LN: Domlouvali jsme se na rozhovoru v poločase předsednictví. Nebude tohle zároveň jeden z vašich posledních rozhovorů k předsednictví?
To ví pánbůh! Mě tato otázka zvláště nerozčiluje. Bude-li mi dáno pokračovat, budu moct aspoň nějaké věci dotáhnout, bude-li vyšší vůle nás odvolati, tak budeme odvoláni.
LN: Budete v případné nové vládě, která by byla jen obměněná a získala podporu ČSSD?
Jak jsem pochopil pana Paroubka, tak on by chtěl, aby tam byli zástupci jen těch dvou velkých stran. Že by to zbytečné zrní, jak si to o nás myslí, z toho vypadlo. Tuto nabídku proto neočekávám.
LN: Nebude premiér požadovat, abyste zůstal – kvůli předsednictví – podobně jako trvá na Ivanu Langerovi?
Musíte se zeptat pana premiéra. Nicméně spolu jsme žádný rozhovor o tom nevedli, to si musí rozhodnout on sám. Uvidíme, co všechno se vyjedná mezi ODS a ČSSD.
LN: Stál za nedůvěrou mimo jiné Václav Klaus, jak tvrdí premiér?
Já nemám tak důkladné informace, jako má ministerský předseda, zejména pokud jde o nitro ODS, ale člověk si očividně pokládá otázku cui bono - tedy komu prospělo vyslovení nedůvěry. Role prezidenta jest nyní rozhodující.
LN: Mirek Topolánek řekl, že pád vlády byla „těžká rána“ pro zemi, v jejímž srovnání byl rozpad Československa „fajnovou záležitostí“. Souhlasíte?
Samozřejmě nedělá dobrý dojem, že uprostřed předsednictví a ekonomické krize padne vláda a očividně se nikdo nehrne, aby tu odpovědnost přejal. To byla pro ostatní poněkud úžasná scéna. Podali jsme o sobě zprávu nestabilní země, kde jsou pochybné politické mravy. V chápání západní Evropy jsme se zase šťastně vrátili na východ.
LN: Proč by měl Václav Klaus chtít škodit své vlastní zemi?
Pan prezident má velmi silné vlastní názory a bezpochyby je přesvědčen, že nejlépe by vládl této zemi jen on sám, což mu bohužel česká ústava neumožňuje. Mezi ním a vládou je spor o postoj k Lisabonské smlouvě a vůbec k Evropské unii, takže usiluje o to, aby byla ustavena vláda, která bude sdílet jeho názor.
LN: Takže sleduje prezident cíl pohřbít Lisabon?
Řekněme, že by mu to zajisté nevadilo.
LN: Může nynější vládní krize poškodit i ostatní země regionu?
Ano, škodí to všem: škodí to nám, Polákům, škodí to Maďarům, škodí to taktéž Slovákům. Společné dědictví a stigma máme totiž všichni stejné. Panuje takové podezření vůči všemu, co vylezlo z toho sovětského tábora, kde bylo po právu po desetiletí zavřeno a nemuseli jsme se těmi uvnitř zabývat. Teď vylezli, zabývat se jimi musíme intenzivně, ale podezření trvá. A bude ještě určitě jednu dvě generace trvat. Proto to větší rozjitření, než kdyby padla uprostřed předsednictví vláda nějakého západního státu.
LN Kdyby teď přišel jiný ministr zahraničí, v čem by to byl problém z hlediska vedení unie?
V mém oboru je naprosto klíčová věc, aby člověk znal ty lidi. Aby mohl tomu či onomu kolegovi ministru zavolat a potichu se s ním domluvit, rozdat role, kdo komu co řekne, dohodnout se, kdy do čeho vstoupit. I kdyby byl mnohem inteligentnější a pilnější člověk než já, třeba i génius, bude potřebovat čas, aby si to osvojil. Já jsem v politice dlouhá léta, ne-li desetiletí, a přiznávám, že jsem se musel intenzivně učit a seznamovat během posledních dvou let, abych se na předsednictví připravil. Těm dvěma letům jsem dnes velice vděčný.
LN Budou nás pak ostatní, jako třeba Francie, takříkajíc víc válcovat, když odejde většina klíčových ministrů?
Za prvé, zatím jsme nic nevyklidili, to by chtěl zdůraznit. Teď na Gymnichu (neformální setkání ministrů zahraničí z EU – pozn. red. ) bylo zjevné, že unii jasně vedeme. Dařilo se nám držet to pohromadě, dojít k závěrům, vést diskusi tak, aby se to nerozkecalo. Kolegové mi říkali, že to byl opravdu dobrý Gymnich. U některých – nemohu říci u kterých – jsem zpozoroval, že to bylo spojeno s jistým údivem, že jsme to dokázali.
Když tu nebude nikdo, o kom ostatní nabudou dojmu, že je schopný to uřídit, když přijde někdo slabý nebo my budeme velmi oslabení, tak této šance různí samozřejmě využijí a ujmou se toho. Samozřejmě. V politice jako ve fyzice vakuum neexistuje.
LN Tento týden vás čeká jedna ze zásadních události tohoto půlroku, summit EU–USA v Praze. Co čekáte od Baracka Obamy?
Očekávám, že pronese zásadní proslov k Evropě a ke spolupráci mezi Evropou a Amerikou. Že objasní, co si o spolupráci myslí jeho administrativa, jak ji bere vážně a co také od nás očekává, že uděláme pro svět, protože nemůžeme být nadále tak zahledění sami do sebe a zabývat se svými evropskými miniproblémy.
LN Zmíní Obama protiraketovou obranu nebo požádá o větší pomoc s Afghánistánem?
Afghánistán možná, protiraketová obrana – bylo by to spíše překvapení. Tady to hraje velkou roli v diskusích, ale mimo Česko radar tak strašně nikoho nerozčiluje, nedělají z toho takový fetiš. Pro Američany je přirozené, že se země brání před možnými útoky, a navíc mají jiné starosti, hlavně ekonomickou krizi.
LN Nebude to fiasko vlády, pokud se Obama nevyjádří vstřícně k základně?
Proč? My jsme pozvali Baracka Obamu, aby se seznámil s Evropskou unií. Neděláme to, promiňte, jako bilaterální návštěvu. V těch poměrně krátkých rozhovorech se nebude příliš mnoho řešit. Směřování politiky v protiraketové obraně z toho ale vyplyne.
LN Jak to tedy je? Neobáváte se, že se radar oddaluje?
Já se nebojím, kdyby se to posunulo časově. Přímé ohrožení Evropy raketami ještě dnes není, bude kdykoliv během příštích deseti let, jak budou mít další státy jaderné zbraně a více zemí rakety dlouhého, ba mezikontinentálního doletu. Proto radar potřebujeme. Jestli se ale začne na té kouli pracovat letos či za dva roky, to pro mě nehraje roli. Důležité pro nás je, abychom tu smlouvu co nejdříve ratifikovali a mohli plně čerpat také protihodnoty, které jsme vyjednali – o spolupráci výzkumných ústavů a tak podobně.
LN Radar tu tedy bude?
Později či dřív ano.
LN Znamená to tedy, že jestliže padne prohlášení k radaru, tak jedině na tiskové konferenci, že bude Barack Obama donucen otázkami?
Nejspíš ano. On se chce v tom proslovu věnovat základním rysům americké politiky ve světě a obzvláště v Evropě. Řekněme představit svůj zahraničně-branný program spojencům. To bude základní myšlenka. Proto také dbali na to, aby to pozadí, kde se to odehraje, tomu odpovídalo. Proto Hradčanské náměstí, proto Chrám svatého Víta, lepší místo nenajdete.
LN Neoslabí pád vlády nějak pozici Mirka Topolánka tváří v tvář Obamovi?
Vůbec ne. Máme možnosti komunikovat s Američany a uklidňovat je.
LN Ptali se vás na současnou situaci v zemi i nyní na Gymnichu na Hluboké?
Moc ne, já jsem jim dal jen krátkou zprávu o tom vývoji, jaká jsou ústavněprávní pravidla, možnosti vzhledem k pozici prezidenta, politických stran. Byla to ani ne desetiminutová přednáška a pak se šlo od toho pryč. Někteří se mě ptali, jestli mě ještě uvidí, ale to byla spíše taková zdvořilostní otázka.
LN A pokud jde o Američany a nedávné prohlášení pana premiéra o cestě do pekel, to jsme museli nějak vysvětlovat?
To byl trošku problém. Ale podařilo se to vyřešit.
LN Buďte konkrétnější, co to znamená trošku problém?
Přiznávám, že to byl problém, ale podařilo se nám to, než se z toho stal požár, uhasit.
LN Jak jste jim to vysvětlovali?
Říkali jsme jim, že to byla diskuze v Evropském parlamentu, kde to bylo spíše o tom, že Spojené státy mají jiné možnosti, pokud jde o řešení ekonomické krize, než spousta evropských států, že kroky, které mohou podniknout, nemohou podniknout některé evropské země, jinak by se definitivně zničily. A bylo to sdělováno našim evropským kolegům, poslancům Evropského parlamentu, nikoli Američanům.
LN Na začátku května by se měl konat summit EU a zemí Východního partnerství, už je rozhodnuto, zda to bude v Praze, nebo v Bruselu?
Zdá se přece jen, že to bude v Praze.
LN A proč došlo k těm změnám, že nejdřív Praha, pak Brusel a nyní zase Praha?
Řešilo se, jak to půjde ve spojení s tou jobovkou, tedy job summitem. A nyní to vypadá, že obojí bude v Praze.
LN O pozvání běloruského vůdce Alexandra Lukašenka se rozhodne až těsně před tím summitem? Jaké musí splnit podmínky?
Záleží velice na tom, jak se bude chovat. Žádné podmínky nestanovím. To pozvání nebude možné, když zase začne zavírat lidi, když ti lidé budou zase mizet neznámo kam, prostě se vrátí k minulým zlozvykům.
LN Chcete, aby s příjezdem Lukašenka všichni souhlasili? Nebo to nakonec bude jen na českém předsednictví?
Na Gymnichu jsme o tom diskutovali všichni. Ale nakonec ta odpovědnost padne na mě.
LN Vy jste vždy bojoval za lidská práva, jak se s tím popasujete nyní?
Je to samozřejmě velká odpovědnost. Musíme uvažovat o tom, co ve skutečnosti té zemi, rozvoji občanské společnosti, pomůže. Já se lidskými právy zabývám již velice dlouho a byl jsem vždy zastáncem toho, že s našimi bývalými mocipány se musí mluvit. To je individuální posouzení pro každý jednotlivý případ, tady neexistují generální pravidla. Když to té zemi prospěje, tak se nad tím musíme zamyslet. Ne abych já si zachoval pověst neposkvrněné panny. Mé povolání má také jednu stránku – já si partnery někdy nemohu vybírat.
LN Přijedou do Prahy i zástupci běloruské opozice?
V té době tady máme velkou konferenci všech občanských společností z celého regionu, takže tady budou pobývat i Bělorusové.
LN Ta konference se uskuteční ve stejnou dobu jako summit?
Myslím, že se tady shromáždí den nebo dva předtím.
LN Zůstanou tedy i na summit?
My je nevyhazujeme, to je na nich, zda zůstanou. Oni jsou naši přátelé, hosté a budeme rádi, když tady budou. Není ale možné Milinkeviče nebo Kazulina pozvat na summit, tam jsou hlavy státu, a Bělorusko stát je, jeho vláda je uznaná, tak musíme dodržovat jistá pravidla.
LN Jednou z priorit předsednictví je také západní Balkán a rozšíření unie. Pokud jde ale například o Chorvatsko či Turecko, tak za českého předsednictví zatím nedošlo k žádnému průlomu. Děláme něco?
My děláme dost. Ale jak je známo, je to zablokováno dvěma zeměmi, které jsou s těmi státy ve sporu. Doufám, že alespoň jednu kapitolu s Tureckem otevřeme. Ale marná sláva. Jsou dvě země, které jsou členy Evropské unie, Kypr a Slovinsko, které to brzdí, říkají, že si přistupující člen musí dát určité věci do pořádku.
LN Myslíte si, že se to za následující tři měsíce někam posune?
Co se týče slovinsko-chorvatského sporu, tam silně podporujeme komisaře Rehna a jeho návrh řešení, je to velice zkušený člověk, takže by byla největší blbost, kdybychom jim teď do té polévky plivali. To by jenom vedlo k tomu, že by se obě znesvářené strany pokoušely nás proti sobě rozeštvat. A to se nesmí stát. My stojíme stoprocentně za Rehnem. Nic jiného nepřipadá v úvahu.
LN Jak tipujete úspěch? Dohodnou se Slovinci s Chorvaty?
Budou muset, ale bude to pro ně těžké, protože tam ještě žijou v těch krásných myšlenkách svatých národních zájmů. Oba musí udělat kompromisy, ani jeden si neprosadí svoje.
LN Myslíte si, že ten Rehnův návrh na řešení situace má šanci uspět?
Myslím, že je to možnost. Mohl by být přijatelný pro obě strany. Ale určitě to nesmí být tak, aby si jedna strana myslela, že by třeba u nás měla výhodnější, větší podporu než ta druhá. Proto my jasně říkáme: Stojíme za Rehnem.
LN Dojde k dohodě za českého předsednictví?
Jestli dojde k dohodě, tak optimistický nejsem. Takové věci se táhnou nekonečně. Ale jistý pokrok bude, o tom jsem přesvědčen.
LN Ještě jedno zahraniční téma, když jste řekl na Gymnichu, že Česko podporuje Sikorského na šéfa NATO, tak přišla zajímavá reakce z Hradu, pan prezident byl překvapen a říkal, že se domnívá, že jde jen o váš osobní názor. Je to tedy názor váš, nebo České republiky?
Podívejte se, jako ministr zahraničí nevyslovuji pouze názory Karla Schwarzenberga.
LN Proč myslíte, že prezident Klaus tak zareagoval?
Byl uražený, ublížený, že jsem to nekonzultoval, také paní Parkanová s tím nebyla srozuměna. Oba si mysleli, že bych to s nimi měl prokonzultovat. To ale nikde není psáno ani dáno. Myslím, že jako členové visegrádské čtyřky, jako sousedi, kteří mají spoustu společných zájmů, bychom se za Poláky postavit měli. Což neznamená, že Sikorski bude opravdu generálním tajemníkem, to je jiná otázka, vypadá to spíše na někoho jiného.
LN Během našeho předsednictví se měl uskutečnit i summit Evropské unie s Izraelem, jak to vidíte?
Tento můj sen se teď poněkud rozplývá, Abych řekl upřímně. Po té válce v Gaze se vše zkomplikovalo. Nejsme spokojeni s některými kroky izraelské vlády, zejména pokud jde o výstavbu poblíž Jeruzaléma, ale i přístup do Gazy, který je dnes velmi omezený a jen zoufale málo potřebného zboží se tam dostane. Jak výstavbou, tak přístupem ke Gaze se ty vztahy podstatně zhoršily. Nová izraelská vláda navíc také nevyvolala převeliké nadšení.
LN Takže spíše ten summit nebude?
Já se obávám, že ne. A říkám upřímně, že je to pro mě jedno z velkých zklamání. Já jsem o to velice stál, těšil jsem se na to. Nicméně obyčejně se ty věci, na které se nejvíce těšíte, vám nedaří.
LN Pan premiér se nedávno nechal slyšet, že ho předsednictví baví, že se setkává se zajímavými lidmi. Vy jste asi většinu těch lidí znal, nebo seznámil jste se s někým novým, zajímavým?
Já jsem spíše znal tu dřívější generaci a teď jsem poznal i tu novější. Ty, co jsou v politice jen několik málo let, například jako Miliband (britský ministr zahraničí – pozn. red.). Já jsem totiž spíše senior.
LN A baví vás to?
Baví mě to samozřejmě. Politika je droga. Když si na ni člověk navykne, tak se dá bez ní těžko žít. Baví mě, že se přece jen daří dostat tu republiku do příznivějšího světla. A když tady u nás ty světla nezhasnou, když někdo za mými zády nevytáhne šňůru ze zásuvky, tak je to dobré.
LN A kdyby ta práce pro vás teď skončila, na co se budete těšit?
Nejvíc se budu těšit na to, až se pořádně vyspím. Opravdu často jsem utahaný jak pes. A také se dám trošku zdravotně do pořádku, musím dělat nějaký pohyb, na to teď nemám čas. Musím shodit předsednická kila, která se mi nashromáždila.
LN Kolik se jich nashromáždilo?
Strašně. Asi deset. To je opravdu hrozné. Protože člověk nemá nejmenší pohyb, jediný pohyb je vystoupit z letadla, nastoupit do limuzíny, pak nastoupit do hotelu, do jednací síně. To bude to nejnutnější, to musím.
LN Zahraniční novináři se nás často ptají, zda, když máte například při tiskových konferencích zavřené oči, tak jestli opravdu spíte, nebo to jen tak vypadá. Jak to je?
Já vám něco řeknu, hlavní důvod je, že já nesnáším ta silná světla, která mi tam září do očí, to je opravdu hrozné. To bolí do očí. A kdybych si vzal tmavé brýle, tak bych vypadal jako osvědčený mafián. Samozřejmě u některých prohlášení je to ale také tak, že se rozhodnu, že posilující spánek je přece jen důležitější.
LN Vy prý nepoužíváte počítač?
Ne.
LN Ani e-mail?
Ne.
LN Jak to?
Proč? Celý život jsem vystačil bez toho, proč se to mám učit teď na starý kolena.
LN A nekomplikuje to vaši práci? To vám žádný ministr neříká: Můžu ti poslat mail, Karle?
Tak on mi to pošle, a pak mi to sekretariát v tištěné formě předloží.
LN Takže ani nevíte jak funguje internet?
To vím, i když ty přístroje jsou nyní mnohem inteligentnější a lepší, než když jsem to dělal před lety. Ale mě to nudí. To jsou věci, které se učí zamlada. Každý dvanáctiletý kluk je v tom lepší než já.
Samozřejmě to má to i své výhody, když pracujete a na něco kliknete, přes google se dostanete kamkoliv a můžete získat veškeré informace k určitému tématu. Kdybych dneska byl mladý, tak bych se to naučil. Na druhou stranu mě to ale vždycky spíše rozptyluje. Stane se mi, že si tam čtu a najednou místo toho, abych se soustředil na daný problém, například na konferenci v Doha, tak se ponořím do něčeho jiného, začnu si číst o historii Doha, architektuře a začínám být ztracen.
