Když si dnes prohlížíme fotky z prvních dvou týdnů revoluce, zarazí jedna věc: pozdější prezident Václav Havel ji celou strávil v jednom černém svetru a černé bundě. Naproti tomu představitelé nomenklatury - Ladislav Adamec nebo Marián Čalfa -se vyznačovali padnoucími obleky, kabáty a klobouky (poněkud paradoxním způsobem se k nim, alespoň co se módního stylu týče, přiřazoval Alexander Dubček a Václav Klaus, který chodil v saku a kravatě). Pokud patříte ke generaci, která revoluci neprožila na vlastní kůži, dá se dokonce říct, že móda je jakýmsi klíčem k tomu, jak odhalit, kdo je kdo.
Typický disident má na sobě manšestráky a flanelovou kostkovanou košili (Václav Malý, Petr Pithart), případně kombinaci světlá košile -tmavý svetr (Václav Havel). Při slavných balkonových proslovech na Václavském náměstí a Letenské pláni si oblékali černou bundu parku (Havel), často se objevovaly i lyžařské bundy doplněné čepicemi, takzvanými kohouty (nejvíc cool byly ty s nápisem Swix a Kneissl). Občas se na tribuně i pod ní vyskytl také kabát vaťák. Pro mladší generace: šlo o špinavě zelený či hnědožlutý kabát s vatovou vložkou, určený původně pro dřevorubce a pomocné dělníky na stavbách. Vhod ale přišel kdekomu, teploty kolem 25. listopadu klesly pod nulu.
Plísňáky a Arafatův šátek Pro typického studenta platí totéž co pro disidenta. Lišil se pouze svrchní oděv a kalhoty: džínová bunda s „beránkem“ a plísňové džíny. „S dojetím vzpomínám na ručně pletený, neuvěřitelně těžký svetr, který mi ze zbytků vlny upletla spolužačka z fildy,“ vybavuje si někdejší studentský vůdce a pozdější ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. „Pod svetrem jsem nosil flanelovou košili. Dederonovou bych si na sebe nikdy nevzal, protože tu nosil můj otec a pro mě to byl znak měšťáctví, stejně jako tesilky,“ vyjadřuje pocity tehdejší mladé generace.
Módní uniformitu 80. let se lidé snažili oživit alespoň doplňky. Nosily se barevné bavlněné šátky, jaké si dnes uvážeme, leda když se snažíme vypotit z chřipky. Jeden takový provázel revolucí například Martina Mejstříka. Hitem byl takzvaný Arafatův šátek - černý, případně červený kus látky arabského stylu s třásněmi, ale na mužích bylo možné spatřit dokonce i puntíkaté šátky typu Ferda Mravenec. Švihákem revoluce byl jednoznačně vrchní mládežník - šéf Československého svazu mládeže Vasil Mohorita. Vlastnil totiž pravou koženou bundu z Tuzexu. Z opačného politického tábora mu mohl konkurovat jedině Michael Kocáb - oblečený ve stylu Depeche Mode, celý v černém.
