Otom, že i boxeři supertěžké váhy si umějí hrát se slovíčky, svědčí čerstvý případ z Ukrajiny. Mistr světa v rámci asociace WBC Vitalij Kličko totiž minulý víkend založil novou politickou stranu, kterou pojmenoval Ukrajinská demokratická aliance pro rozvoj, jejíž zkratka UDAR v ruštině znamená „úder“. A hned si s touto slovní hříčkou náležitě pohrál. „Dnes začíná nová etapa - silným a přesným,úderem‘ jsem připraven rozbít zeď mezi společností a mocí,“ hřímal obrovitý sportovec.
Vitaliji Kličkovi, přezdívanému „doktor Železná pěst“, sice již táhne na čtyřicítku, stále však dokazuje, že je možné spojit sportovní a politické aktivity. Faktem nicméně zatím je, že oproti sérii vítězství v ringu se mu v kyjevských municipálních vodách zas až tak nedařilo. Již dvakrát byl poražen v přímých volbách kyjevského primátora a body útěchy si vyboxoval jen díky tomu, že do zastupitelstva protlačil svůj volební blok. Zcela poražen zato odešel z parlamentního klání, když krátce po „oranžové revoluci“ v letech 2004-2005 skončila strana „Pora“, jejímž byl lídrem, hluboko pod pětiprocentní hranicí.
Při kyjevských volbách v roce 2008 Kličkovi nepomohly ani služby poradenské agentury bývalého newyorského starosty Rudolpha Giulianiho. Podpora firmy Giuliani Partners zahrnovala i osobní intervenci slavného amerického politika. „Reforma je možná, pokud máte správného kandidáta a správnou sadu idejí. Kyjev to může naplnit - potřebuje vůdce, který je odhodlaný to naplnit a dosáhl úspěchu v řadě jiných oblastí,“ plédoval tehdy pro Klička Giuliani. Jedním z důvodů boxerovy porážky nakonec bylo, že politické kluby z „oranžového“ tábora se nedokázaly dohodnout na společném kandidátovi. Nejspíše právě proto nyní boxerský šampion kromě slova „úder“ tolik zdůrazňuje i další slůvko z názvu své strany - aliance.
Kličko na ustavujícím kongresu UDAR zdůraznil, že si přeje, aby lidé „v alianci nacházeli tým stejně smýšlejících lidí“. Spojovat je má podpora „skutečné“ evropské demokracie, a ne její zpanchartělé formy na Ukrajině. Svůj první úder boxer zaměřil proti „starým“ politikům s tím, že bude spolupracovat jen s „novými“.
„Staří politici dokázali, že nejsou schopni řídit stát,“ tvrdí. Jeho úder ovšem nebyl zcela „přesný“ -nebylo jasné, zda za „staré“ pokládá i exprezidenta Viktora Juščenka, jehož byl poradcem, či expremiérku Julii Tymošenkovou, s jejímž blokem opakovaně spolupracoval. Jeho výrok, že by chtěl „spojit úspěšné, vzdělané, aktivní lidi a přivést je k řízení státu“, se ovšem dá vykládat spíše jako odklon od jeho tradiční inklinace ke kooperaci s „oranžovými“ a příklon k novým hvězdám posledních prezidentských voleb - Serhiji Tihipkovi a Arseniji Jaceňjukovi. Přední ukrajinský politolog Vladimir Fesenko navíc soudí, že autorita úspěšného boxera na tak vysoké cíle nestačí, pokud se nespojí nejen s oběma „novými“ politiky, ale i s třiapadesátiletým „oranžovým“ exministrem obrany Anatolijem Gricenkem.
Hledání přízně „úspěšných a aktivních“ lidí by se v ukrajinských reáliích hodilo coby volební tahák výhradně pro volby ve velkých městech, neboť většina obyvatel provincií vyhledává spíše politiky, kteří slibují východisko z jejich hlubokých frustrací. S boxerovým důrazem na „úspěch“ je tak v rozporu jeho představa, že UDAR „vytvoří síť efektivních projektů jak v zapadlé vísce, tak i v průmyslovém centru“.
Záměr vytvořit sjednocenou protiváhu zavedeným politickým klanům - ať kolem nového prezidenta Viktora Janukovyče, či z „oranžového tábora“ - je jistě chvályhodný, ale obrovitý boxer bude jen sotva politickou personou, která to dokáže. Podle posledních výzkumů voličských preferencí (uskutečněných ještě před vznikem UDAR) by totiž „noví“ politici Tihipko a Jaceňjuk získali téměř devět, respektive sedm procent hlasů, zatímco Kličkův kyjevský blok se spolu se zelenými, Juščenkovou „Novou Ukrajinou“ či socialisty potácel pod jednoprocentní hranicí. „Jsem zvyklý dosahovat svých cílů. Jsem přesvědčen, že tomu tak bude nejen ve sportu, ale i v politice,“ nenechává se vyvádět z míry sportovní gigant.
Vzhledem k tomu, že otázka případných předčasných parlamentních voleb stále jen visí ve vzduchu, se zdá, že své „sjednocující“ schopnosti bude moci šéf UDAR dokázat až při volbách do místních zastupitelstev na jaře příštího roku. Ostatně je dost možné, že právě tyto volby zajímají hlavní údajné sponzory UDAR. Jedním z nich má být milionář Lev Parcchaladze, předseda představenstva developerské firmy „XXI. století“, která staví a vlastní hotely, obchodní a obytná centra po celé Ukrajině. Druhým členem Kličkova kyjevského bloku je Dmitrij Andrijevskij, prezident koncernu Kijevpodzemstroj, specializovaného na výstavbu inženýrských sítí.
Pochybnosti o Kličkově úderu Mnohem dříve než volební klání nicméně Klička čeká jiný boj - v ringu má opět obhajovat svůj mistrovský titul. Sehnat soupeře pro něj nebylo snadné, neboť většinu zápasů v profesionálním ringu (se dvěma výjimkami, kdy se potýkal se zraněním) uzavřel knockoutováním rivala, a tak se mu chce postavit jen málokdo. Po řadě peripetií, kdy jednal mimo jiné o tom, zda má svému „vyzyvateli“ dát dva a půl milionu dolarů, či čtyři, se výběr ustálil na polském borci žijícím v Británii, Albertu Sosnowském. Boj se bude konat na fotbalovém stadionu Veltins-Arena v německém Gelsenkirchenu, který pojme na šedesát tisíc diváků.
Odhady sázkařů jsou rozloženy v poměru 70 : 30 ve prospěch doktora Železná pěst. O tom, že by jeho „úder“ mohl změnit zavedené pořádky ukrajinské politiky, ale naopak pozorovatelé pochybují. Přiznávají sice, že v případě Klička neplatí anekdota o boxerech, pro něž je hlava jen místem, kam se vkládá potrava. Soudí ovšem, že jeho obrovská popularita na Ukrajině (i díky ní získal řadu státních vyznamenání včetně titulu Hrdina Ukrajiny) nestačí. Musí čelit zkorumpovaným oponentům, kteří rádi ukazují své „čisté ruce“. „Krást v boxerských rukavicích je ovšem těžké. V naší politice proto Vitaliji hrozí diskvalifikace,“ uzavírá hodnocení šancí „úderné“ strany jeden typický ukrajinský komentář.
***
Při kyjevských volbách v roce 2008 Kličkovi nepomohly ani služby agentury bývalého newyorského starosty Rudolpha Giulianiho
O autorovi| PAVEL MÁŠA, novinář
