvýšit životní úroveň místních obyvatel.
Vizualizace povrchu Radovesické výsypky.
„Záleží tedy na občanech okolních obcí, zda se rozhodnout záměr zpřístupnění kostela, v rámci této studie, realizovat či nikoli,“ doplňuje Kopecký.
Podle Adama Kösslera by případná realizace propojení zasypaného objektu s povrchem představovala astronomickou investici. Přesnou, ani přibližnou částkou se ve své práci nezaobíral. V kontextu mnohaleté těžby hnědého uhlí v severních Čechách by se však dle něj jednalo o nepatrnou sumu.
Dodává však, že primárním záměrem jeho projektu byl jiný. „Mělo to být gesto, chtěl jsem na existenci kostela upozornit. Jsem rád, že se to povedlo.“
