Další dvě výstavy už probíhají v pražském Národním divadle. PRAHA První výstava ve foyer historické budovy Národního divadla se pokouší zrekapitulovat Svobodovu tvorbu na scénách Národního divadla a druhá v kavárně Nona na Nové scéně dokumentuje fenomén Laterny magiky, jehož byl slavný scénograf spolutvůrcem.
Expozice ve foyer postihuje v základních obrysech vývoj tzv. „svobodovského slohu“, fotografie zachycují jeho slavné inscenace z druhé poloviny 50. let přes vrcholná díla 60. a 70. let až po závěrečnou scénografii ke Goethovu Faustovi z roku 1997.
Jak uchopit prostor Josef Svoboda začínal ve Velké opeře Divadla 5. května, kde se setkal se dvěma režiséry významnými pro jeho tvorbu – Václavem Kašlíkem a Alfrédem Radokem. V Národním divadle působil od roku 1948 a od konce padesátých let se též velmi úzce napojil na režiséra Otomara Krejču a byl scénografem jeho důležitých inscenací. Svobodu vždy zajímalo uchopení prostoru, problematika času, světla, pohybu a odrazu – to byly dramatické faktory jeho výtvarných řešení.
Což dobře dokumentuje i druhá výstava na Nové scéně, která se vrací k ohromujícímu úspěchu s Laternou magikou v roce 1958 v Bruselu a představuje tento unikátní princip, který propojil živého herce na scéně s projekcí a diaprojekcí. Obě výstavy připravila kurátorka Helena Albertová, která je také autorkou monografie o Svobodovi a bude o slavném scénografovi přednášet 21. května od 17 hodin v sále Nové scény. Zde bude také k vidění dokumentární snímek Zdenka Potužila Josef Svoboda na Pražském quadrienále 1995.
Svoboda samozřejmě ovlivnil řadu svých následovníků a jedním z těch nejslavnějších je americký režisér Robert Wilson, který právě v Národním divadle zkouší Janáčkovu operu Káťa Kabanová. Inscenace bude mít premiéru 26. června a o den později by se měla v Museu Kampa otevřít unikátní expozice, která bude konfrontovat způsoby zacházení se světlem obou umělců. Svobodovy slavné rampy „Oba mají tři základní přístupy, které charakterizují jejich práci se světlem. U Svobody je to tzv. kontralicht, což jsou jeho slavné rampy, které jsou po něm i pojmenované a ve světě se tak označují. Pak je to princip polyekranu a zrcadlení. Pro Wilsona je zase typický světelný objekt, nízký kontrast, který vytváří mlžnou atmosféru, a světelné body,“ vysvětluje spoluautor připravované výstavy a scénograf Daniel Dvořák.
Expozice by měla být založena na projekcích a velkých naddimenzovaných modelech. „Z konkrétních inscenacích bude vždy vybrán typický prvek, který dokumentuje příslušný postup, třeba u Svobody to určitě bude jeho známé schodiště s kontrastem,“ dodává Dvořák a říká, že návštěvníci by měli mít stejně autentický pocit jako v divadle. Podle Dvořáka by Wilson měl z Německa dovézt i některé své světelné objekty. „Výstava je náročná a snažíme se dodržet naplánovaný termín. Pokud by se přece jenom některé věci zkomplikovaly, přesuneme její zahájení na září. Ale výstava určitě bude,“ uzavírá.
