Uvzniku souboru stála Yehudit Arnonová, která se narodila v Komárně, odkud se její rodina přesunula do Budapešti. Po válce studovala u Kurta Joose a poté odjela do vlasti svých předků, kde založila taneční skupinu. Od roku 1970 soubor nese jméno Kibbutz Contemporary Dance Company (KCDC), neboť se etabloval v západní části Galileje, v kibucu Gaa’ton.
Arnonová našla kibucovému společenství vhodné zázemí a nacházela talenty nejen mezi tanečníky, ale také mezi choreografy - jedinečný taneční styl souboru ovlivnili i Jiří Kylián a Mats Ek, kteří se souborem pracovali. Od roku 1980 působí v souboru jako tanečník a choreograf Rami Be’er, který se o čtrnáct let později stal jeho uměleckým ředitelem. Be’er pochází z muzikantské rodiny, učil se hrát na violoncello a až později se dostal k tanci.
Zneklidňující podívaná, k níž chybí klíč Be’erovy taneční kompozice jsou sugestivní, uchvacují energií, která s nesmírnou razancí prostupuje taneční texturou. Živelnost, s níž je pohyb utvářen, je nepřehlédnutelná a natrvalo se usazuje v paměti diváka. V rámci festivalu prezentoval soubor Be’erovu choreografii Ekodoom z roku 2006.
Již při příchodu diváků do hlediště je uprostřed scény umístěn box s průhlednou čelní stěnou. V něm se tísní tanečnice, která jakoby ztvárňuje oživlé kořeny stromu, jež z něj vyrůstají. Odjíždí z jeviště, aby se pak ještě jednou objevila mezi tanečními výjevy - její projev je však naléhavý a zneklidňující.
Na scéně se pomalu na podlaze přetáčí další tanečnice, spolu s jejím pohybem se postupně rozsvěcují horní bodová světla, která postupně zaplavují celý prostor.
Nastupuje sbor, kompaktní ve své synchronní pohybové souhře -těla ovládají nečekané impulzy, překvapují náhlými výpady do prostoru a následným pohybovým tichem - zastavením s rukama podél těla, dlaněmi obrácenými do hlediště. Sborové výstupy jsou strohé, dynamické - v lecčems mohou připomínat vojenský dril a snad jsou i odkazem na hrozbu stále se vznášející nad Izraelem.
Vprogramu nelze najít žádné vysvětlení toho, co se odehrává. Podle Be’era není důležité, aby divák pochopil, co svým tancem myslel, ale ponechává mu prostor pro vlastní asociace a výklady. To však může vést k nepochopení i k tomu, že divák nic nenalezne a tanec se pak jeví samoúčelnou exhibicí, neboť Be’erovo pohybové vyjadřování má svá omezení.
Ta jsou dána způsobem, jakým tanec pojímá. Lze v něm vysledovat jisté principy - například nenadálá gesta a výpady do prostoru; rychlé změny extrémních poloh -pohyb je impulzivní a působí jako živelná síla, ovládající těla tanečníků, kteří jí někdy marně vzdorují. Dominující jsou sborové pasáže, kdy tanečníci jdoucí v řadě za sebou provádějí izolované pohyby ramen a hrudníku, aby vzápětí vtrhli do prostoru, zastavili se nebo zatančili. Prudké pasáže přerušuje duet dívky a vojáka, lyricky laděné je i ženské sólo: tanečnice v bílém korzetu se oddává dotekům padajících vloček, které tiše pokrývají celou scénu. Vstupy sboru v zelených kabátech s rozmáchlými a nekoordinovanými gesty neomaleně narušují poetický svět ticha.
Ekodoom je sledem tanečních obrazů, které „bez návodu“ nevykazují hlubší souvislosti. A samy o sobě některé z nich vyvolávají spíše rozpaky, jako například když na scénu přichází plážově oděný pár se slamáky na hlavách s houpacími sedačkami. V závěru pak tanečníci strhávají sufity a obnažují divadelní zákulisí, všichni zůstávají stát na místě a jedna z tanečnic stojící na hlavě nakonec padá.
Rami Be’er v Ekodoomu předkládá sled tanečních výjevů (na hudbu nejrůznějších autorů), které strukturuje s impulsivní silou -jeho tanec je většinou vznětlivý, nervní a neklidný. A tanečníci Kibbutz Contemporary Dance Company jsou dobrými interprety, přinášejícími instinktivní projev, který je hnací silou Be’erovy tvorby.
HODNOCENÍ LN *** Kibbutz Contemporary Dance Company: Ekodoom
Choreografie: Rami Be’er Hudba: Recoil, Utopia, Richter, Rally, Sigur Rós, Silver atd.
Světelný design: Rami Be’er, Yossi Revach Kostýmy: Maor Tzabar Tanec Praha 2008 Hudební divadlo Karlín, 9.-10. 6. 2008
Ekodoom je sledem tanečních obrazů, které „bez návodu“ nevykazují hlubší souvislosti. A samy o sobě některé z nich vyvolávají spíše rozpaky.
