Tak bych já nadepsal to, co napsala Helena Pelikánová do posledního čísla Našich novin. Vycházejí v Zadní Třebáni a píší o životě v této oblasti při řece Berounce. Už počtvrté se letos konal „královský průvod“ císaře Karla IV., mířící do Karlštejna. Táhl také přes Dobřichovice. Císaře provázela jeho žena Eliška Pomořanská, jeho bratr Jan Jindřich, Arnošt z Pardubic, dvořané v povozech, rytíři a jezdci na koních. V Hlásné Třebáni je vítal starosta Vnislav Konvalinka a krom jiných i „Holky v rozpuku“, což podle fotografie jsou ctihodné dámy, mající jistou vážnost. A tam se stalo toto: na koních jela také skupina dívek a některé kouřily a mobilovaly. Jedna z nich proto nezvládla koně, a ten srazil třináctiletého chlapce, jenž se zlomenou kyčlí skončil v nemocnici. A holka ujela, ani se nezajímala. Autorka v závěru píše: „Je nesmysl, aby se historického průvodu účastnili lidé, kterým smysl celé akce uniká a na hřbetě královského tvora se chovají hůř než hovada.“ Správně! A mě hned napadlo, co se mělo dělat: sestřelovat je z toho koně lukem. Příště.
Mám poštovní příhodu. Napsal jsem Antonínu Bajajovi do Zlína. Chtěl jsem mu pochválit poslední číslo Zvuku, na jehož výpravě i obsahu má velikou zásluhu. Považuju, například, za dobrý tah dávat slovo někomu z hejtmanství: aby pocítili, že jim ten literární časopis může být užitečný, a nelitovali trochy peněz na něj. Antonínovu adresu jsem uvedl takto: Na krásné modré Dřevnici. – Považte, dopis mi přišel zpátky: prý neúplná adresa. Je toto normální? Jednak ten Tonda bydlí opravdu na břehu Dřevnice (č. 2368), za druhé je to významný a známý zlínský občan a za třetí pošťáci se vždycky považovali za součást inteligence. Ovšem adresa byla neúplná, to tele bylo na koni v právu.
A ještě jeden poštovní případ. Došel mi dopis ze Znojma. Rukopis adresy napovídal pisatele nějak cáklého. Čichl jsem k dopisu: páchl blbostí tak silně, že jsem ho vyhodil. Prosím Znojemáky, kteří znají největšího blbce v městě, aby mu to vyřídili.
Nakonec by se slušelo, kdybych teoreticky připustil, že i já jsem tele. Někdy se tak cítím. Teď například nevím, jestli jsem nepromeškal nějaké změny v české gramatice. Nedošlo ke změně skloňování zájmena středního rodu? Už delší dobu si všímám, v těchto novinách, že se toto zájmeno chová jako v rodě mužském. Příklady: Koalice navrhla usnesení, ale opozice jej zamítla. – Nabízela mu krásné jablko, ale on na něj ani nepohlédl. A ještě jeden obrovský nešvar, ten se vyskytuje v novinách i v televizi: hloupější autoři nevnímají rozdíl mezi slovy „necelý“ a „téměř“. Jestliže sbírka vynesla necelý milion korun, čekalo se víc. Naproti tomu téměř milion korun je uznání. Jednu dobu jsem si začal ty případy i s autory poznamenávat. Své rozhodnutí jsem asi půl roku dodržoval, ale pak jsem na něj, také jak tele, zapomněl.
