Povaha člověka může ovlivnit, jak se dotyčný dívá na život. Britští vědci zjistili, že podobné zákonitosti fungují také u psů. Čerstvé poznatky by podle odborníků mohly pomoci najít správný přístup k bázlivým, nebo naopak zlostně se chovajícím zvířatům.
Nejprve samotka, pak prázdná miska Do studie se zapojilo celkem 24 fen a psů. V první fázi vědci testovali, jak se vyrovnají s odloučením. Nejprve se každému z nich věnovali dvacet minut ve zvláštní místnosti. Další den pak zvíře opět zavedli na „samotku“. Tentokrát tam s ním strávili jen pět minut a pak odešli. Pomocí kamery ovšem zaznamenávali, jak se pes chová - zda je zmatený, vyskakuje na nábytek, štěká, rozkousává nalezené předměty a podobně.
Ve druhé fázi pokusu následovaly „hry s miskou“. Když ji vědci postavili k jedné straně místnosti, naplnili ji potravou. Pokud ji dali na druhou stranu pokoje, nechali ji prázdnou. Psi se tak naučili, kde na ně čekají šťavnatá sousta. Následně badatelé misku postavili doprostřed místnosti a čekali, jak zvířata zareagují.
Psy, kteří k ní rychle přiběhli s nadějí, že bude plná, hodnotili vědci jako optimisty. Zvířata, jež se bez zájmu potulovala místností, zařadili do kategorie pesimistů.
Na uvedené „škatulkování“ se můžeme dívat přezíravě. Když ale vědci porovnali výsledky obou fází experimentu, začalo rozdělení do kategorií dávat smysl. Psí optimisté mnohem lépe snášeli odloučení, zřejmě totiž věřili, že se čtyřnohý pán brzy vrátí. Pesimisté naopak zmatkovali a případně ničili své okolí.
