PASADENA, USA Díky výzkumu vědců z Kalifornského technologického institutu je o něco jasnější, proč je tak těžké trefit mouchu, i když je v klidu. Hlavní zbraní hmyzu je bleskurychle pracující mozek, který realizuje dobrý únikový plán.
Když se člověk pokusí mouchu zabít plácačkou, mozek zaznamená blížící se stín, neurony pak vydají pokyn k letu. Bioinženýr Michael Dickinson a jeho spolupracovnice Gwyneth Cardová filmovali reakci mušek octomilek v situaci, kdy se k nim přibližoval černý disk. Zjistili, že 200 milisekund před dopadem předmětu mozek octomilek vypočítá pozici, odkud hrozba přichází, a nařídí nohám, aby zaujaly polohu optimální pro únik.
Pokud nebezpečí přichází zepředu, posune muška prostřední pár nohou vpřed, nakloní se a uskočí vzad. V případě, že plácačka udeří zezadu, vykoná prostřední pár nohou opačný pohyb a výsledkem je opět únik správným směrem. Na hrozbu z boku muška reaguje sklonem těla na opačnou stranu a rychlým odskokem. Teprve pak zaberou křídla.
Dickinson uveřejnil nasnímaný materiál na internetu, ovšem titulek známý z hollywoodských filmů s informací „Při natáčení nebylo zraněno žádné zvíře“ na web umístit nemohl. V další fázi totiž experimentátoři muškám odstranili prostřední pár nohou. Zmrzačené mušky přišly o možnost odrazu, i přesto se ale nakláněly stejným směrem jako jejich zdravé kolegyně. Start pak zajistila čistě síla křídel.
Z výzkumu plyne doporučení zvyšující šanci na „ulovení“ hmyzu. „Nejlepší není udeřit přímo na mouchu,“ říká Dickinson. „Místo toho zacilte na místo ležící na únikové dráze. Jinak úder plácačkou půjde do prázdna.“
Práce publikovaná v časopise Current Biology ale bude mít i vážnější uplatnění. Výsledky, především důkladné studie odrazu a počátečních fází letu, využijí týmy usilující o zkonstruování robotického hmyzu.
