Pochlubit se přitom může i malou vojenskou ústřednou, která dříve sloužila krajskému úřadu, nebo telefonní budkou z 50. až 60. let minulého století. Většina telefonů je navíc plně funkční.
Telefony začal lékař Lubomír Nečas sbírat před patnácti lety, když mu přišli do ordinace vyměnit jeho starý telefon s otáčivým ciferníkem za modernější tlačítkový. „Jenže to byla taková krabice. Ten vytáčivý se mi líbil mnohem víc, tak jsem se rozhodl, že si ho nechám. Postupně k tomu přibývaly další a další,“ řekl.
Za nejpěknější telefony považuje ty nejstarší, které už dávno nesplňují parametry moderní komunikace. Jde o velmi těžké přístroje z 20. a 30. let minulého století. Za nejzajímavější pak považuje ty, jež patřily někomu významnému. Sběratel se třeba může chlubit telefonem, který sice vzhledově není nijak zvláštní, ale na stole jej prý měl bulharský komunistický vládce Todor Christov Živkov. Z novější doby se může pyšnit i prvním typem mobilního telefonu, tedy velkou plastovou krabicí, která váží asi dva kilogramy a jejíž cena kdysi činila bezmála 100 tisíc korun.
Rozrůstající se sbírka klade nároky i na prostor. Některé přístroje jsou k vidění přímo v lékařově ordinaci, další má ve sklepě. Telefonní budku pak vystavil na zahradě.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
