Současné demokracie nejsou země svobody slova, tedy soutěží svobodných idejí a názorů, ale svobodou pro média svobodně si plácat cokoliv o komkoliv, bez špetky minimálních zábran. Média informují skoro o všem bleskově, zkratkově a zejména nepřesně a nepravdivě, a hlavně bez zodpovědnosti za obsah šířené zprávy či její následky. Podívejme se na dva příklady z poslední doby.
Prvním budiž náš lokální tisk, či spíše jeho internetové stránky, a exstarosta Prahy 5 Milan Jančík a jeho trestní kauza. Tento vpravdě renesanční muž rozšířil po zrušení stíhání své osoby za korupci státním zástupcem zprávu, že se tak stalo. Média s ní naložila po svém a hned hřmotně sdělovala: Jančík nikdy před soudem nestane, státní zástupce zrušil obvinění.
Obsah takového sdělení byl jasný, korupce se vyplácí, dotyčný politik je všemocný a nedotknutelný, státní zástupce se ho (jich všemocných) vždy zastane. Pravá skutečnost – že dozorový státní zástupce policii nařídil Jančíka stíhat (jak se v pondělí stalo), jen jí zrušil usnesení prostě proto, že bylo špatně napsané – zůstala veřejnosti utajena. Jinými slovy, státní zástupce pro případný soud vyrazil jeden trumf obhajobě, tedy přesný opak šířeného sdělení.
Kdo asi píše zprávy a titulky na internetových serverech českých deníků? Jaká je úroveň novináře, který je mladý, špatně placený a o věci ví houbeles? Výsledkem je svobodná, naprosto nepravdivá zpráva.
Nejnovější dávka „pravdy“ Nahlédněme za naše humna na jiný příklad. Každý asi postřehl, že existuje server WikiLeaks a jeho snaha udržovat vlády otevřené – jak hrdě sděluje na svých stránkách – cestou zveřejňování všech možných (pravdivých?) informací a vládních dokumentů. Právě se chystá zveřejnění informací o kontech lidí a firem, které přes švýcarské banky údajně odlehčují svým daňovým povinnostem.
Všimněme si, že uvedené informace ukradl zhrzený zaměstnanec dotyčné banky. Kradené nekradené, jakkoliv opatřené, hlavně je zveřejnit. Ostatně všechny informace na WikiLeaks jsou ukradené. Server nemá ve zvyku nějak komentovat, co zveřejňuje, ale obsah jím zveřejněných dokumentů tak bude na úrovni vypovídací hodnoty čistá nula. Nebude to nepravda, bude to jen zlomek informace, přibližně stejné vypovídací hodnoty, jako když při pokusu o popis, jak vypadá Spojené království, zveřejníme fotku jednoho metru čtverečního asfaltu na Piccadilly Circus, tvrdíce, že toto je pravá Anglie. Je pak legitimní položit si otázku, jak nejnovější dávka „pravdy“ přispěje ke snaze udržovat vlády otevřené?
Domnívám se, že zveřejňování dokumentů na WikiLeaks dnes už jen slouží exhibici a konkrétní počin s účty švýcarské banky hlavně podněcuje starou milovanou lidskou vlastnost závist než cokoliv jiného. Jaká je to svoboda slova, kterou se ohání Julian Assange stejně tak jako autoři zkreslených článků o panu Jančíkovi? Svoboda šířit lživé informace? Svoboda ubližovat diplomatům USA, kteří dělali svou práci a pravdivě informovali o kdejakém nedemokratickém režimu či cizí zemi svou vládu? Svoboda psát nesmysly a tvářit se neskutečně odborně a vzdělaně?
Nepochybně je to součást svobody slova, ale jen její součást, nikdy ne celek. Svoboda projevu je jedním ze základních práv člověka, ale je limitována řadou dalších práv, zejména těmi, které lze shrnout pod pojem respektování důstojnosti, rodinného a soukromého života, respektování vlastnictví a svobody druhých. A tato práva dokonce v systematice úmluv o lidských právech a svobodách či v našem ústavním pořádku stojí před svobodou slova. Tím se vyjadřuje, že bezbřehost svobody slova je svobodou jen za současného respektu k těmto právům.
Svoboda slova nehodná ochrany Není možno se domnívat, že jen svobodný úsudek občanů je dostačujícím hlediskem a případné přešlapy vyřeší soud. Prvním imperativem pro šiřitele zpráv – souběžně se snahou dosáhnout zisku tím, že dělá svoji práci (novináři) nebo uspokojí svoji touhu po budování lepšího světa mesiášským hlásáním čisté pravdy (pan Asange nebo jiní hlásači pravdy o UFO) – je příkaz respektovat demokracii a práva ostatních. Svoboda slova je totiž i službou celku. A v této funkci jak editoři zpráv o Jančíkovi, tak i Julian Asange selhali. Jejich svoboda slova už není hodna ochrany.
Těm prvým stačí, aby jim šéfredaktor snížil plat, a snad se napraví. Kdo ale způsobem přiměřeným demokracii zkrotí WikiLeaks? V prvé řadě by to měl udělat pan Assange sám. Jinak se nebude moci dovolávat ochrany demokracie a pomoci jejích silových složek, až jeho pojetí svobody slova a zveřejňování informací bude posuzovat třeba Rusko.
Svoboda slova platí jen pro ty, kdo ctí i ostatní pravidla demokracie.
***
Není možno se domnívat, že jen svobodný úsudek občanů je dostačujícím hlediskem a případné přešlapy vyřeší soud
O autorovi| VÁCLAV VLK advokát
