Oněco víc překvapení v tradičních podnicích, vleklé potíže s financováním, nová jména i lehké ústupy ze slávy. Tak by se snad dal zjednodušeně charakterizovat rok 2009. Čili - nic světoborného i pár nadějí zároveň.
Na hrdý titul propadák roku určitě aspiruje Horáčkův a Hapkův nabubřelý kýč, muzikál Kudykam. Jeho nepřijatelnost vynikla o to víc, že byl uvedený ve Státní opeře, o kterou dosavadní zřizovatel hraje jakýsi utajený ping-pong. Uskutečněný konkurz na místo jejího šéfa šel do ztracena, ale k řešení nedošlo a provizorium i hazardování s uměleckou pověstí scény pokračuje. Usazení Horáčkova komerčního projektu do opery, který navíc má potíže s diváky, vyvolává nejeden otazník nad porušováním legislativy i nad zainteresováním jednotlivců. Od jara nový ministr kultury Václav Riedlbauch se také nijak neangažuje a věci hezky po českém způsobu nechává „vyhnít“.
Krize na Zábradlí a v Dejvicích Závěrem roku se v divadelních kruzích přetřásala nepovedená inscenace Brechtovy Žebrácké opery v Národním divadle. Ovšem rok v činohře Národního divadla měl i své světlé stránky. Na podzim to byla vcelku zajímavá Čičvákova interpretace Kupce benátského, před létem zase Pitínského Radúz a Mahulena. A také Srpen v zemi indiánů s Dočekalovým důrazem na psychologickou věrohodnost postav. A v Kolowratu ještě Lagronové Pláč v režii Jana Kačera jako další herecky věrohodná sonda do zákoutí ženské duše.
Na druhé straně ohlášené převzetí Nové scény budí ty nejhorší obavy, podle toho, co bylo proklamováno, by zde měl vzniknout další kočkopes ovšem za méně peněz než dosud, což se pochopitelně líbí zřizovateli - ministerstvu kultury. Co se týče potíží pražských scén - vypadá to, že vleklejší krizí prochází Divadlo Na zábradlí, dramaturgie by potřebovala rázné pootočení kormidlem. I oblíbené Dejvické divadlo tento rok spíš žilo z pověsti.
Novým uměleckým šéfem v Klicperově divadle v Hradci Králové se stal dramatik a režisér David Drábek, který jako autor vykazuje značnou nadprodukci. Uvedl zde své hry Ještěři a Náměstí bratří Mašínů. Jeho originální poetika baví i provokuje, ale nebylo by marné, kdyby občas zauvažoval, jestli přece jenom nepotřebuje dramaturga.
Divadlo se samozřejmě dělá i v regionech vzdálenějších a dost se dařilo například ostravským Bezručům. Průrazná dramatizace Orwellova románu 1984, syrový kabaret Jana Balabána a Ivana Motýla Bezruč?! i Vůjtkovo groteskní panoptikum o „klošárdech“ z ostravských hald Brenpartija jsou inscenace výrazného stylu a výborných výkonů.
Podobně vyrovnanou bilanci má v Praze Dušan D. Pařízek v Komedii. Od dramatizace Škvoreckého Lvíčete přes Goebbelse / Baarovou až po burleskní one-man show Hrdinové jako my. Přesto divadlo dostalo sníženou dotaci a do poslední chvíle nevědělo, zda bude další čtyři roky pokračovat. Přes veškerý řev a skandály vyvolané postupy radního Richtera se v grantové politice pražského magistrátu v principu nic nezměnilo. Zřejmě až po volbách se dozvíme, co bude s velkými scénami typu Karlína, komu toto zlaté vejce spadne do klína.
Překvapil Martin Stropnický na Vinohradech. Jednak tím, že riskoval a dal placet mladému režisérovi Danu Špinarovi, který zde nastudoval Büchnerova Vocka. A pak i vlastní inscenací Felliniho Zkoušky orchestru, v níž se herecký soubor předvedl v plném lesku kolektivní souhry. V Dlouhé se povedlo scénické čtení výtečné Klimáčkovy hry Komunismus, které v promyšlených detailech předčilo i regulérní bratislavské nastudování. A pak zde kraloval Goldflamův báječný osvobozující humor a ironie ve hře U Hitlerů v kuchyni.
Ve výčtu chvály nesmí chybět ani tandem Petr Kolečko a Tomáš Svoboda. Po nevyrovnané hře o Jaromíru Jágrovi v kladenském divadle jim v Roxy vyšla razantní a vrcholně šklebivá parodie Pornohvězdy. Je zvláštní, že tak trochu zapadl nemalý úspěch českého divadla v zahraničí - na prestižním mezinárodním festivalu Kontakt v Toruni Jiří Adámek získal cenu za inscenaci Tiká, tiká politika a to je povzbudivá zpráva, která v hodnoceních sezon a roků už dlouho chyběla.
***
Co se urodilo Top ten podle LN Vojcek (Divadlo na Vinohradech, režie Daniel Špinar) Pornohvězdy (Roxy/NoD, režie Tomáš Svoboda) U Hitlerů v kuchyni (Divadlo v Dlouhé, režie Jan Borna) 1984 (Divadlo Petra Bezruče, režie Jan Mikulášek) Komunismus (Divadlo v Dlouhé, autor textu Viliam Klimáček) Bezruč?! (Divadlo Petra Bezruče, režie Martin Františák) Radúz a Mahulena (Národní divadlo, režie J. A. Pitínský) Goebbels / Baarová (Divadlo Komedie, režie Dušan D. Pařízek) Brenpartija (Divadlo Aréna, režie Janusz Klimsza) Pláč (Národní divadlo, režie Jan Kačer)
