PRAHA Že jeho texty velmi dobře znají, dokázaly děti, které přišly do knihkupectví Luxor na vítání knížky Zdeňka Svěráka Radovanovy radovánky. Aby pro ně oživil oficialitu křtu, pozval si autor skladatele mnoha svých písniček a kolegu z televizních Hodin zpěvu Jaroslava Uhlíře (i s pianem) a rovnou děti ze znalostí vyzkoušel. Obstály i ty docela malé: za písničku dostaly od nakladatelství Fragment knížku.
Večerníčky s příběhy zahradníkova synka „Kdysi jsem zatoužil udělat večerníčkový seriál,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. „Když jsem hledal námět, jako vždycky jsem se při tom procházel. Bydleli jsme tehdy na Spořilově a tam hned za sídlištěm bylo takové předměstské zahradnictví, jakýsi zbytek starých časů. Tam jsem si řekl, mám ho, bude to zahradnickej synek, celý rok bude poznávat běh přírody a bude zažívat různé příběhy...“ Seriál večerníčků s názvem Radovanovy radovánky napsal a televize jej odvysílala. Režisérem a výtvarníkem byl Zdeněk Smetana a komentář četl Luděk Sobota.
„Pak jsem si řekl, že by z toho mohla být knížka, kdybych ten technický scénář přepsal trochu lepší prózou, udělal jsem to a v Knižním klubu vydal knížku Radovanovy radovánky,“ říká Zdeněk Svěrák. „Protože mi pan režisér Smetana nedovolil, abych ten večerníček sám namluvil, což bylo mým přáním, tak jsem si tu knížku potom ještě načetl na cédéčko.“ Vnoučatům se pohádky líbily „Ona ta knížka ale neměla, když vyšla poprvé, moc velký úspěch,“ přiznává Zdeněk Svěrák. „K mému nemilému překvapení brzy skončila v Levných knihách, sám jsem si tam několik výtisků koupil. Ale já si pořád myslel, že jí bylo křivděno, protože když jsem z ní dětem nebo vnoučatům četl, tak se jim líbila a smály se. Takže jsem rád, že si na ni nakladatelství Fragment vzpomnělo a vydalo ji znovu.“
Radovanovy radovánky vyšly v menším formátu a rozdělené do dvou svazků: zeleného a modrého. „Asi proto, aby s těmi knížkami děti v postýlkách mohly snadněji nakládat nebo aby jim, když usnou, pak neublížily,“ dohaduje se autor.
Pro Zdeňka Svěráka je psaní pro děti „stará vesta“. I v „Radovánkách“, jež mají podtituly Jak se Radovan naučil hvízdat a Jak vyzrát na motýly, využívá své jedinečné schopnosti „obyčejného“ jazyka, bohatého a vtipného, bez zbytečných stylizací. Právě tím, že píše, „jak mu zobák narostl“, vychází vstříc dětskému čtenáři. A pochopitelně je pak potěšen spontánními reakcemi dětí.
„Je to vždycky radost. Spěchal jsem z autogramiády domů a zastavil mě jeden tatínek, vedl za ruku asi tříleté dítě, a že prý umí moje písničky. Ptal jsem se, kolik jich umíš, a to dítě zvedlo pyšně tři prsty... Fakt mě to potěšilo,“ říká Zdeněk Svěrák a hned tu spokojenost uvádí na pravou míru: „Má to asi tenhle průběh: takhle malí ty texty mají rády, když pak vyrostou do puberty, začnou tím pohrdat, a pak se stanou rodiči a zase se k tomu vrátí.“
Pro rodiče ovšem dvojice Svěrák-Smoljak právě dokončuje novou hru Divadla Járy Cimrmana.
„S Láďou jsme tak nahrubo dokončili tu naši patnáctou hru, ještě se párkrát sejdeme, musíme totiž vymyslet, jak skončí. Je taková povídavá. Říkal jsem Láďovi, že by měla mít podtitul Zápis ze schůze nebeské komise.“ Hra k jubilejní sezoně divadla bude mít premiéru v říjnu.
