28. února 2018 6:08 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Svoboda slova není bezbřehá, podněcujete nenávist, píše antisemitovi Bartošovi soud

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 42Diskuse
Adam B. Bartoš na prvomájové demonstraci v roce 2016. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Adam B. Bartoš na prvomájové demonstraci v roce 2016. | foto: Yan Renelt, MAFRA

BRNO/PRAHA Svoboda slova není absolutní. Tímto konstatováním uzavřel Nejvyšší soud kauzu antisemity Adama B. Bartoše, který v roce 2015 umístil protižidovský vzkaz ke hrobu Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku. Následně o tom referoval v propagačních materiálech strany Národní demokracie, které předsedá. Vražda Hrůzové v roce 1899 v tehdejších českých zemích vzbudila antisemitské nálady, z vraždy byl obviněn Žid Leopold Hilsner.

Bartoš dostal loni v březnu pravomocný trest za dva trestné činy včetně podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Justice mu jeho jednání spočítalapodmíněným trestem jednoho roku se zkušební lhůtou dvou let. Bartoš se kauzu ve svůj prospěch snažil obrátit dovoláním k Nejvyššímu soudu, jenž však jeho podnět loni v prosinci shodil ze stolu. Server Lidovky.cz nyní zjistil, proč tak učinil.

„Nejvyšší soud na základě obsahu spisu a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že mezi zjištěními, která soudy nižších stupňů po zákonném a úplném zhodnocení provedených důkazů učinily, a jimi vysloveným právním posouzením skutku, není dán rozpor, který by měl vést ke zrušení napadených rozhodnutí,“ stojí ve verdiktu, do něhož Lidovky.cz nahlédly.

Bartoš ve svém podání vznesl dva hlavní argumenty. Jednak prý nižší instance neprokázaly, že antisemitské články o vzkazu u hrobu zavražděné na web a do stranického tisku Národní demokracie nechal umístit on. Odvolával se i na svobodu slova. Poukázal na jeden rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož společnost musí umožnit zaznít i urážlivé a šokující názory. Nejvyšší soud ale jeho závěry rozmetal.

V první řadě připomněl zmíněný verdikt evropského soudu, jenž mluvil i o tom, že svoboda slova není bezbřehá. Stát musí mít právo ji regulovat. „Pokud někdo útočí na ústavně zaručená práva a svobody tak účinným nástrojem, jako je internet, s cílem podnítit v ostatních nenávist vůči skupině osob, musí být proti takovému jednání užito razantních právních prostředků,“ stojí v rozhodnutí senátu, kterému předsedal soudce František Hrabec.

Za články odpovídal jako předseda Bartoš

Šéf Národní demokracie na tabulce položené ke hrobu zanechal vzkaz, že židovská otázka dosud nebyla uspokojivě vyřešena. Ve stejném duchu se pak nesly i jeho dva navazující články pro Národní demokracii. Podle Nejvyššího soudu zmíněné texty explicitně podněcují k nenávisti vůči Židům, v tuzemském kontextu k nim navíc justice musí přistupovat s maximální pozorností.

„Samotný pojem ‚řešení židovské otázky‘, obzvláště ve státech, které byly okupovány nacistickým Německem, tak postačuje, aby se lidem vybavily hrůzy tohoto období a utrpení židovské komunity, z čehož obviněný svými výroky těží,“ stojí v rozhodnutí, podle kterého obrat řešení židovské otázky nelze považovat za neutrální.

Adam B. Bartoš chce politiky potrestat „trestem nejvyšším“
Adam B. Bartoš na demonstraci v roce 2016.

Bartoš se pak dovolací instanci pokoušel přesvědčit, že v předchozím řízení nikdo nedoložil jeho výlučnou odpovědnost za zveřejnění obou antisemitských článků. Jeden text vyšel dva dny po akci v Polné na webu strany, druhý za měsíc v tiskovině vydávané Bartošem. Nejvyšší soud ale dovodil jeho klíčovou roli při zveřejnění textů vzhledem k tomu, čeho se týkaly a kde se objevily.

‚Čiší z toho nabádání k nenávisti vůči Židům‘

„Obviněný byl v dané době zároveň předsedou politické strany Národní demokracie jako provozovatel těchto internetových stránek. Lze pak mít bez důvodných pochybností za to, že to byl právě obviněný, kdo publikaci na stránkách inicioval. Bez jeho aktivní účasti, jako předsedy strany a klíčového účastníka akce v Polné, by navazující publikace přímo na jejích stránkách nebyla možná,“ všímá si Nejvyšší soud.

Popírání holocaustu

Kauza v Polné není jedinou Bartošovou antisemitskou aktivitou, za kterou dostal trest.
Obvodní soud pro Prahu 1 mu letos vyměřil dvouletou podmíněnou sankci s odkladem na tři roky za jeho dlouhodobou publikační činnost, v níž mimo jiné popíral holocaust, schvaloval úmrtí přeživšího nacistické genocidy Elieho Wiesela a nenávistně útočil na migranty.
Státní zástupkyně ho obžalovala ze sedmi skutků, jednalo se pravděpodobně o nejpodrobněji zadokumentovaný případ nenávisti a xenofobie v Česku posledních let.

Server Lidovky.cz na jeho závěry Bartoše upozornil, politik o nich dosud nevěděl. Šéf Národní demokracie je odmítá, podá prý ústavní stížnost. „Svoboda slova buď je, nebo není. Pokud soud říká, že by měla být omezená, a je jedno, jak, pak už to není svoboda slova, ale cenzura. A od cenzury je jen krůček k totalitě,“ vysvětlil. Nic to však nemění na tom, že jeho trest je definitivní.

Kauza vraždy Anežky Hrůzové

Anežka Hrůzová se stala obětí vraždy roce 1899. Tehdejší justice za její násilnou smrt připsala vinu židovskému mladíkovi Leopoldu Hilsnerovi. Ačkoliv chyběl přímý důkaz a Hilsner vinu odmítal, dostal doživotní trest. Nakonec po milosti císaře Karla I. strávil ve vězení 18 let. Krátce po činu se českou společností vzedmula vlna židovské nenávisti, tzv. hilsneriáda, proti níž například veřejně vystupoval pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

„Čiší z toho naprosto jasně nabádání k nenávisti vůči Židům. Uvedená historická událost semkla především odpůrce Židů. Vedla k nenávisti a násilí vůči nim,“ uvedla pak k Bartošově činu u hrobu Hrůzové soudkyně Tereza Jedličková z jihlavského okresního soudu, jenž kauzu vyřizoval v první instanci. 

  • 42Diskuse


Jan Horák

Autor

Jan Horákjan.horak2@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz