Podle analytika PricewaterhouseCoopers Rodericka Kruseho mohou být fúze obecně příležitostí k modernizaci firem, jasnějšímu vymezení odpovědnosti, snížení počtu středních manažerů či úsporám v administrativě. Zároveň se mohou prodražit, když firmy musejí platit externím specialistům, kteří s fúzí pomohou, nebo když chtějí zavést novou společnou značku.
Co rozhlas a televize? Ušetřily by, kdyby se spojily?
„Není to nutné“
Chtělo by to hlubokou debatu a seriózní analýzu, shodli se následně všichni, které LN oslovily – šéfové obou institucí i politici.
Poslanec ČSSD Jandák má prý připravený „nástřel návrhu“, v neděli v ČT však jen přečetl část osm let starých tezí někdejšího ředitele rozhlasu Vlastimila Ježka. „Diskuse se rozbíhá,“ dodal. „Rozhodně by to bylo levnější, jednodušší, moderní a pružnější. Já bych se tomu nebránil,“ reagoval ministr kultury, lidovec Václav Jehlička.
„Žádná diskuse se zatím nerozbíhá, pouze pan Jandák spekuluje,“ řekl LN poslanec ODS Petr Pleva. Ten mluví o „nešťastném řešení“, které by mohlo znamenat degradaci Českého rozhlasu a ohrožení jeho kulturních aktivit televizí, jež je podle Plevy schopná utratit jakékoli množství peněz. „Muselo by být garantováno, kolik přesně peněz z jednotného koncesionářského poplatku bude určeno na rozhlas a kolik na televizi,“ říká Pleva.
Že by jedno médium zastínilo druhé, se obává i komunistka Ivana Levá, která nevidí ani ekonomické důvody – obě média hospodaří vyrovnaně. „Až ve chvíli, kdy Česká televize i Český rozhlas budou mít pocit, že pro jejich práci je výhodnější být jedním ekonomickým celkem, budu pro,“ dodala Levá.
Úspory? Spíš náklady navíc
S Jandákovým návrhem televize ani rozhlas nesouhlasí. „Z dnešního pohledu to smysl nemá. Ušetřilo by se možná pár desítek milionů, ty by se ale zase vynaložily na řešení problémů, které dnes neexistují. Pokud by se obě instituce vyvíjely jako společná organizace, bylo by to něco jiného, ale synergie je v současnosti minimální,“ domnívá se vrchní a programový ředitel ČT František Lambert. Podobné obavy má i Český rozhlas.
Technické úspory musejí být podle Lamberta nutně nulové, neboť technologické řetězce jsou odlišné. „Kde je možné dosáhnout množstevních slev u financování přenosu signálu, tam spolupracujeme již dnes. Navíc lokality, kde rozhlas využívá vysílače, se ne vždy kryjí s lokalitami, kde vysílač využívá televize,“ tlumočí názor generálního ředitele ČRo Václava Kasíka mluvčí Ladislav Pavlík. Ani fungování celku v jedné digitální síti, kde tak jako tak bude televize s rozhlasem ze zákona vysílat, by podle ředitelů ČT i ČRo nebylo výrazně levnější.
Organizačně by se prý taky nic nezískalo. „Největší položkou je program, a ten se sloučením nijak nákladově nezmění,“ tvrdí Lambert. Neznamenalo by to ani méně administrativních sil, neboť ty by měly na starosti více lidí. Ještě větší problémy než teď by měl s vykazováním objemných dat společný informační systém, sladění rozhlasového i televizního by stálo další peníze. Jednotný celek by podle Lamberta neušetřil ani na členství v mezinárodních institucích – třeba poplatek za zastoupení v Evropské vysílací unii je stanoven pro ČR a dělí se mezi rozhlas a televizi – zůstal by tedy stejný.
Přenosy? Bez množstevní slevy
Za „minimální, až žádný“ označuje Lambert prostor pro snížení poplatků za mezinárodní přenosy, zejména sportovní. I rozhlas poukazuje na to, že cena práv se váže na způsoby užití, liší se podle toho, zda přenosy vysílá rozhlas, nebo televize a „jistě by u ní neplatil množstevní rabat“.
Ani společní zahraniční zpravodajové by nebyli úsporou – nestíhali by prý to, co by se od nich žádalo. „Rozhlasová a televizní práce není táž a programy obou médií nelze z jejich podstaty sloučit,“ shoduje se s Lambertem vedení rozhlasu. „Zahraniční reportéři z dřívějšího samostatného rozhlasu pořád dělají hlavně pro rozhlas a televizní pro televizi,“ popsal LN zkušenost z nedávné fúze redakcí zpráv rozhlasu a televize finského veřejnoprávního média YLE jeho bývalý americký zpravodaj Matti Törmä.
Šéfové českých médií veřejné služby odkazují do zahraničí, třeba k BBC, která se poté, co se jí neosvědčila dvoumediální struktura se společnými reportéry z rozhlasu a televize, vrátila po čase opět k odděleným produkcím. Italský parlament jedná o podobné věci – o rozdělení rozhlasu a televize RAI. Stejná diskuse se vede v Chorvatsku, obě média oddělí i Švédové.
„Spojení“ už zčásti funguje
Kde to smysl má, tam dnes obě instituce spolupracují. Jejich reklamní čas prodává táž agentura, televize a rozhlas vzájemně propagují své pořady, některé vyrábějí spolu.
Díky loňské výměně databáze poplatníků získal rozhlas kontakty na půl milionu těch, kteří platili za televizi, ale za rádio ne. Televizi díky spolupráci přibylo jedenáct tisíc nových poplatníků. Instituce se následně pokusily vybírat poplatky společně, i z důvodů finančních od toho však upustily.
„Na tomto příkladu lze demonstrovat, že existuje pouze omezená množina činností, jejichž propojení je pro obě instituce skutečně výhodné,“ říká František Lambert a vzkazuje: „Pokud jde panu Jandákovi o úspory vůči poplatníkům, pak bych mu doporučil, ať vyřeší DPH obou organizací.“ Vlivem používaného koeficientu podle něj televize odvedla v roce 2002 na DPH přes sto milionů, nyní víc než čtyřnásobek. Podobně Český rozhlas. „Zde jsou možné úspory ve výši stovek milionů korun,“ dodává vrchní ředitel ČT.
Matti Törmä z YLE radí: „Sloučení by si žádalo hodně plánování. Na něm by se měli mít možnost podílet všichni pracovníci. Nemělo by to zůstat jen na šéfech.“
