Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Světový objev v Ypsilonce

Česko

Studio Ypsilon uvede 20. prosince světovou premiéru hry Marka Twaina Vdovou proti své vůli.

PRAHA Inscenaci Vdovou proti své vůli (v originále Is He Dead?) režíruje Jan Schmid a objeví se v ní řada ypsilonkovských stálic - Jiří Lábus, Jana Synková, Martin Dejdar, Petr Vacek, Jan Jiráň, Renata Rychlá, Lenka Loubalová a další. Překladatel Julek Neumann hru objevil, když se probíral knihami v divadelním knihkupectví v kanadském Vancouveru, kde toho času režíroval.

Vdovou proti své vůli je zápletková komedie, napsaná na půdorysu situační frašky, plná gagů, převleků a slovního humoru. Pojednává o malíři Francoisovi Milletovi (1814-1875), který je spjat s francouzskou vesničkou Barbizon, jež především díky němu vstoupila do dějin malířství. „Hra sama je skoro nehratelná. V originále má velké množství vedlejších postav a někdy působí jako námět na film. Místy je však brilantně napsaná, jako kdyby z vaudevillu přeskakovala až do absurdního divadla, takže by mohla skoro předznamenat třeba Ionesca. Důležitější se mi ovšem zdá, že hra vyvolává nejen všechno možné z celého Twainova díla, ale ještě víc z jeho způsobu života. Jak myslel, jak jednal, jak se pohyboval, jak se bavil, jak se realizoval, jak se předváděl,“ soudí režisér Jan Schmid.

Překladatel Julek Neumann četl ve Vancouveru Twainův životopis a to jej prý naladilo na správnou vlnu. Při návštěvě knihkupectví uviděl brožovanou knihu ve žlutočerveno-černé obálce s názvem Is He Dead?, tedy doslova Je mrtev?. „Myslel jsem si napřed, že je to podvrh - v titulu totiž ještě stálo: Nová hra od mistra satiry Marka Twaina. Ale nakonec zvítězila zvědavost - ač nerad, rozloučil jsem se s šestnácti kanadskými dolary a trofej si odvezl domů,“ rekapituluje cestu hry na české jeviště.

Twain na text zanevřel Příběh tohoto díla je podle Neumanna fascinující. Twain napsal svou jedinou hru během dvou týdnů v lednu1898 ve Vídni. Tehdy se pomalu dostával z deprese, kterou mu způsobila smrt jeho nejstarší dcery, zápas s dluhy a vleklá dna. „Twaina divadlo fascinovalo celý život - jako diváka, kritika, kamaráda herců, jako autora her, jež dramatizovali jiní, i jako dramatika. V Americe měl za sebou pár neúspěšných pokusů prosadit se jako divadelní autor a ve Vídni se o to znovu pokoušel. Obletovala jej zde intelektuální elita, ředitel Burgtheatru Max Burkhardt mu v říjnu 1897 předvedl tehdy novou budovu divadla. Twain ve Vídni přeložil řadu her z němčiny do angličtiny a v této době vznikla i jeho první a jediná celovečerní komedie, kterou nyní Ypsilonka uvádí. „K napsání hry ho inspirovalo několik věcí. Kromě zkušeností s věřiteli to byl pestrý okruh nápadníků, kteří se točili kolem jeho dcery Clary. Pak tu byla popularita malíře Milleta v USA, živená jeho barbizonskými žáky. Své sehrál i způsob, jímž Twain Milletovo umění vnímal. V díle, které se zabývalo všedními náměty, viděl paralelu s vlastní tvorbou. A inspirací ovšem byla i Charleyova teta Brandona Thomase,“ doplňuje Neumann. Tvrdí také, že divadelní trh byl v době, kdy Twain hru dopsal, různými imitacemi Charleyovy tety přesycen a o Vdovu ani o další komedii s touto tématikou nikdo nestál. Twain nakonec na svůj text zanevřel.

„Rukopis ležel v archivu The Bancroft Library, až jej objevila badatelka Shelley Fisher Fishkin, a pak já ve vancouverském knihkupectví. V Praze jsem obsah hry vyprávěl Janu Schmidovi. Zaujal ho jednak pro zápletku, jednak díky lákavé vizi světové premiéry, především ale proto, že se děj hry točí kolem malířů a výtvarníků a hodnoty jejich děl. Požádal mě, abych text přeložil. A tak se stalo, že se hra, které říkáme Vdovou proti své vůli, dostala z Vídně do Prahy oklikou přes Ameriku, Kanadu a sto deset let,“ uzavírá překladatel.

Autor: