Významný československý instrumentalista, člen skupin Prúdy a Collegium Musicum i sólista. Marian Varga dnes s Collegiem Musicem zahraje v Praze.
* LN Collegium Musicum spojovalo rock s vážnou hudbou, dnes to někteří považují za slepou uličku. Co si o tom myslíte?
Na to se dá říct jediné - máte nejspíš pravdu. Na druhou stranu, kam vede Bartók? Kam vede Jimi Hendrix? Může ale být, že artificielní, vážná hudba a populární, „nevážná“ splynou v jednu. Nevím sice, jaká bude, zdá se mi ale, že vážná hudba odumře. Stane se z ní takový zájmový klub. Podle všeho, jak to třeba funguje u nás, tak to k tomu vede. Došlo zde k materialistické extázi, k Ódě na peníze. Ta se teď hraje nejvíc.
* LN S Collegiem jste hrávali i adaptace témat z vážné hudby, od Rimského-Korsakova, Haydna, Prokofjeva... Dařilo se tím přivést rockové posluchače k poslechu klasiky?
Ten pocit jsem neměl. A neměl jsem z koho vycházet. Kromě toho záměr, o kterém mluvíte, je sice hezký, my jsme ho ale neměli. Hudba totiž nemůže mít jenom výchovnou funkci, to by bylo trošku málo. LN Když jste nastoupil do Prúdů, vyžadoval jste, aby se zpívalo slovensky. První nahrávky Collegia Musica jsou ale v angličtině.
Mně šlo o to, aby poslouchači textu nerozuměli, zpívající hlas jsem chtěl mít spíše jako další nástroj. A porozumění textu by odvádělo pozornost od hudby. Vlastně se to pak i podařilo, že textu nebylo moc rozumět. Pokud jsme ale měli zpívat nějaký skutečný text, tak jsem chtěl, aby byl ve slovenštině. LN Jste vášnivý čtenář - našly by se ve vaší hudbě nějaké literární odkazy?
Určitě ne. Když dáte skladbě předem nějaký literární název, tak posluchač tam už předem slyší všechno, co vy chcete, protože mu to asociuje. A tohle podle mě není správný poslech hudby. Nedá se přece poslouchat podle nějakého návodu. LN Přesto by se jistá literární inspirace našla, zhudebňoval jste básně Karla Kryla.
Krylovy básně jsou spíš určené k recitaci než ke čtení. Tehdy, pod vlivem doby, to bylo hodně kouzelné. Přišel, byl opilý a pořád se vychvaloval. Přitom to byl zajímavý člověk - jen kdyby se tak nechválil. Možná měl komplex malých lidí. Přišel na nahrávání, a když slyšel, jak jsem jeho básničky zhudebnil, tak se rozplakal dojetím, jaká je to krásná hudba, že přesně tohle jeho básně potřebovaly.
* LN Opravdu?
Nevím, nebral jsem to až tak vážně. Pak byl koncert a já se samozřejmě bál, jak to dopadne. Poslal jsem synovce, aby Kryla sledoval, jak bude reagovat.
* LN Jak to dopadlo?
Myslím, že se to podařilo, byl to ale jediný můj výlet do literatury. LN Když jste mluvil o starších albech Collegia Musica, ne o všech jste se vyjadřoval nadšeně. Která jsou podle vás nejvydařenější?
Víte, jsem teď v takové životní fázi, po šedesátce, že si ze své tvorby nevážím ničeho. Přiznávám, že jsem si naše DVD ještě nepustil. Snad se nikdo z kapely neurazí. Takže jsem v období, kdy si vlastních věcí moc nevážím. Asi to není přirozené, rád bych se toho zbavil. Možná je to tím, že si teď připadám méně dovednější, než jsem býval. Mohu vám ale říct, čeho si míň nevážím. Písniček a pak alba Konvergencie, to je dobré. Možná nejlepší, co jsme natočili. Stejně jako alba Zelená pošta, a především prvního alba Prúdů Zvoňte, zvonky.
* LN Osobně Zvoňte, zvonky považuji za nejlepší československé rockové album všech dob.
Vážně? Sám jsem si nemyslel, že bude mít takovou odezvu, a ke všemu tak dlouhou. Vždyť vyšlo v roce 1969. Již tehdy mě překvapilo, že se z těch písniček staly hity, a dnes mě překvapuje, jak dlouho to album vydrželo, že nezastaralo. LN Spolupracoval jste s mnoha československými muzikanty -s kým se vám dobře spolupracovalo? Určitě s Palom Hammelom, potom i s Dežom Ursinim, to mi přišlo zajímavé. On byl trochu diktátor, ale já jsem si u něj dělal, co jsem chtěl. Byla to zajímavá zkušenost. Hodně dobře se mi hrálo s Radimem Hladíkem, hostoval na desce, kterou jsem dělal s Hammelem, Labutie piesne. Mohl se tam projevit i autorsky, ale z nějakého důvodu do toho nešel. Nechtěl nebo nemohl, nevím. Je to ale škoda.
LN Co budete v Praze hrát? Nejsem si jist, ale zdá se mi, že poslední novinku uvedlo Collegium Musicum v roce 1981.
Udělali jsme pak další věci, spíše úpravy starších skladeb. Kromě toho jsme ale udělali něco nového, nějakého Prokofjeva. Takže na koncertě zazní asi pětadvacet minut nových skladeb. Hodně dlouho jsme ale nehráli, tak to bude docela sranda.
O autorovi| JOSEF RAUVOLF, autor je hudební publicista
