S jaderným programem jim pomáhal i Pákistán.
ZBROJNÍ AMBICE
SOUL S myšlenkou opatřit si atomovou zbraň si pohrával už v roce 1964 tehdejší severokorejský vůdce Kim Ir-sen (otec Kim Čong-ila). To na jeho popud byl zhruba 60 kilometrů od hlavního města Pchjong-jangu vybudován jaderný komplex Jongbjon. Oficiálně se tam ale pracovalo jen na vývoji technologie pro jaderné elektrárny.
V 80. letech ale začali Severokorejci prokazatelně usilovat o víc. Množily se zprávy o tom, že se pokoušejí získat materiál pro výrobu nukleární zbraně na černém trhu. Mezinárodní společenství je proto v roce 1985 dotlačilo k tomu, aby se připojili k Dohodě o nešíření atomových zbraní. O dva roky později byl ale v Jongbjonu zkompletován druhý reaktor a v tu chvíli už byli Severokorejci schopni vyprodukovat zhruba sedm kilogramů plutonia ročně (dost na jednu nebo dvě atomové bomby). Satelitní snímky z roku 1990 následně potvrdily, že se o to Korejci i pokoušejí - bylo na nich vidět zařízení, s jehož pomocí lze z jaderného paliva extrahovat plutonium.
V roce 1993 zveřejnil německý časopis Stern reportáž, která se opírala o informace ruské kontrarozvědky a tvrdila, že Severokorejci získali na černém trhu 56 kilogramů ruského plutonia. Mezinárodní společenství začalo znovu jednat. Američané stáhli atomové zbraně rozmístěné v Jižní Koreji a Severní Korea se zavázala, že nebude bránit inspekcím expertů z Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Po několika inspekcích ale Korejci část komplexu uzavřeli a v roce 1993 pohrozili, že odstoupí od Dohody o nešíření atomových zbraní. V témže roce CIA poprvé konstatovala, že Korejci mohou disponovat dostatečným množstvím plutonia, aby vyrobili jednu nebo dvě atomové zbraně.
Tehdejší americká administrativa prezidenta Billa Clintona už plánovala vojenskou invazi, ale předešel ji bývalý prezident Jimmy Carter, kterému se v červnu 1994 povedlo přesvědčit Kim Čong-ila, aby ustoupil a zavázal se, že přestane vyvíjet atomovou zbraň. Američané mu výměnou za to slíbili zmírnit ekonomické sankce, které na zemi uvalili.
Jenže Severokorejci dohodu nedodrželi. Tajně vyvíjeli nukleární zbraň dál, tentokrát za pomoci Pákistánu, který se s nimi podělil o technologii nutnou pro obohacení uranu výměnou za dodávky zbraní. Potvrdily to pozdější zprávy CIA, podle nichž koncem 90. let Severní Koreu intenzivně navštěvoval Abdul Kádir Chán, „otec“ pákistánské atomové bomby.
Komplex Jongbjon momentálně zaměstnává na 3000 vědců a výzkumných pracovníků. Řada z nich studovala v bývalém Sovětském svazu, v Číně a v Pákistánu.
