Aniž bych chtěla pana učitele nějak napadat - doufám, že to myslí opravdu tak, jak noviny napsaly, a že mu nejde o odstranění „neblahého“ náboženského symbolu - musím říct, že to pokládám za nápad dost pomatený. Co to tedy děti v Cremoně mají vlastně slavit? Pohanský slunovrat? Křesťanské Narození Páně? Židovské vítězství z druhého století před naším letopočtem? Nebo ještě něco jiného?
Nejsem proti multikulturnosti, nežijeme přece v kulturně ani nábožensky kompaktním prostředí, ale to neznamená, že by se jednotlivé kultury či náboženství měly vzdát samy sebe a „povznést se“ na nějakou všeobecnou úroveň. Naopak! Znamená to, že mají žít smířlivě vedle sebe a v lepším případě se co možná poznávat a vzájemně ctít. Měli bychom vědět, co ctí a vyznávají naši sousedé, popřát jim k jejich svátkům (pokud se s nimi aspoň ze zdvořilosti stýkáme) a mít radost, že je svět pestrý a různorodý.
Udělat z různých svátků bezobsažný mišmaš nemůže vést k ničemu rozumnému. Naše kultura a (případná) víra nás přece formuje, utváří náš vnitřní svět a my se podle nich chováme - nebo se o to aspoň snažíme. Pro bezvěrce: je to jako kdybychom se snažili smísit českou dechovku třeba s orientální lidovou hudbou v naději, že tak budou všichni spokojeni a nikdo se nebude cítit odstrčený. Jsou samozřejmě kapely, které hudební styly úspěšně mísí, třeba moldavští Zdob i zdub hrají rockovou hudbu s nezaměnitelně lidovými moldavskými motivy, ale zcela určitě oba hudební styly rozlišují a nečekají, že jejich syntéza ten i onen nahradí.
Když jsme vystupovaly z letadla, bylo počasí, které se běžně označuje slovem hnusné. Zima jak v psinci, v pět odpoledne černočerná tma a do toho z neviditelné oblohy odporně mrazivě cosi mžilo. Hnusně bylo už ráno a když mi u snídaně přál polský diplomat hezký den, podívala jsem se výmluvně a znechuceně z okna. Zasmál se: „Víte, jak takovému počasí říkají Poláci? Říkáme mu,pozdní Gierek‘.“ (Pro ty mladší - Gierek byl polský komunistický první tajemník, kterého v roce 1980 smetla dělnická Solidarita.) Přijměte, prosím, milí čtenáři, tento obrat, který mne velmi pobavil (a vás doufám taky), jako pomyslný příklad poznávání sousedů a zároveň jako vánoční dáreček, protože se na těchto stránkách už letos nepotkáme (na Štěpána ani na Nový rok noviny nevycházejí). A do roku příštího vám přeju hodně sil a vytrvalosti - a kus štěstí. Budeme to potřebovat.
