Dětem školní tělocvik nevoní, potvrzují učitelé. Situace se zhoršuje i kvůli společenskému tlaku

Plaga rozdal vysvědčení prvňáčkům. Školy zvládly situaci kolem koronaviru skvěle, pochvaloval si

Víc tak činí chlapci – ve škole pravidelně necvičí zhruba pětina z nich, z dívek pak zhruba každá sedmá. Studie podporovaná Světovou zdravotnickou organizací, jejímž garantem v Česku je Univerzita Palackého v Olomouci, mapovala zdraví a životní styl dětí ve věku od 11 do 15 let.

To, že některým dětem školní tělocvik nevoní, potvrzují i učitelé. „V tomto ohledu se situace v posledních letech spíše zhoršuje. Společenský tlak vede učitele k větší míře tolerance, což je v jádru dobře, zároveň to však občas svádí i k tolerování zlozvyků. Děti čím dál častěji nemusejí dělat to, co se jim zrovna nechce, což může být třeba právě tělocvik. A navíc – přijímačky se z něj nedělají, takže to vlastně nikoho moc netrápí. Vezměme to však i optimisticky – ze studie totiž také plyne, že osm z deseti školáků na tělocvik chodí a cvičí,“ řekl webu Lidovky.cz Michal Černý, prezident Asociace ředitelů základních škol a ředitel pražské Základní školy v Klánovicích.

Obavy, že se ztrapní

Důvody, proč část studentů obchází tělocvičnu a školní hřiště obloukem, jsou různé. Vedle legitimních zdravotních problémů učitelé nejčastěji zmiňují obecnou nechuť, zejména v období puberty, kdy se mladíci a slečny odmítají před ostatními spolužáky ztrapnit například tím, že se jim nedaří nějaký cvik.

„Některé děti v tomto období odrazuje třeba i taková banalita, jako je nutnost mít cvičební úbor,“ popsal Černý. Další zmiňovanou příčinou averze k tělocviku je pak i obyčejná lenost.

„Kdo odmítá cvičit, využívá například různé návštěvy lékařů, kteří při subjektivně popsaných obtížích napíšou třeba klidový režim. A to dětem stačí,“ řekla Markéta Illová, učitelka na Základní škole Velké Opatovice. Pubertální dívky pak podle jejích slov využívají specifickou výmluvu: „Některá děvčata se opakovaně takřka každý týden vymlouvala na menstruaci, jen aby nemusela plavat.“

Obézním chlapcům se mění tělo směrem k dívčímu. Mají zduřelé prsní žlázy a širší pánev, tvrdí vědci

O odporu některých školáků vůči tělocviku ví své i Česká školní inspekce (ČŠI). „Tělocvik nepatří mezi nejoblíbenější předměty, motivace značného množství žáků k pohybu je nízká a řada rodičů nepovažuje tělocvik za důležitý předmět, takže jim nečiní problém podepisovat dětem omluvenky,“ uvedl pro Lidovky.cz náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

V novém školním roce má být vzdělávání v tělesné výchově jedním z témat, na něž se ČŠI hodlá více zaměřit. Vede ji k tomu nejen rok od roku se zvyšující počet žáků, kteří tělocvik z různých důvodů vynechávají – podle průzkumu HBSC je od tohoto předmětu plně osvobozeno pět procent školáků a dalších 13 procent částečně –, ale i zhoršující se pohybové dovednosti tuzemské mládeže.

Jak vyzrát na nechuť k tělocviku? Podle Černého třeba pestrostí, zábavností a přiměřeně náročnými hodinami. Ředitel klánovické školy však připouští, že ne každý tělocvikář to svede.

Sportování mimo školu

Průzkum HBSC se zaměřil i na mimoškolní sportovní aktivity dětí. Zjistil, že se jim věnují dvě třetiny školou povinných. Nejčastěji jde podle studie o mládež z ekonomicky a sociálně dobře situovaných rodin. Chlapci dávají přednost týmovým sportům, jako je fotbal či hokej, dívky cílí na individuální sporty.

Desetina dětí propadá energy drinkům, chtějí být ‚cool‘. V Praze dávají přednost šálku kávy

Počet dětí organizovaných ve sportovních klubech a oddílech s přibývajícím věkem klesá: zatímco u páťáků jde podle průzkumu o bezmála tři čtvrtiny z nich, v případě žáků devátých tříd už jde jen o lehce nadpoloviční většinu.

Ze srovnání s dalšími 44 zeměmi, v nichž se uskutečnil obdobný průzkum, Česko nevyšlo jako extra výjimečné: pokles fyzické aktivity související s věkem zaznamenali v případě chlapců rovněž ve 29 státech, u dívek pak ve 42 zemích.

„Dětem chybí i neorganizované hraní si venku i aktivní doprava do školy či do kroužků,“ uvedl Michal Kalman z Univerzity Palackého v Olomouci, který se na průzkumu podílel. Naráží na další z vývodů studie, podle níž pěšky do školy chodí přibližně šest dětí z deseti a třeba na kole už jen zanedbatelných 2,5 procenta. K tomu, aby žáci více využívali právě tento dopravní prostředek, je však zapotřebí splnění tří podmínek: méně rušná doprava, více cyklostezek a možnost bicykl bezpečně u školy zaparkovat.