130 let

Syrová Sněhurka od Gaultiera

Česko

Francouzský Ballet Preljocaj se po delší etapě, kdy se věnoval hlavně abstraktním choreografiím, rozhodl nastudovat pohádkový příběh bratří Grimmů Sněhurka. Jeho choreograf Angelin Preljocaj tak vytvořil vybroušené obrazy, které jsou krásné nejen vizuálními vjemy, ale také tím, co v sobě skrývají.

Tanečníci ze země galského kohouta vystoupili minulý týden v Praze.

Ballet Preljocaj představil v Praze projekt prvně uvedený na podzim na festivalu v Lyonu a poté v Paříži. První zahraniční prezentace Blanche Neige (Sněhurka) zaujala syrovostí své výpovědi.

Zakladatel souboru Angelin Preljocaj (1957) působil jako tanečník v několika souborech ve Francii. V roce 1984 vstoupil na pole choreografie, když uvádí na festivalu v Montpellier duet Aventures coloniales. Od abstrakce k příběhu Úspěšný debut byl pro Preljocaje impulzem k založení vlastního souboru nesoucího jeho jméno. Dnes je také ředitelem Národního choreografického centra v Aix-en-Provence, které má od roku 2006 jedinečné zázemí v novém multifunkčním uměleckém centru, tzv. Černém pavilonu (Pavillon Noir). Preljocajovy choreografie se objevují na repertoáru Pařížské opery, milánské La Scaly, v New Yorku, Berlíně a Mnichově.

Preljocaj se po delší etapě, kdy se věnoval více abstraktním baletům, rozhodl nastudovat pohádkový příběh bratři Grimmů. Jejich Sněhurku každý zná, a proto si ji Preljocaj vybral. Připadalo mu to jako výhoda – s pohádkou mohl volně nakládat.

Jeho Blanche Neige tak nabízí syrovější výpověď nežli pohádka sama.

Preljocaj vyhranil dvě hlavní postavy do krajních charakterových poloh – Sněhurka je průzračnou, jemnou kráskou a Královna zákeřnou dominou. Tento dojem vyvolávají také kostýmy Jeana Paula Gaultiera, který Sněhurku oblékl do lehoučkých sněhobílých šatů výrazně odhalujících její tělo; Královna má vlasy zakryty černou kuklou a černá krinolína s červeným lemem je vpředu vystřižena tak, že můžeme obdivovat její štíhlé nohy (zde Gaultier uplatnil naplno svou extravaganci).

Preljocaj sice samotný příběh Grimmů nepozměňuje, ale režie, scéna a kostýmy vymaňují Sněhurku z romantizujících poloh, kterých se jí mnohdy dostávalo.

Autorův pohled také ovlivnila Psychoanalýza pohádek Bruna Bettelheima (proto Sněhurka tančí s červeným šátkem, snad symbolizujícím její nevinnost a panenskou čistotu). Choreograf úzce spolupracoval s návrhářem scény Thierry Leproustem, jehož design je dokladem ojedinělého, uměleckého sepětí tvůrců tohoto projektu.

Jako hudební předlohu si tvůrce vybral symfonie Gustava Mahlera – vyslechl jich všech deset a použil ty části, které nejlépe souzněly s jeho choreografií. Mahlerova hudba je nesmírně emotivní a naléhavá. Preljocajovo taneční tvarování je strohé a vyvolává jistou chladnost, neboť pohyby tanečníků probíhají často v přímých liniích, jejich těla vysekávají v prostoru rovné výseče, přechody jsou náhlé, impulzivní a gesta přímočará.

Preljocaj se sladil s Mahlerovou sytou předlohou, přesto v některých momentech vzlet a oblouky mahlerovských tónů převyšují „stručnost“ jeho variací. Jindy se hudba s choreografií prolínají ve vzájemném kontrastu, například když ze skalních otvorů slaňují tanečníci – permoníci, již, zavěšeni na lanech, se přetáčí, točí a různě přelézají na kolmé ploše, přičemž vytvářejí obraz až dojemné hravosti.

Tanec s ohnivými střevíci Preljocajovo nastudování vystihuje naplno drsnost příběhu – zvláště když Královna vlastnoručně dusí Sněhurku otráveným jablkem. Preljocaj zkrátka dodává pohádce místy až brutální podobu – nicméně i v ní v závěru Královna dostává na svatbě Sněhurky kovové střevíce, v nichž musí tančit tak dlouho, dokud nepadne k zemi.

Vedle toho Preljocaj navozuje některými obrazy snovou atmosféru – na začátku výjev matky rodící Sněhurku za doprovodu rozličných zvuků a ticha či scéna mrtvé Sněhurky, v níž se vznáší její mrtvá matka a pomalu ji k sobě zvedá. Kontrast černých a bílých šatů dvou do sebe zavěšených těl vznášejících se v prostoru a čase je až bolestně podmanivý.

Angelin Preljocaj vytvořil jemně vybroušené obrazy – jsou krásné nejen vizuálními vjemy, ale také tím, co v sobě skrývají.

***

HODNOCENÍ LN ***** Sněhurka (Blanche Neige)

Hudba: Gustav Mahler Choreografie: Angelin Preljocaj Scéna: Thierry Leproust Francouzská sezona Praha, Národní divadlo 21. a 22. 11.

Preljocajovo nastudování vystihuje naplno drsnost příběhu – zvláště když Královna vlastnoručně dusí Sněhurku otráveným jablkem

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás