Solidní filmové adaptace videoher zatím neexistují. Nejpřijatelnější cestu zatím představují přiznaně připitomělé béčkové podívané. Max Payne je mezi nimi králem.
Vypráví příběh pomstou posedlého policajta, který se k vrahům své manželky a dcery prostřílí z přízemí v podobě nové pouliční drogy až do nejvyšších pater utajeného vládního projektu pro podporu amerických zahraničních vojsk. Klišé? Všemi deseti. Co by taky člověk mohl čekat od postavy, která se v překladu jmenuje Maximální Bolest? Max Payne uzavírá určitý kruh. Stejnojmenná videohra, podle níž byl natočen, se inspirovala filmovým postupem nazvaným bullettime, pomocí něhož lze děj v nejakčnějším momentu (typicky během letu kulky, jak napovídá jeho název) zastavit a prohlédnout si jej hezky ze všech stran. Zpopularizovala ho sci-fiMatrix, která čerpala z žánru film noir. Ten byl zabydlen okoralými detektivy, osudovými ženami, zpropadenými padouchy, kontrastním svícením a vypjatou osudovostí. Že Max Payne všechny tyhle rysy tahá za uši až k extrému, není chyba, nýbrž věrnost žánru.
Žánru je film režiséra Johna Moorea, který zatím po dějinách kinematografie sklouzával průměrnými podívanými (natočil předělávky filmů Satan přichází nebo Let Fénixe), skutečně věrnější než své videoherní podobě. Z ní si přebírá hlavně onen postup, kdy se akce zastaví, aby si ji divák mohl v klidu prohlédnout ze všech stran. Tyhle okamžiky jsou v Maxi Payneovi přitom ty nejnudnější, nejnucenější a nejzbytečnější.
Nejlepší je Mooreův film naopak tehdy, když obchází svou herní předlohu a vychází ze zdrojů, jež citovala ona sama. Mark Wahlberg si v roli titulního policisty vystačí s jediným kamenným výrazem „bogartovského“ detektiva, kterého už na tomhle světě nečeká nic, co by nezakusil dřív. Na své cestě potkává záměrně jednorozměrné osudové ženy, jež mu jeho životní lásku nemohou nahradit, ale aspoň zaujmou oko divákovo a případně mu pomohou zlikvidovat pár nepřátel (v epizodní roli se tu mihne aktuální bondgirl Olga Kurylenko). A v neposlední řadě je tu prostředí New Yorku, které svými temnými zákoutími a otřískanými domy přidává už tak pochmurnému příběhu na atmosféře. Tu pomáhá budovat hlavně působivá výtvarná stylizace plná ostrých noirových stínů a pokřivených úhlů pohledu. Obrazy prohnané kamerovými filtry táhnou k zemi syté, těžké barvy, kontrastující se záměrně kýčovitě prosluněnými retrospektivami z Maxovy šťastné minulosti.
Prostřednictvím zmíněného armádního projektu film nabízí podobný přesah do současnosti jako loňský Rodriguezův krvák Planeta teror. Stejně jako on však Max Payne stojí oběma nohama mimo konkrétní čas a mohl vzniknout kdykoliv. Archetypální příběh mstitele, noirovou atmosféru a lásku k braku staví nad videoherní střílení, k němuž se po vzoru jiné herní adaptace – Doomu – uchyluje až v samotném finále.
Z něj pak vedou nitky k případnému pokračování. Jsou divákovi předhozeny zcela okatě, stejně jako v tomto filmu všechno – kromě téměř nepostřehnutelného závanu (sebe)ironie. Max Payne je zkrátka perfektně zvládnutý produkt pro milovníky drsňáků a efektních vizuálů, který ze sebe nedělá nic víc. Berte, nebo nechte být.
***
HODNOCENÍ LN ***** Max Payne (Max Payne)
USA 2008 Scénář: Beau Thorne Režie: John Moore Kamera: Jonathan Sela Hudba: Marco Beltrami, Buck Sanders Hrají: Mark Wahlberg, Mila Kunis, Beau Bridges, Ludacris, Donal Logue, Chris O’Donnell a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 30. 10. 2008