Už příští měsíc čekají Františka bakalářské zkoušky na Teologické fakultě Univerzity Karlovy. Připravuje se na ně pečlivě a doufá, že uspěje. Už proto, že má dost zajímavé nabídky zaměstnání. Žádnou z nich ale nebude moci přijmout dřív než za rok. Teprve tehdy by totiž mohl být podmínečně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.
Přihlášku jsem podal, ještě než si pro mě přišli „Jsem tu za podvod,“ konstatuje v hovorně ruzyňské věznice v Praze. Nechce to moc rozebírat, ale nakonec stručně shrne: „Měli jsme v devadesátých letech podnik, já byl odpovědný za peníze, čerpali jsme úvěr z banky, a časem nebyli schopni splácet. Vyjednávali jsme a nějakou dobu to vypadalo, že nám banka počká. Pak to začala vyšetřovat policie a soud kvalifikoval věc jako podvod. Dostal jsem osm let. Nepočítal jsem s tím, ale nepřipadám si nespravedlivě potrestaný. Chybu jsem udělal.“
Když nastoupil trest (museli si pro něj přijít), bylo mu sedmatřicet, měl malé dítě a byl přihlášený ke studiu na Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Přijímací zkoušky už ale nestihl. Na ty došlo, až když si odpykával druhý rok vězení. „Věděl jsem, že možnost studovat při výkonu trestu existuje, jeden člověk tady v Ruzyni v té době vysokou školu studoval, další si tu udělal maturitu,“ říká. Na přijímací zkoušky ho pustili. Tentokrát na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Ve skutečnosti už za sebou jedna vysokoškolská studia měl. Na umělecky zaměřené fakultě. Proč tedy ještě teologie?
Na první impulz si František pamatuje velice dobře. „Seděl jsem doma u televize a tam dávali dokument o člověku, který zachraňuje v severních Čechách polorozpadlé kostely a kostelíčky. Tehdy jsem si říkal, to by bylo něco pro mě, něco takového by mě naplňovalo.“ Toho člověka kontaktoval, začal pomáhat také.
„Já přišel k Pánu Bohu přes cihly a cement,“ směje se. „Bylo nás víc. Ráno jsme vstali, nasnídali se, pomodlili otčenáš a šli stavět. Večer jsme padli únavou. Naplňovalo mě to. Ten zážitek pospolitosti ve víře pro mne znamenal pozitivní zkušenost.“ Dal se pokřtít a chtěl se o katolické církvi a náboženství vůbec dozvědět víc. Ukázalo se, že vězení nemusí být překážkou. Naopak.
Jde mi to, nerozptyluju se Studuje v takzvané kombinované (dálkové) formě studia. Každé dva týdny dostává propustku a chodí na intenzivní víkendovou výuku. A protože studium si žádá i dost intenzivní práci na internetu, získal možnost odejít každou sobotu mezi tím do knihovny mimo věznici.
Jinak pracuje osm hodin denně ve vězeňské knihovně. I tak má prý na učení víc času, a hlavně klidu na soustředění, než by měl na svobodě. „Jde mi to. Nerozptyluju se a pomáhá mi taky pravidelný režim,“ vysvětluje a dodává, že by to ale nemohl dělat bez podpory rodiny. „Když vyučující řekne - sežeňte si tuhle knihu a přečtěte si ji, nemám šanci shánět ji sám. Tak píšu domů. A oni mi ji pošlou.“ Žáků bylo hodně, ale končili u první lekce Ptáme se, jak berou jeho studium spoluvězni. Nechtěli by studovat také? Mnozí prý možná ano, ale jde o to, jestli by vydrželi.
„Do mnoha věcí se hrnou, spoustu aktivit by začínali, ale brzy zase skončí. Tři a půl roku jsem tu učil angličtinu. Žáků bylo hodně, ale většina skončila u první lekce.“
Nakonec nás ještě zajímalo, co chce František po získání diplomu a svobody dělat. Jedna z nabídek, které obdržel, prý souvisí s „prolife“ (rozuměj protipotratovými) aktivitami. Víc ho ale láká ta, kterou mu učinila internetová firma zabývající se vytvářením internetových stránek pro křesťanské subjekty. Tak snad na něj počká.
***
V Brně si vězni studium platí Jedenáct studujících hlásí brněnská věznice, která spolupracuje s Ekonomicko -správní fakultou MU. Ta umožňuje vězňům, kteří mají maturitu a uspějí v testu obecných studijních předpokladů, aby studovali v programu celoživotního vzdělávání. To znamená, že nemají status studenta (jako třeba František) a studium si platí, až 18 tisíc korun za semestr. Po dvou letech ale mohou nastoupit rovnou do třetího ročníku řádného studia.
