Odhalit teroristy připravující se k útoku je horší než hledání jehly v kupce sena. Především u těch teroristických organizací, které nemají centralistickou strukturu (Al Kajda). Pokud nejsou k dispozici cílené zpravodajské informace, mnoho šancí zpravodajci nemají.
Kriminalisté došli dokonce k závěru, že náhodné pátrání po pachatelích atentátů nepřináší horší výsledky než pátrání na základě předem vytvořeného profilu potenciálního atentátníka. Přiznala to v oficiální zprávě, která unikla na veřejnost prostřednictvím listu The Guardian, britská tajná služba MI5.
Stejnou zkušenost získaly i německé bezpečnostní služby. Po teroristickém útoku na New York „prosely“ osobní data osmi milionů lidí. Jako potenciální teroristy vytypovaly 1689 lidí. Ani u jednoho člověka se podezření nepotvrdilo. Na seznamu podezřelých nefiguroval ani jeden z islamistických teroristů, kteří byli v Německu odsouzeni.
Vknize „Inženýři džihádu“ nabízí Diego Gambetta z oxfordské Nuffiled College spolu s pařížským orientalistou Stefenem Hertogem vodítka k odhalení islamistických extremistů odhodlaných k teroristickým útokům na západní země.
Gambetta a Hertog se domnívají, že pátrání v některých sociálních skupinách s sebou nese výrazně větší šanci na úspěch. Upoutal je například fakt, že mezi islamistickými teroristy nápadně převažují techničtí inženýři.
Podařilo se jim získat údaje o čtyřech stovkách militantních muslimů, kteří žili v muslimských zemích a v posledních 40 letech se podíleli na teroristických akcích. U 284 zjistili vzdělání. Vysokou školu aspoň nějaký čas studovalo 196 teroristů a mnozí studia zdárně dokončili. U 178 teroristů, kteří se aspoň pokusili získat vysokoškolské vzdělání, se podařilo zjistit obor. Jen 34 jich studovalo islamistiku, 78 technické obory.
Podobný trend je patrný rovněž u islamistických extremistů, kteří žijí v západních zemích nebo mají jejich občanství. Pokud studovali na vysoké škole, pak to byla v 60 procent technika. Tento rys není typický jen pro muslimské radikály, ale i pro evropské a americké pravicové extremisty. Mezi těmi, kteří se angažovali v násilných akcích, měli opět významné zastoupení studenti nebo absolventi technických vysokých škol.
Podle Gambetty a Hertoga nevytvářejí technické vysoké školy příhodnější podmínky pro vznik teroristických buněk. Teroristé se však častěji rekrutují z řad technicky zaměřených lidí. Ti převažují i v teroristických organizacích, jejich členové se vzájemně osobně neznají, a nemohli se proto dát dohromady během studií ani v zaměstnání.
Vyšší podíl techniků není ani důsledkem zvýšeného zájmu teroristů o tyto profese. Atentátníci jsou verbováni spíše na základě osobních vlastností. V islamistických teroristických skupinách se řešením technicky náročných operací, například konstrukcí bomb a odpalovacích mechanismů, zabývá úzká skupina expertů. Ostatní dostávají jen jednoduché návody, které zvládnou i bez technického vzdělání.
Autoři knihy „Inženýři džihádu“ se domnívají, že převahu techniků mezi islamistickými teroristy lze vysvětlit dvěma faktory. Lidé s technickým vzděláním jsou citlivější k některým sociálním vlivům a rysy jejich osobnosti je ponoukají, aby na tyto sociální vlivy reagovali příklonem k radikálním muslimům.
„Pravděpodobnost, že se muslimský inženýr stane islamistickým teroristou, je nepatrná,“ tvrdí Gambetta a Hertog. „Je však třikrát až čtyřikrát vyšší než u absolventů jiných vysokoškolských oborů.“
***
Mezi těmi, kteří se účastnili násilných akcích, měli významné zastoupení studenti či absolventi technických vysokých škol
