Kolem placení léků předepsaných nesmluvním lékařem jsou dohady.
Pacientům teď hrozí, že po nich lékárny budou zpětně vymáhat cenu takových léků. PRAHA Zákony mluví jasně. Pokud nastane akutní situace a člověk potřebuje rychle léky, může mu je předepsat jakýkoli lékař a zdravotní pojišťovna pacienta je proplatí. Recept může vystavit i lékař, který zrovna s danou zdravotní pojišťovnou smlouvu nemá. Jenže v praxi už není tak úplně jednoznačné, co je akutní a neodkladná péče. Vznikají kolem toho pře mezi lékaři, lékárnami a pojišťovnami. Jedna taková vyústila v soud. A z rozsudku pak vyplývá, že jist si nemůže být ani pacient. Může se dostat do situace, že by cenu léku vymáhala lékárna od něj. A to přesto, že byl přesvědčen, že mu ho zaplatí jeho zdravotní pojišťovna.
Naopak soukromí lékaři, kteří nemají smlouvu se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, se mohou radovat. Po nich nikdo nemá zaplacení léku chtít.
Spor začal tím, že si pacienti soukromé nesmluvní polikliniky v Praze na Národní třídě vyzvedli své léky v lékárně Faustův dům na Karlově náměstí. Na receptu sice bylo napsáno, že se jedná o akutní péči, Všeobecná zdravotní pojišťovna to ale neuznala. A tak recept neproplatila. Černý Petr zůstal lékárníkovi. Celkem přišel o 14 700 korun. Chtěl tuto částku za léky uhradit po lékaři, který recept vystavil, Martinovi Janu Stránském. Soud ale uvedl, že léky má platit buď pojišťovna, nebo pacient. To podle toho, jestli to akutní péče je, nebo není. „Lékárnám je možno doporučit, aby v případě, že jim pojišťovna odmítne příslušnou sumu uhradit, žalovaly pacienta a zdravotní pojišťovnu o příslušnou úhradu,“ uvádí právníci Stránského.
Podle jeho advokáta Dana Dvořáčka se dá tento případ vztáhnout i na další lékaře. „Všichni nesmluvní lékaři po tomto rozsudku vědí, že když vznikne spor mezi lékárnou a pojišťovnou o úhradu léků, nemůže být problém přenášen na ně. Vyhodnotili to jako neodkladnou péči a tím to pro ně končí. Pokud se ukáže, že s tím pojišťovna nesouhlasí, nehrozí jim, že to budou muset platit,“ říká Dvořáček.
Podle Petra Karpelese z lékárny Faustův dům přesto lékárny obvykle nebudou v takových případech vymáhat peníze od pacientů. Dál se sice soudit se Stránským nehodlá, ale názor nemění. Když se nakonec ukáže, že nešlo o neodkladnou péči, platit podle něj má lékař. „Ten lékař zcela jistě věděl, co dělá. Měl pacienta upozornit, že si to bude platit sám,“ říká Karpeles.
O to, jestli se u léků jednalo o neodkladnou péči, nebo ne, se prý častěji než jiné pojišťovny dohaduje ta největší, Všeobecná zdravotní pojišťovna. Její mluvčí Jiří Rod ale říká, že lékárně recepty označené jako neodkladná péče platí vždy. „V případě pochybností o nutnosti a neodkladnosti předepsaných léků ze strany nesmluvního lékaře probíhá posuzování až po zaplacení lékárně,“ uvedl Rod. Pokud pojišťovna neodkladnost neuzná, žádá podle Roda pojišťovna dosud o zaplacení léků předepisujícího lékaře.
***
V praxi už není tak úplně jednoznačné, co je akutní a neodkladná péče
