Neděle 17. října 2021, svátek má Hedvika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Ta druhá nejmilejší

Česko

ROZHOVOR

* LN O panenství jste přišla docela brzy, ve třinácti letech. Bylo to i proto, že s vámi o sexu vaši konzervativní rodiče moc nemluvili?

Rodiče jsou v tomhle docela osvícení. Žili jsme dvacet minut od New Yorku, takže to nebylo tak, že bych nevěděla, co je to sex. Spíš šlo o to, že jsem neměla žádné zábrany. Neuměla jsem říct ne, abych někoho nezklamala. Byla jsem vychovávaná tak, abych poslouchala, abych se ukázala v tom nejlepším světle, jako ta chytrá, pěkná. Ale to neznamená, že bych měla nějaké sebevědomí nebo se měla ráda. Nemůžu ale ze všeho vinit rodiče. Možná jsem se už narodila divoká a s chutí zažít dobrodružství!

* LN Takže to, že jste divoká a dobrodruh, vás zavedlo do harému?

Tak jednoduché to nebylo, stalo se to v několika krocích. Byla jsem strašně mladá a toužila stát se herečkou. Život v New Yorku byl příšerně drahý. Jednou mi kamarád řekl: jako servírka jsi strašná, proč nezajdeš do stripklubu a nezkusíš to jako tanečnice? Tam se nikdo nestaral o to, že jako mizerná číšnice nic nevydělám. Na pódiu se mi líbilo a brzy jsem zjistila, že roznášením piva si ke slušným penězům nepomůžu. Pak jsem potkala ženu, která mi dala kontakt na erotickou eskortní službu. To už jsme mluvily o úplně jiných sumách. Byla jsem striptérka, takže mi nepřišlo nijak těžké posunout se dál. A nakonec mi někdo nabídl, ať jedu do jižní Asie pracovat do harému. Sexuální řemeslo už jsem znala a umírala jsem touhou nasednout do letadla a letět za exotikou. To mi bylo osmnáct.

* LN Pamatujete si ještě, jaké to bylo, když jste poprvé vešla do princova paláce?

Představte si zámek za obřími zdmi určený pro princovo rozptýlení. Zdobily ho zlaté kupole, zlaté koberce, fontány, všude služebnictvo – staré dámy, které vám byly vždy k ruce. Bylo tam několik bazénů, tenisové kurty, tělocvična a další věci. Všechno opulentní a taky nevkusné. Až na několik uměleckých kusů: princ byl velký sběratel. Na zdi tam visel třeba Picasso, Degas a mnoho orientálních maleb i pláten moderního umění. Jako špičkový luxusní hotel, který ale máte jenom pro sebe.

* LN Kolik dívek spolu s vámi v harému bylo?

Okolo čtyřiceti. Spousta národností, nejvíc ale z jižní Asie. Také z Thajska nebo z Hongkongu. Byla jsem jedna ze tří ze Západu, „ta exotická“. Cosi jako čestný host, právě proto že jsme pro ně představovaly něco atypického. Ostatní dívky odcházely a přicházely nové, já jsem zůstala hodně dlouho. Nejdříve na půl roku, potom jsem odjela domů do New Yorku a vrátila se na dalších šest měsíců. Rok, to byla extrémní doba, většina dívek zůstávala na dva až tři týdny.

* LN Takže vám nikdo nebránil v odchodu?

Nebyla jsem rukojmí. Nešlo o vězení. Kdykoli jsem mohla opustit zemi. Ale nemohla jsem se třeba vzdalovat z prostor paláce. Každý večer v týdnu jsme musely pracovat a chodit na večírky, které princ pořádal. I z party se stane dřina, když na ni musíte chodit večer co večer. Jen příležitostně jsme mohly chodit po nákupech.

* LN Jak jste tedy trávily celý dlouhý den?

Vstávaly jsme docela pozdě, protože jsme často „pařily“ dlouho do noci. Dostaly jsme oběd, mohly jsme si objednat, cokoli jsme chtěly. Pak jsme hrály tenis, pokud nebylo příliš horko, koukaly na filmy. Tehdy jsem začala psát. Vždycky jsem si vedla deník, ale byly to víc než deníkové zápisky. Zapisovala jsem si pocity, vůně, konverzace. Dodávalo mi to sílu. Kromě peněz to bylo to nejhodnotnější, co jsem si z Bruneje dovezla.

* LN Jak jste vycházela s ostatními dívkami?

Měla jsem tam pár kamarádek. Jasně že tam byla spousta zákulisních bitek, hádek, pomluv a soutěživosti. V mnoha ohledech to tam totiž byla pěkná nuda, takže jsme si vytvářely dramata, jen abychom měly co na práci. Byly jsme odstřiženy od světa. Tehdy nebyl internet, Facebook... zázrakem byl už jen e-mail. Je to skoro dvacet let. Navíc v té izolaci se stal smyslem našeho života princ. A pro moje sebevědomí bylo neuvěřitelné, že jsem tam byla jedna z jeho nej.

* LN Když jste o něj takhle soutěžily, musela jste už od rána chodit ve večerních šatech a namalovaná?

Ne, přes den za námi nechodil, takže až večer. Držely jsme různé diety, paradoxně i když on měl radši oblé křivky. Vždycky jsem byla trochu macatá. Dokážu se sice vyhladovět ke štíhlosti, ale už to nedělám. Mám za sebou problémy s poruchami příjmu potravy. Je pozoruhodné, jak sami sobě umíme být těmi největšími kritiky a mučit se.

* LN Choval se k vám pěkně, když jste spolu byli sami?

Bylo to trochu jako být s přítelem, ale celé se to odehrávalo jen podle toho, co si přál on. V tu chvíli jsem měla radost, že mu přináším potěšení. Můj muž by asi křičel nadšením, kdybych byla teď víc taková. Nebavili jsme se o jeho názorech, náboženství. Jen někdy byl upřímný a svěřoval se mi. To byly ty nelepší chvíle. Jednou jsme spolu jeli na služební cestu a zůstali jsme spolu až do rána. Nevím o žádné, které by se to kdy podařilo. Dívali jsme se spolu dokonce na televizi!

* LN A co nějaká láska? Měla šanci?

Časem se ze mě stala princova přítelkyně či jako tomu říkat. Ne všechny ho vídaly pravidelně mimo večírky. Byla jsem jeho druhá nejoblíbenější. Lidé se mi často smějí a ptají se: být druhá je dobře, nebo špatně? Ale když se na to podíváte tak, že jeho největší favoritkou byla moje nejlepší kamarádka, jinak řečeno spojenec, nebylo to vůbec špatné. Nikdy jsem netoužila vykopnout kámošku z její pozice. Problém nastal, když to přestala být jen práce a přerostlo to v něco víc. I když jsem na konci odcházela s pořádnou obálkou naditou penězi a se šperky a drahými šaty. Podívejte, myslím, že o ženách pracujících v sexbyznysu se traduje spousta předsudků. Existuje mnoho šedých zón, o kterých se nemluví. I proto se snažím být co nejupřímnější. Teď už se dívám na lásku jinak, mám normální dospělý vztah, s manželem jsme spolu už osm let, máme dvouletého syna.

* LN Jaký byl princ?

Pohledný chlap, měl hluboké oči a uměl být okouzlující. Nebyl moc vysoký, ale vynahrazoval to silným charismatem a mocí. Šlo o sultánova bratra a ministra financí. A navíc uměl perfektně manipulovat se ženami, což byl jeho velký koníček a oblíbená zábava. Ale co já vím, mně bylo osmnáct, jemu třicet pět. Časem jsem se dozvěděla, že v době, kdy jsem s ním byla, zpronevěřoval státní peníze. Šlo o sumu devíti miliard dolarů. Chytli ho a deportovali z Bruneje, většinu jeho majetku prodali.

* LN Kolik dívek se u něj střídalo?

Každý večer tři čtyři. Nerada říkám, že je někdo závislý na sexu, ale on rozhodně vykazoval hodně příznaků. Měl dokonce speciální ložnici i ve své kanceláři ve městě, všude kamery, zrcadla na stropě. Ale vlastně byl docela normální, co se týče sexuálního styku. Pro mě až trochu nudný. Ale slyšela jsem i historky o tom, že spal se třemi najednou. Ale nikdy jste nevěděli, zda jde o pravdu, nebo o pomluvy. Některé dívky mě třeba týraly řečmi typu, že nás sledovaly na kameře. Klidně to mohla být pravda. Mně se ale nikdy nic špatného nestalo. Jsem moc ráda, že jsem z toho vyšla se zdravou kůží.

* LN Co všechno jste si odvezla?

Jednou mě poslal s jeho další oblíbenkyní na nákupy do Singapuru, který je doslova nacpaný designérskými obchody. Měly jsme s sebou bodyguarda, který nesl kabelku s penězi. Nevěděla jsem, jaký mám limit, ale nakonec se ukázalo, že žádný. Přece jenom ale pocházím ze střední třídy, takže jsem nejdřív o každé věci přemýšlela. Bodyguard mě ale chytil za ramena, podíval se mi do očí a řekl: tak jako dneska můžeš nakupovat jen jednou za život, ber to všechno! Na konci dne jsem obíhala obchody stylem, že jsem vlítla třeba do Chanelu a shrnovala věci z polic. Za všechny narozeniny i Vánoce! Měla jsem také několik sad diamantových šperků různých značek, několikery hodinky Rolex. Během let jsem většinu těch věcí prodala, ale jedny ještě mám. Moc je nenosím – když si jich manžel všimne, chytne mě za zápěstí a ptá se: Ty si děláš legraci, to jsou rolexky! Kde jsi k nim přišla? Nejsem dobrý počtář, ale celý svůj výdělek jsem si spočítala na něco mezi dvěma až třemi sty tisíci dolary.

* LN Když vidím vaše potetované ruce a piercing v nose, moc mi k tomu diamanty nejdou. Váš manžel je navíc muzikant z rockové kapely Weezer!

No právě. To je jedna ze zajímavých částí příběhu. Nikdy jsem nebyla princezna. Na střední jsem měla vlasy obarvené na všechny možné barvy a poslouchala jsem punk. Dělala jsem experimentální divadlo. Mým životním cílem nebylo stát se ženou s diamantovou výbavičkou a vzít si boháče. Já přece ani nevěřím na diamanty, jsou pro mě symbolem všech materialistů a utlačování lidí v afrických dolech. Je jedno, kým si myslíte, že jste. Cizí prostředí a trocha nudy z vás udělají jiného člověka.

***

„Poznejte pravého prince. Disney lže,“ říká dcera makléře a placená společnice Američanka Jillian Laurenová (36). Její kniha zážitků z brunejského harému vychází i u nás.

Autor:

KOMENTÁŘ Jindřicha Forejta: Jak prezident mohl z ARO jmenovat šéfa soudu

Premium Proč mohl prezident republiky v úterý 12. října bez komplikací jmenovat předsedu Krajského soudu v Brně, i když řadové...

Manželé v sukních. Gender Blender boří stereotypy v oblékání

Premium Oblékají se podle vlastních pravidel a svými outfity boří společenské konvence. Manželský pár Michaela a Vlastimil...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...