* LN Jakou návštěvnost má městská Galerie Cyrany, která vznikla z vaší sbírky, v porovnání s ostatními galeriemi v regionu?
Když má Galerie moderního umění v Pardubicích za měsíc návštěvnost deset patnáct lidí, tak tleskají. Galerie Cyrany v Heřmanově Městci má otevřeno tři dny v týdnu a za rok má návštěvnost okolo tří tisíc lidí.
* LN Jak si ten velký nepoměr vysvětlujete?
Pořádná regionální galerie jako taková neexistuje. Zatím se nikomu nepodařilo dát do kupy regionální celek. Proto se ukazuje, že Galerie Cyrany nemá obdoby ani v Evropě. Navíc východní Čechy mají velké štěstí na významné kumštýře evropského formátu.
* LN Takže je to tím, že šíře obrazů, kterou se vám podařilo nasbírat, je unikátní?
Ano. Regionální unikát určitě.
* LN Svou roli hrají i příjemné prostory. Jak jste získali starou synagogu a k ní připojenou školu?
Já se pro ty prostory obrovsky nadchnul a tehdejší ministr kultury Pavel Dostál mi s tím pomohl. V Heřmanově Městci židovská obec totiž zanikla.
* LN Studoval jste umění?
To jinak nejde. Ne studoval, ale studuji - celý život. Chce to být denně v kontaktu s uměním.
* LN A to proto, že se může stát, že vás může při prodeji obrazu někdo podvést?
To se mi nestalo. Spíš naopak se mi podařilo cenu snížit nebo i dostat obraz darem.
* LN Jak jste dokázal vytvořit takovou sbírku bez milionového konta?
Důležité je, aby vás kumštýři přijali. Musí poznat, že umění rozumíte, že s obrazy nechcete obchodovat a že jejich dílo bude v dobrých rukách.
* LN Obrazy sbíráte téměř celý život. Kdy vás napadlo zařídit k nim galerii?
To není moje galerie. Otevření galerie nám přišlo na mysl po smrti našeho syna. Lidé nám říkali, že jsme šílenci, ale já sbírku daroval. Místo toho jsem dneska mohl jezdit kolem světa.
* LN Co bylo na otevření galerie nejtěžší?
Závist. Za těch padesát let, co sbírám obrazy, mám dost nepřátel. Protože někteří umělci neumí pochopit, že přestože si jich vážíme, jejich kumšt neodpovídá kvalitou. Navíc když se v galerii objevím, vždycky se tam najdou lidé, kteří okamžitě rozhlásí, že přijel donátor, a já pak nemám kam utéct. Považuji se za skromného člověka a trápí mě, že musím neustále odpovídat na otázky, jak jsem ty obrazy sehnal a jak jsem je z těch kumštýřů dostal.
* LN Prý jste dokázal najít originální kresby i v antikvariátech.
Ano, ale v šedesátých a sedmdesátých letech. Musel jste ale mít v antikvariátu dobrého známého.
* LN Jak jste se k takovým přátelům dopracoval?
Přes malíře.
* LN Jakou vlastnost by měl mít dobrý sběratel?
Čuch na umění. Rozpoznat kvalitní umění. Dochází to tak daleko, že přijdu ke kumštýři a říkám mu, že tenhle obraz chci. Buď ten, nebo žádný.
* LN To je docela nekompromisní.
Tady fungují jiné vztahy než v obchodě. Já ty kumštýře znám celá desetiletí. Na několik obrazů jsem chodil i třicet let.
* LN Věnujete se sběratelství obrazů i dnes?
Z důchodu není pořádně za co, a navíc ve východních Čechách se za posledních dvacet pět let neobjevil žádný pořádný talent.
***
Josef Horák Od svých sedmnácti let profesionální hokejista. Na vojně se dostal k podpůrnému technickému praporu, kde se setkal se společností s blízkým vztahem k umění. Po ukončení vojenské služby ještě dva roky hrál hokej, pak nastoupil do rozhlasu, kde strávil většinu aktivního života. Velkou část mzdy dával do nákupu obrazů. Často proto žili jen z platu jeho ženy Emy, zdravotní sestry. Přesto se jim podařilo nasbírat 267 obrazů a 60 plastik od umělců, jako je Josef Čapek, Jan Zrzavý či František Kupka.
