Sacha Baron Cohen, potažmo studio Universal, se už zřejmě oklepali ze všech soudních sporů a kontroverzí, které vyvolal jejich film Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu. V něm si původem britský komik pomocí skryté kamery dělal legraci z Američanů, které „nachytal“ na svou fiktivní identitu neotesaného televizního reportéra z Kazachstánu. Ve svém novém snímku bude Cohen Brünem – homosexuálním reportérem rakouského pořadu o módě.
Trailer už je na webu. Nadšení příznivci předchozích Cohenových eskapád se při něm jistě začnou tetelit radostným očekáváním rozkošně politicky nekorektních gagů, zatímco těm, které Borat příliš nenadchl, potvrdí jejich přesvědčení, že jde o nenáročnou, poněkud mechanicky generovanou a hlavně zcela neškodnou zábavu.
Buď jak buď, žádný převrat v žánru komedie se zřejmě opět neodehraje – přestože Borata kolega Tomáš Baldýnský poněkud nadneseně označil za „komediální revoluci a milník srovnatelný s Chaplinovou Moderní dobou“. Mnohem zajímavější je pozorovat, jak filmy o Boratovi a Brünovi zapadají do současného trendu rozmazávání hranic mezi hraným filmem, dokumentem a třeba i animovanou tvorbou.
U dokumentu postupně přestává záležet na tom, jaký druh reality zaznamenává – protože ji většinou nějakým způsobem konstruuje či deformuje –, ve prospěch toho, jestli o ní dokáže něco podstatného vypovědět. Realita, o které vypovídá naopak zcela „čistý“ dokument Občan Havel přikuluje režisérů Jana a Adama Novákových, patří k těm temnějším – ale při výsledku se jeden nemůže upřímně nesmát nahlas. A je to smích stejně hořký jako očistný.
Film ohlížející se za vznikem Havlovy hry Audience, v níž se autor inspiroval svými zkušenostmi nedobrovolného pivovarského dělníka, dokumentuje paradoxy normalizačního Československa způsobem, který je srozumitelný a zábavný i pro žáky základních škol, o pamětnících nemluvě.
Boratův Brüno má tuzemskou premiéru 6. 8. a Novákův Občan Havel přikuluje příští čtvrtek.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
