Pamatuji si naprosto přesně, kdy jsem ji viděla poprvé. Bylo to zkrátka něco výjimečného. Hubená jako toulavá kočka, na šlachovitých pažích vystouplý pletenec žil, propadlá tvář pod podivně střiženou ofinkou, temné kruhy pod očima a v nich lesk všehoschopné osoby – vždyť taky byla plnohodnotný blázen! Vystupovala jako rozená šéfka, jednou se s lidmi kolem mazlila, pak je fackovala a řvala na ně. Koho chtěla, toho přesvědčila, byla chladnokrevná a bezcitná, ale pod tím vším bylo taky cítit něco křehkého a syrově sexuálního.
Bylo mi devatenáct, když jsem film Narušení viděla poprvé. Tehdy 24letá Angelina Jolie v něm hrála sociopatku Lisu, která svůj život tráví v ústavu pro choromyslné, a za tenhle nářez dostala Oscara. Pamatuji si taky dobře, s jakým nasazením herečka přiživovala filmem získanou pózu „bad girl“: nosila výhradně kožené kalhoty, na přání ukazovala svá četná tetování, nechávala se fotit s cígem v puse a kořalkou v ruce, vypadala prostě jako dítě, co se do vyšňořeného Hollywoodu zatoulalo z garáže, kde nějaká punkrocková kapela řeže dnem i nocí do kytar a pojídá marihuanové koláčky. Tisk za tím šel jak slepice po flusu. Novináři jí přezdívali „ďábelská panenka“. Ona jim dokola vyprávěla, že má doma sbírku nožů, přitahuje ji krev a v posteli má ráda svazování. Holka-magor, řeklo by se. Zbytky mé puberty to oslovovalo. Jestli mě tenkrát nějak hluboce ovlivnila? No jasně, pořídila jsem si kožené kalhoty…
Dneska se nemůžu přestat divit. Angelina Jolie (33) je považována za superženu. Novináři o ní tvrdí, že je perfektní vzor pro mladé dívky, protože, aniž by vypadala, že má jazyk na vestě, zastane roli milující matky, prvoligové herečky, ponechá si svou „svobodomyslnost“ a ještě horečně pomáhá coby velvyslankyně dobré vůle UNHCR. Na charitu dává třetinu honorářů. Odstartovala módu celebrit adoptovat děti ze zemí třetího světa. Time ji předloni i loni uvedl ve stovce nejvlivnějších osob planety, což se dosud žádné celebritě nepoštěstilo. „Je to celebrita, jaká tady ještě nebyla. Je miláček bulváru s mezinárodním věhlasem, ale zároveň ji respektuje svět seriózního zpravodajství,“ napsal o ní Newsweek. Sečteno podtrženo, když Angelina Jolie mluví, svět poslouchá. Proč? Jak se z rozervané dívky, která před 10 leŽeny ty seděla v hotelovém pokoji a dumala, čím se sprovodit ze světa, stala novodobá Matka Tereza, jíž z tváře nemizí zenový úsměv? A nemá tak trochu mesiášský komplex?
Žralok si dal jointa
Byly doby, kdy každý rozhovor pojímala jako terapeutické sezení. „Neměla jsem přes rok sex,“ říkala třeba slavné televizní novinářce Barbaře Waltersové před pár lety. „Chybí vám?“ vykulila Barbara oči. „Jo, ale víte, nikdy jsem neměla sex na jednu noc… i když možná po tomhle interview…“ zvedla jedno obočí a rozesmála se. Mluvila tak vždycky, bez zábran, o sexu, láskách, depresích, obsesích... stačí se podívat na její rozhovory na YouTube. Sedí většinou klidně, ruce v klíně, velké oči široce rozevřené a upřené na zpovídajícího, řečí těla prý dokáže vytvořit důvěrnou atmosféru. Přes přátelské vystupování je v ní ale pořád něco temného, zneklidňujícího.
Novinářka z Vanity Fair, jíž dala rozhovor před narozením svých dvojčat, která má s Bradem Pittem (kdo to neví, pravděpodobně v uplynulých letech nebydlel na téhle planetě), napsala: „Když Jolie přijde do hotelu Four Seasons, rychle se kolem sebe rozhlédne, projde halou jako poutník, s hlavou skloněnou jako někdo, kdo je zvyklý být pozorovaný či otravovaný. Jako někdo, kdo se necítí bezpečně.“ Podle redaktorky prochází jako „žralok v oceánu, rychle a hladce“. Na fotkách v časopisech působí aristokraticky. A není to jen pohádkovými róbami či kašmírovými svetry, které začala navlékat, když vyhodila koženou uniformu rebelky. Perfektní držení těla, rozvláčná gesta, jemný úsměv. Jaký to rozdíl oproti poznámkám, které si udělal reportér Esquire před devíti lety! Mladá herečka tehdy přišla o hodinu později a vypadala tak zuboženě, že si novinář prohlížel její paže, jestli nenajde stopy po drogách. „Pokaždé, když k ní udělám krok, abych se dostal do normální vzdálenosti mezi dvěma komunikujícími lidmi, poodstoupí alespoň o krok dál, než je normální. Není zkouřená?“ ptá se reportér a má s ní skutečně těžkou práci. Angelina mluví nesouvisle, mne si nervózně ramena a v jednu chvíli se z nepochopitelné úzkosti rozpláče. Koktá ze sebe dada historku o tom, že se s prvním manželem, Johnnym Lee-Millerem, rozvedli proto, že on měl rád čajníky, které při varu pískaly, kdežto ona je nesnášela. V té době se na cover magazínu Rolling Stone nechala vyfotit v síťovaných punčochách, a pak se sama nad sebou rozplakala, že vypadá „jako děvka“.
Upřímně řečeno, Angelina byla od dětství outsider a její divné chování v dospívání bylo výsledkem pocitu osamělosti a zmatku. Není se co divit, když dneska říká, že nechápe, jak se stalo, že žije ve vlastní „šťastné a stabilní rodině“. Narodila se v Los Angeles herečce francouzského původu Marcheline Bertrandové a herci Jonu Voightovi, který byl v 70. letech někým, jako je dnes Johnny Depp. Držiteli Oscara za film Půlnoční kovboj ale jeho manželka brzy přišla na aférku, a když byl Angelině rok, rodiče se rozvedli.
Angelina nesnášela být dcerou slavného herce, a proto začala už v dospívání používat jen své křestní a prostřední jméno. Ve čtrnácti odešla z domu a žila s přítelem, a pocit, že je vůči světu v jakémsi citovém vakuu, ji sváděl řezat se nožem do předloktí, břicha nebo krku. „Tehdy to byl jediný způsob, jak něco cítit,“ řekla později s upřímností sobě vlastní. Ve škole se jí děti smály, že je hubená, má divně velkou pusu (podle které si dnes ženy na celém světě nechávají přešívat rty), a navíc rovnátka. Na střední byla už úplně mimo. Barvila si vlasy nafialovo a do sešitu čmárala slova jako „smrt“ a „sebevražda“. Zkoušela to v modelingu, ale moc se jí nevedlo. Připadala si jako jedna z loutek ze Sezamové ulice (obrovské oči a rty oproti drobnému nosíku). „Nenáviděla jsem školu. Nevěděla jsem, jestli patřím do tohoto světa, nikdy jsem nebyla klidná, nemohla jsem spát. Slyšela jsem hlasy, víte?“ Po maturitě začala brát herecké hodiny na proslulé škole The Lee Strasberg Theatre Institut a v roce 1998 prorazila televizním snímkem Gia. Ten byl natočený podle skutečného životního příběhu první americké lesbické supermodelky ze 70. let Gii Marie Carangi, která brala heroin a zemřela jako jedna z prvních na AIDS. Angelina roli třikrát odmítla, ale když ji nakonec vzala, docela se v ní ztratila. „Řekla jsem mu: Jsem osamělá, umírám, jsem lesba a několik týdnů se neuvidíme,“ vyprávěla Angelina, jak telefonovala z natáčení svému tehdejšímu manželovi Johnnymu Lee-Millerovi. Po natáčení se uzavřela do sebe a uvažovala o tom, že přestane hrát. „Měla jsem pocit, že už nic jiného nemůžu ukázat,“ říkala Angelina, která si myslela, že je film o Gii tak trochu její vlastní autobiografií. Spisovatel Edgar McFay, jenž o ní vydal biografii Angel in Disguise (Anděl v přestrojení), říká, že Angelina tehdy chtěla v jednom newyorském hotelu spáchat sebevraždu, nakonec si to ale rozmyslela, protože vyšla ven na ulici a ve výloze uviděla krásné japonské kimono. „Ráno si ho koupila a řekla si, že když se zabije, nebude ho moct nosit, tak plán odložila.“ Za svůj výkon dostala v roce 1999 Zlaté glóby (radostí pak na party po vyhlášení výsledků skočila ve večerních šatech do bazénu) a po dalších Zlatých glóbech, za ztvárnění role manželky politika v televizní minisérii George Wallace, se jí už zajímavé role jenom hrnuly. Film Narušení měl být velkou příležitostí pro Winonu Ryderovou, ale její hlavní roli zcela zastínila vedlejší role Angeliny, která za svůj výkon dostala Oscara. „Děsila mě. Nepřestávala hrát ani mezi scénami,“ řekla Winona Ryderová a Jolie to vysvětlovala: „Nemohla jsem se s ní spřátelit. Pak bych nebyla schopná na ni tak ječet a být opravdu hnusná.“ V té době Angelina potkala o 20 let staršího herce Billyho Boba Thorntona.
Jak probíhal jejich vztah, je notoricky známé: Nepropásli příležitost miliskovat se na veřejnosti, nosili na krku lahvičku s krví toho druhého, tetovali se jak kriminálníci, zkrátka dělali všechno proto, aby novináře nepřestali vyvádět z šoku.
Něco jako Ježíš
V té době, v roce 2000, se usmířila s otcem. Ten se stal i jejím filmovým otcem v kasovním trháku Lara Croft: Tomb Raider a pak společně dávali dojímavé rozhovory, drželi se za ruce, smáli se nebo se před reportéry naopak rozplakali. Když se ale o dva roky později Angelina s Thorntonem rozváděla, vzal to Voight za špatný konec. V televizi řekl, že jeho dcera má vážné psychické problémy a měla by vyhledat odbornou pomoc. Konec zvonec. Angelina mu vzkázala, že už se s ním nechce stýkat, protože to pro ni „není zdravé“. Když ji Voight požádal, aby mu odpustila a mohl se vidět se svými vnoučaty, odpověděla: „Ne, nechci.“
Když se slečna Jolie stala lady Croftovou, neznamenalo to jen, že natočila komerční hit a stala se proslulou. Protože natáčela ve válkou zdevastované Kambodži a viděla, v jaké bídě žijí místní, kteří nevědí, kam šlápnout, aby pod nimi nevybuchla mina z dávné války, rozhodla se pomáhat třetímu světu. Ve službách OSN navštívila i Sierru Leone a Tanzanii, milion dolarů dala na pomoc afghánským uprchlíkům. Dosud prý „nevěděla nic o světě kolem sebe“, a to ji zahanbilo. Adoptovala sedmiměsíčního kambodžského sirotka a stala se svobodnou matkou. V té době jako by se proměnila. Přestala s hloupostmi s noži a krví, místo toho jela do Kosova, Angoly, Namibie nebo Iráku rozdávat miliony dolarů. Suverénně začala vystupovat na světovém ekonomickém fóru v Davosu. „Je absolutně vážná, absolutně informovaná,“ řekl loni časopisu Newsweek bývalý ministr zahraničí USA Colin Powell. „Nepracuje s uprchlíky, aby se tím mohla chlubit. Doopravdy to studuje.“ A dodává: „Ona nechce zachránit svět, chce zachránit děti. A pro sebe to rozhodně nepotřebuje. Situace potřebuje ji.“ Loni byla Angelina přizvána do Council on Foreign Relations (Rada pro zahraniční záležitosti), a to je věru elitní klub, mezi jehož členy patří i Condoleezza Riceová nebo Bill Clinton.
Když se dala dohromady s Bradem Pittem, začala páchat dobro ještě ve větším. Za fotografie dvojčat Vivienne a Knoxe, která se narodila v srpnu, si od časopisů Hello! a People neváhali říct o 14 milionů dolarů. A to je nejvíc, za kolik kdy byla fotografie nějaké celebrity koupena. Peníze pak – jak jinak – poslali na charitu. Od začátku Angelinina prvního těhotenství se v médiích psalo o „nejočekávanějším dítěti od narození Ježíše Krista“. Svou dceru ostatně poněkud pateticky pojmenovala Shiloh, což v hebrejštině znamená „Spasitel“, a na svět ji přivedla v Namibii, aby „porodila v obyčejných podmínkách“. Na paži si navíc nechala vytetovat zeměpisné souřadnice míst narození jejích vlastních (tří) i adoptovaných (také tří) dětí. Dvojčata zase porodila ve Francii, protože „odtud pocházejí předci její matky“, která zemřela na rakovinu. Její tvář se po porodech poněkud změnila, vypadá starší než na svých 33. Nevystupují už jen lícní kosti, ale i celá čelist, a ačkoli ostatní rysy ještě neztrácejí mladistvou jemnost, objevují se spekulace, zda netrpí mentální anorexií. Můj trenér kickboxu, který se jako kaskadér účastnil natáčení filmu Wanted, a měl tak možnost vidět Brada i Angelinu na vlastní oči, říkal, že Angelina byla neskutečně hubená a „totálně mimo“. Působila jako náměsíčná figurína a mimo záběr nepronesla s nikým slovo, zatímco její manžel živě klábosil s kdekým a byl velmi přátelský.
Supersize rodina
Ať už jsou to fotografie z galavečírků či filmových premiér, nebo ty, na kterých jí na každé ruce visí tři děti, je na nich Angelina opravdu strašidelně vyhublá. Její ramenní klouby vypadají monumentálně a kdysi slavná ňadra Lary Croft jsou ta tam. Jolie to svádí na to, že hodně shodila, když měla zármutek nad ztrátou své matky.
„To je OK. No, jsou tady jiné věci, které mě znepokojují,“ řekla reportérce televize NBC, když se jí ptala, zda jí nevadí, že se o jejich manželství píší denně menší či větší lži. Angelina jako by se hodila do klidu zenového mistra, což je za pár let skoro neuvěřitelná proměna. I po šesti letech práce s uprchlíky a výjevech, kdy si herečka jednoduše nandá přilbu a jede kamsi do Čečny, někteří novináři stejně pochybují, jestli to celé není póza. Neznamená skutečnost, že kolem sebe shromažďuje tolik dětí, třeba to, že utíká sama před sebou? Děti sbírá tak trochu jako kabelky z cizokrajných zemí a adopcemi „nakazila“ i další celebrity. Teď je za hrdinku, ale otázkou je, jestli to zvládne dalších pár let. Není jistě hračka být na každém kroku sledovaná paparazzi a doma nemít ani chvilku klidu kvůli „supersize“ rodině. Kdyby se z toho všeho zhroutila, nepoplive svět svou modlu a nenajde si rychle jinou? Dnes je každopádně Jolie tam, kde předtím nebyla žádná jiná celebrita. Jistě, Audrey Hepburnová byla velvyslankyní dobré vůle UNICEF a neváhala jezdit za dětmi z rozvojových zemí po celém světě. Jenže Audrey se poprvé dostala do Etiopie ve svých 59 letech, kdy už dávno nehrála.
„Kdyby žila moje matka, potvrdila by vám, že jsem nikdy nebyla bad girl. Vždy jsem se k ostatním chovala pozorně a mile, ale na druhé straně jsem dobrodruh. Každý z nás roste a vyvíjí se. Ale svým způsobem jsem pořád stejná,“ řekla před časem časopisu Marie Claire. Divokost? Ve skutečnosti jen zmatek a pocit ohrožení, který prý časem, když se lépe poznala, pominul. Anebo se víc odhalila v jiném rozhovoru: „Vždycky jsem byla a budu prostě jen punkové děcko s tetováním.“
O autorovi| Linda Kholová, redaktorka Pátku
