Nezapomínejme, že západní civilizace je křesťanská
I o Vánocích běží dějiny. Kdo tomu nevěří, ať si připomene, že na Štědrý den (1865) byl založen Ku Klux Klan. Nebo z jiného soudku: právě na Štědrý den (1968) se lidé v Apollu 8 poprvé ocitli na oběžné dráze Měsíce. Jimi zachycené obrazy Země vycházející nad Měsícem aspirují na snímky století - poprvé jsme viděli fáze naší planety, Zemi jako srpek. Tehdy razily atmosféru Vánoc. Přiznejme si, že nic ze současné „vládní krize“ v Česku nemá takový formát, abychom si to po letech spojovali s Vánocemi. Zamýšlíme-li se tedy nad politickým významem Vánoc, musíme se podívat šířeji i dále.
Vánoční symbolika se veze na vlně globalizace. Vánoce si připomínají i v zemích, jež nemají s křesťanskou tradicí nic společného. Vánoční poštovní známky vydávají v posledních letech v Číně, Japonsku i v Indii. Ale vypovídá to něco o roli civilizace, která se odvozuje od křesťanství? Těžko.
Křesťanský letopočet je globálním etalonem i v zemích užívajících jiné kalendáře. Papež je světovou celebritou, odmítanou snad už jen v Íránu a Severní Koreji. Ale skutečný vliv západní civilizace, té, jež vzešla z křesťanského milosrdenství a židovské morálky (desatero), je stále okrajovější. Kdo se nyní raduje, že evropští křižáci boje s klimatem byli v Cancúnu poraženi Čínou, neměl by zapomínat, že i jím odmítaný boj s klimatem koření v křesťanské civilizaci. A že ta prohrává i jinde - stále častěji a stále více.
Nejvýstražnější ovšem je, když se křesťanská civilizace poráží sama. Když sama potlačuje Vánoce ve prospěch jakýchsi Svátků. Bankéř Sarrazin napsal varovnou knihu Německo se samo likviduje, jež vyvolává spor. O Sarrazinovi si můžeme myslet, co chceme, ale Vánoce bychom si sami likvidovat neměli.
