Těšil jsem se na klokaní tataráček, a místo toho jsem musel skousnout tvrdou flaksu z klokaních hýždí. Ještě že ta flákota byla alespoň řádně naklepaná a notně okořeněná černým pepřem.
Nezkušení klokánci nám to ulehčili, neboť se naklepávali doslova sami. Bestiálně svými čumáčky mlátili letenské bohy do loktů, až krev stříkala, hlavního sudího to však nechávalo kupodivu chladným. Nebudou-li se takové zákeřnosti trestat, co přijde příště? Zakousnou se nám Ústečáci do kopaček?
Sparťanský břich byl tedy nasycen, avšak rudé oko se příliš nenabažilo půvaby hry zvané kopaná. Některým našim borcům to holt tentokrát nešlo. Takový Venca Kadlec zůstal daleko za očekáváním. Juraj Kucka sice bojoval, ale to samo o sobě nestačí. Edenský zoufalec Hartig by mu o tom mohl vyprávět ságy.
Kweuke podle svých slov zatím hraje na 75 %, tak jej příliš chválit nebudu. Za Spartu se hraje na 100 %, chlapče! Ale jsem na jeho případný stoprocentní výkon zvědavý. Přiznám, že se mi zdá perspektivnější než Bony: jeho hra je pestřejší a nápaditější a hráči soupeře se od něj legračně odrážejí. No uvidíme; ve Spartě už bohužel zhasl leckdo. Na druhou stranu zde nejeden také zazářil.
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
