Odborníci se zatím neshodují, jak tanec vznikl. Není pochyb, že úzce souvisí s hudbou. Jedna teorie dokonce chápe tanec jako vedlejší produkt muzicírování. „Mnoho primitivních kultur se při tanci zdobí předměty, které vydávají zvuky - korále, různé sušené plody nebo jiná chřestidla. Kromě toho tanečníci často dupou či tleskají,“ uvádějí Brown a Parsons.
Zároveň ale nabízejí jinou hypotézu: „Na rozdíl od hudby má tanec velké možnosti pro znázorňování a nápodobu, takže o něm uvažujeme jako o rané formě jazyka,“ píše dvojice psychologů. Hovoří pro to i výsledky sledování mozkové aktivity během tanečních sekvencí.
V levé mozkové hemisféře se nachází centrum zvané Brocova oblast, které souvisí s řečí. Při provádění tanečních kroků se pokusným osobám aktivovalo centrum v pravé hemisféře, které zrcadlově odpovídá právě Brocově oblasti a pravděpodobně souvisí s neverbální komunikací. „Domníváme se, že tato část mozku pomáhá řídit série vzájemně souvisejících pohybů při tanci, podobně jako Brocova oblast umožňuje řadit za sebe slova a fráze,“ konstatují Brown a Parsons.
„Zdá se pravděpodobné, že analogické centrum Brocovy oblasti v pravé hemisféře skutečně souvisí s neverbální komunikací. U většiny lidí je levá hemisféra řečově dominantní, zatímco na neverbální aktivity se zaměřuje pravá polovina mozku. Je ale známo, že pokud je u malých dětí Brocova oblast poškozena, její analog vpravo dokáže její funkci převzít,“ vysvětluje profesor Mareš.
Nelze ovšem s jistotou říci, zda je činnost mozkového centra pro neverbální komunikaci příčinou, nebo naopak důsledkem tance. Aktivuje se proto, že tanec vznikl jako komunikace, nebo zkrátka proto, že tanec je často záležitostí více lidí, kteří během něj spolu neverbálně komunikují a vzájemně reagují na své pohyby, například když tanečník „vede“ svoji partnerku? „Na to musí odpovědět až další pokusy. Bylo by zajímavé sledovat činnost této oblasti vývojově - tedy u malých dětí, které rády spontánně tančí, a pak stejné jedince postupně sledovat nejméně šest nebo osm let. Ale to by byl běh na dlouhou trať,“ konstatuje Pavel Mareš.
