PRAHA Rekordy padají, ale ten její přetrvává. Žádný z atletických světových rekordů pod širým nebem nemá tak dlouhý život. Jarmila Kratochvílová zaběhla 26. července 1983 v Mnichově osmisetmetrovou trať za 1:53,28 minuty. Její čas má své místo v rekordních tabulkách už čtvrt století.
„Tehdy jsem si určitě nemyslela, že to vydrží tak dlouho,“ krčí rameny Kratochvílová. „Ale nahrál tomu i přibývající počet atletických mítinků, skoro týden co týden se závodí o nemalé peníze. My jsme tolik závodů zdaleka neměli. Já říkám, že peníze kazí lidi, ale nevím, jak by to bylo se mnou. Kdybych mohla běhat dvacet osmistovek za sezonu a brát za to odměny, kdo ví, jestli bych ten rekord vytvořila. Třeba Maria Mutolaová, soupeřka Lídy Formanové, jednou řekla, že rekord překoná. Jenže v tom roce běžela pětadvacet osmistovek, to bylo strašně moc. Atleti dnes létají od závodu k závodu, ale jsou to normální lidé, ne stroje,“ přemítá.
V Mnichově běžela teprve třetí osmistovku v životě, ale původně se na její start postavit neměla, v plánu byla dvoustovka. „Jenže dva dny předtím jsem v Praze běžela čtvrtku a cestou domů jsem za volantem dostala křeč. V Mnichově jsem tedy škrtla sprint a přihlásila se na osmistovku,“ vzpomíná.
Zdůrazňuje klid, jaký tehdy cítila. „Užívala jsem si jeden z mála výletů na Západ. A těšila jsem se na stadion, kde se v roce 1972 závodilo na olympiádě a znala jsem ho jen z televize. Při závodě jsem si pak až na rovince uvědomila, že se něco děje – spatřila jsem totiž na světelné tabuli čas 1:49. To není možné, říkala jsem si,“ přibližuje.
Hodiny však měřily správně, Kratochvílová proběhla cílem o 15 setin sekundy rychleji než Ruska Olizarenková o tři roky dříve.
„Běžela jsem v pohodě. Nevím, jestli bych to zaběhla, kdybych byla vystresovaná z ohlášeného pokusu o rekord. Nebo z toho, kolik za to dostanu,“ rozjímá dvojnásobná mistryně světa, která neměla cestu za vavříny jednoduchou.
„Často se mě ptají na zakázané podpůrné prostředky. Já si otevřu svoje tréninkové deníky, a když vidím těch patnáct let strašné práce, je mi smutno. Ptají se mě proto, že chtějí znevážit tu dřinu? Dřela jsem celý rok, ale možností startovat v zahraničí jsme měli velmi málo. Kdyby dnešní běžkyně byly zdravé a schopné trénovat jako já, a nezávodily tak často, rekordu by se určitě přiblížily víc,“ říká bývalá šampionka, jejíž výhodou bylo, že s atletikou začala až v sedmnácti letech.
Příjemný pocit u srdce Jeden doping však přece zmíní. „Dostávala jsem injekce s koňskými dávkami vitaminu B12. Můj trenér Miroslav Kváč tvrdil, že mají anabolický efekt. Jestli to ten efekt mělo, nevím, možná byl spíš psychický. Ale já si na to zvykla, věřila jsem, že by to mohlo pomáhat. Ale jedla jsem všechno – když dneska řeknu, že jsem běhala na řízky nebo na párky s hořčicí, kdekdo tomu nevěří,“ usmívá se.
Za světový rekord dostala v Praze odměnu 3000 korun, což je při dnešních dolarových odměnách směšné. „Ale s tím už nic nenadělám. A jestli lituji toho, že ty peníze tehdy nebyly, tak proto, že bych jimi mohla pomoct jiným.“
Neodvažuje se odhadnout, kdy její rekord vezme zasvé. „Letos už to asi nebude, v Pekingu budou důležitější medaile. Je pravda, že jsem se s tím naučila žít. Čekala jsem to už několikrát, ale marně. Apo každé sezoně mám takový příjemný pocit u srdce,“ přiznává.
***
Hvězdná sezona čáslavské běžkyně
Jarmila Kratochvílová (26. 1. 1951), nejlepší česká atletka všech dob, proslula tréninkovou pílí a houževnatostí, které jí pod vedením trenéra Miroslava Kváče pomohly k řadě úspěchů. Z nich vyniká první mistrovství světa v Helsinkách v roce 1983, kde získala zlato na 400 a 800 metrů a přidala stříbro ve čtvrtkařské štafetě. Na obou tratích překonala světové rekordy - deset dní před Helsinkami běžela v Mnichově poprvé v životě osmistovku v čase 1:53,28 a tento rekord platí dosud, je nejdéle nepřekonaným světovým rekordem pod širým nebem. Druhý rekord přidala právě v Helsinkách, když poloviční trať zvládla za 47,99. Po uzavření kariéry v roce 1987 se začala v Čáslavi na stadionku v parku Vodranty, kde se letos pohybuje už 40. rok, věnovat mládeži a vychovala i běžkyně Hanu Benešovou a Ludmilu Formanovou (na snímku vpravo), která mj. v roce 1999 získala tituly mistryně světa na 800 metrů v hale i pod širým nebem. Atletické mládeži se Jarmila Kratochvílová věnuje stále.
Mnohé atletické rekordy jsou dosud nedosažitelné
Stovka žen, dálka mužů, hod kladivem mužů, ženská štafeta na 4x100 metrů. Co mají tyto disciplíny společného? Jejich stávající světová maxima jsou zřejmě nepřekonatelná. Celý zástup atletických světových rekordů pochází z 80. a začátku 90. let. Vůbec nejstarší je zápis Jarmily Kratochvílové v běhu na 800 metrů z roku 1983. „Musely by se sejít ideální okolnosti a atletky by nesměly běhat pětadvacet závodů ročně,“ nastiňuje podmínky pro překonání svého „vousatého“ rekordu Kratochvílová. Současné hvězdy si tak často mohou o podobných výkonech nechat jen zdát.
Z rekordů,
které odolávají
muži
400 m překážek 46,78
Kevin Young (1992)
skok o tyči 614
Sergej Bubka (1994)
skok daleký 895
Mike Powell (1991)
hod kladivem 86,74
Jurij Sedych (1986)
oštěp 98,48
Jan Železný (1996)
ženy
100 m 10,49
Florence Joynerová (1988)
400 m 47,60
Marita Kochová (1985)
800 m 1:53,28
Jarmila Kratochvílová (1983)
skok daleký 752
Galina Čisťjakovová (1988)
disk 76,80
Gabriele Reinschová (1988)
Množila se svědectví, že za některými supervýkony stály tajné dopingové programy. Někdejší
norská iniciativa za zrušení rekordů z let 1980 až 2000 se ale nesetkala s velkým ohlasem.
