Přitom nebylo možné použít metodu běžně používanou v západní Evropě, kde jsou řidiči i zvěř od sebe odděleni oplocením a přechody. Důvod? Nejsou peníze.
Myslivci v Česku se ale nenechali odradit a přišli s experimentem. Nainstalovali kolem rizikových silnic stovky tzv. pachových ohradníků. A podle prvních výsledků „smrduté“ nádobky s pachem medvědů, rysů, vlků nebo lidských exkrementů zvěři v přecházení silnic úspěšně brání. O tom, že pachová zradidla řidiče před střetem se zvěří opravdu chrání, se přesvědčili myslivci z Roudnice nad Labem. V roce 2007 bylo během prázdnin na dvoukilometrovém úseku mezi obcemi Vědomice a Chodouny dvanáct nehod způsobených zvěří. Po instalování silně páchnoucích nádobek se o rok později ve stejné době a na stejném místě stala jen jedna dopravní nehoda.
Podle Luďka Králíčka z Českomoravské myslivecké jednoty je to „povzbuzující výsledek“. Přesto není s ekologickou a neviditelnou „závorou“ pro zvěř zcela spokojen. „Repelenty a jiné odpuzovače se neustále vyvíjejí. Dalo by se říci, že se neustále zlepšují v kvalitě odrazování zvěře. Problém je, že především zvěř černá (divočáci -pozn. red.) si po nějaké době na repelent zvykne a silnici začne zase přecházet,“ tvrdí Králíček. Myslivci pachovým ohradníkům dali zelenou a jen během prázdnin instalovali nádobky s pachem predátorů kolem stovky kilometrů silnic.
Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
Pach predátora je většinou napuštěn jen do polyuretanové pěny, která se používá ve stavebnictví. Na kritických úsecích myslivci připevňují přímo nádobky s pachem predátorů, tak aby byl co nejintenzivnější.
„Nádobky ale lidé ničí, přestože jsou jim na nic. I přesto je možné konstatovat, že na ošetřených silnicích nebyla během dvou letních měsíců, červenec a srpen, tedy v době největšího pohybu srnčí zvěře z důvodu říje a zároveň i žní, zaznamenána ani jedna srážka vozidla se zvěří,“ řekl Králíček. „Vzhledem k tomu, že ochranná látka by měla působit nejméně dva měsíce, ale spíš tři, bude celá akce vyhodnocena až v polovině října,“ dodal myslivec.
Jediný problém je, že zvířata si na pachy časem zvyknou. „Jsou to hlavně divočáci, jsou neohrožení a velmi chytří,“ řekl LN předseda Okresního mysliveckého spolku Kladno Vladimír Moravec. Spektrum pachů proto myslivci musí neustále měnit, aby si je zvěř nestačila zapamatovat. „My pachové ohradníky zejména s pachem lidského potu dáváme kolem kukuřičných polí. Dalo by se říci, že ze začátku je ochrana pole téměř stoprocentní,“ tvrdí Moravec. Myslivci brání zvěři přecházet silnice na nebezpečných a nepřehledných úsecích ještě speciálními skly. Ta ale zaplaší zvěř jen v noci, když se od nich odráží světlo od reflektorů aut. Navíc jsou skla a jejich nainstalování velmi drahé. Jeden kilometr odrazových skel kolem silnice stojí asi osmdesát tisíc korun.
Pachové zradidlo je podstatně levnější, ale zase vyprchává. „Musí se to obnovovat. Pro zvěř to silně zapáchá asi čtrnáct dní,“ popsal Moravec. Myslivci doufají, že jim s rozmisťováním smrdutých nádobek finančně pomohou pojišťovny.
