Je čtvrtek 11. 11., odbila jedenáctá hodina a fronta lidí na náměstí Svobody v Brně je srovnatelná snad jen s řadou, jaká stává na Pražském hradě při vystavení korunovačních klenotů. Desítky metrů dlouhý živý had se vlní pro sklenice s logem jezdce na koni, svatého Martina. Jen do ní hostesky nalijí některý z 238 vzorků, které letos smějí nosit název Svatomartinské. První vína z letošní úrody.
Vinař Ludvík Maděřič z Moravského Žižkova připravil tři různá svatomartinská vína. „Je to i věc prestiže. Pokud toto víno lidem zachutná, máme větší šanci, že si u nás koupí i další,“ popisuje, proč mladé víno nabízí. Potvrzuje tím, že svatomartinské je i vynikající marketingový tah. Takový, který navíc zaujme zrak, čich i chuť. A zvukem cinkajících skleniček také sluch.
Svatomartinské je zároveň několikerým soubojem vín V recesistické vinařské republice Kraví hory v Bořeticích navrhovali, aby uvedení svatomartinských vín bylo svátkem. Obliba mladého vína roste a zřejmě nejen kvůli dřívějšímu termínu nahrazuje slavné beaujolais, uváděné až třetí čtvrtek v listopadu.
„Čtyři roky staré statistiky říkaly, že se u nás prodalo 380 tisíc lahví beaujolais, před dvěma lety to bylo 200 000. Nyní to ještě klesne, jsme jeden z mála států, kde lidé vytlačili beaujolais z trhu,“ dodává someliér Marek Babisz, který garantoval dvoudenní hodnocení svatomartinských vín.
Na to, aby se „svezl“ se svatomartinskou kampaní, totiž vzdor obecnému přesvědčení nedosáhne každý. Boj o právo užívat známku je současně prvním kláním vinařů. Vyhraje ten, kdo uspěje v anonymním hodnocení. „Marketing ano, ale logo nemůže používat kdokoli. Je současně zárukou určité kvality,“ připomíná Pavel Krška z Národního vinařského centra ve Valticích, kde vína experti na konci října hodnotili.
Pro srovnání: k bodování přihlásilo rekordních 310 vzorků přesně 98 firem. Čtvrtina vín propadla, souhlas dostalo přesně 238 svatomartinských vín od 90 výrobců.
Letošní rok není pro vinaře ideální, počasí nepřálo hroznům obecně. Někteří hlásí ve srovnání s předchozí sezonou i méně než poloviční úrodu. Svatomartinského přesto vyrobí více. Byť je právě kvůli slabší sklizni o něco dražší. „Rozhodně ale nebude špatné, už to, co jsem ochutnal, stojí za to,“ míní znalec vína Libor Nazarčuk.
Svatomartinská vína mají být ovocitá - v překladu tak v nich milovník vína odhalí vůni i chuť různých druhů ovoce, například broskví, grepů či pomerančů, banánů, hrušek, švestek nebo višní. Svěžest vínu dodá šťavnatá kyselinka, některá vína mohou jemně perlit.
„Chci vyzkoušet růžové,“ svěřuje se student Aleš Podzimek, když si v Brně stoupá na konec fronty. Ještě loni si myslel, že vína označovaná jako růžová jsou směsí bílého a červeného. „Teď už vím, že je to z modrých hroznů, kde ale slupky nekvasily tak dlouho,“ dodává.
Právě to, že svatomartinské může být bílé, růžové i červené, vyvolává stále u mnoha lidí údiv. „Je pevně stanovené, z jakých odrůd vína může být svatomartinské vyrobeno,“dodává Jaroslav Machovec z Vinařského fondu. Tato instituce, založená kvůli podpoře tuzemského vína a vinařů, uděluje právo užívat logo i ochrannou známku.
Prodávali víno dříve, přijdou proto sankce Letos už právě v Brně řešili první problém: v prodejně Billa právě na náměstí Svobody údajně nedopatřením začali svatomartinská vína prodávat o dva dny dříve. Vinařskému závodu teď hrozí tresty - kouzlo je totiž právě v tom, že vína míří na trh zároveň.
Dokonce ani v Japonsku, kde mělo svatomartinské letos premiéru, nesměli v české restauraci Cafe ANO v Tokiu lahve otevřít v 11 hodin tamního času. Museli čekat, až jedenáctá odbije na Moravě.
Svatomartinské se podle expertů stává mostem lidí k vínu z tuzemských vinic. I zapřisáhlí příznivci vín francouzských, italských či australských ho často ochutnají. A budou srovnávat. O to vinařům jde - ukázat, že spíš než na kvantitu se soustředí na kvalitu.
Například v jihlavské vinotéce, kde jindy prodají jen několik lahví vína denně, prodali ve čtvrtek za čtyři hodiny 550 lahví svatomartinského. A mnozí vinaři přiznávají: mám po prvním dni prodeje prázdné sklady.
Zapojit se do akce je pro vinaře jednoduché, musejí vyplnit přihlášku, dodat včas vzorky k hodnocení. „Platí symbolickou pětisetkorunu za vzorek,“ připomíná další z organizátorů Pavel Večeřa. Pak už si producenti jen za výrobní cenu odkoupí „záklopky“ - kryty na lahve s logy. Díky nim je jasné, kolik svatomartinského se přesně prodá.
Většina hroznů je z Moravy, v Čechách uspěl jeden výrobce Mezi odrůdami nesoucími značku Svatomartinské dominuje letos Müller Thurgau, zastoupený více než čtvrtinou vzorků, následovaný Svatovavřineckým a Modrým Portugalem. „Vína mohou být buď samostatné odrůdy, nebo jejich cuvée,“ dodává Machovec. Nabídka letos zahrnuje 117 bílých, 64 červených a 57 růžových svatomartinských vín, ale krom ochutnávky v Brně v podstatě neexistuje místo, kde by je šlo koupit zároveň.
Mimochodem, podle původu hroznů je drtivá většina vín z Moravy. Jediné české svatomartinské víno je z Chrámců.
Letos poprvé část vinařů využila příležitosti a uspěli s odrůdou Muškát moravský. Jinak mezi bílými víny může figurovat jen Müller Thurgau a Veltlínské červené rané, růžová a červená vína se mohou vyrábět z odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké.
Takhle se kdysi sedláci loučili se svými pomocníky Z těch, kdo se účastní maratónu svatomartinských akcí po celé republice, jen málokdo vzpomene na to, že tradice pochází z doby císaře Josefa II., kdy končila lidem pracujícím u větších sedláků služba. Tedy alespoň podle iniciátorů myšlenky. „Moc tomu nevěříme. Ale jako záminka k ochutnání je to dobré,“ směje se skupinka seniorů při koštu v Brně.
Sama tradice známky pochází od roku 1995, kdy si ji zaregistroval soukromý vinař. O deset let později ji koupil Vinařský fond ČR. Sami vinaři už plánují, jak bude vypadat svatomartinské příštího roku, kdy budou moci ukázat, že jsou jedničky - bude se otevírat nejen 11.11. v 11.11, ale ještě navíc v roce 2011.
