Je to od ministra školství Josefa Dobeše vlastně hezké, že se tak razantně a manažersky rozhodl řešit situaci, kterou nezavinil. V reakci na propad našich patnáctiletých žáků v mezinárodním srovnání PISA vyhlásil šest bodů, kterými chce tento stav napravit.
Bohužel, jako už několikrát, jestliže se na jeho návrhy podíváme detailněji, zjistíme, že někdy jde o dobré nápady, které se ale s podstatou problému spíš míjejí, nebo jde o kroky sice správným směrem, ale velmi obtížně realizovatelné. A proti tomu hlavnímu, zavedení pravidelného plošného testování žákovské populace, se ve čtvrtek dokonce otevřeným dopisem premiérovi Nečasovi ohradila skupina vzdělávacích odborníků a žádá ho, aby tento projekt zastavil.
Šest kroků do nebe Jediný alespoň potenciálně funkční a realizovatelný nápad je změnit financování škol tak, aby kromě peněz na žáka (tedy čím více dětí, tím více peněz škola má) byla zohledněna i kvalita. Problém je, že návrh je nekonkrétní a není vůbec jasné, jak kvalitu škol zjistit a ohodnotit. Podle výsledků testů těžko, protože školy se slabými žáky samozřejmě budou v testování méně úspěšné, ale to ještě neznamená, že se v nich učí špatně.
Dále chce ministr ovlivňovat vyučování na pedagogických fakultách, aby měli studenti více praxe a užívali moderních metod. Proč ne, ale vysoké školy jsou samostatné a kromě zdvořilého požádání ministr nemá možnost způsob jejich výuky ovlivnit. Nanejvýš může vyhrožovat, že omezí jejich financování, ale to není nejlepší základ příští vstřícné spolupráce.
Další dvě opatření, debyrokratizace a více peněz učitelům, sice mohou pedagogy potěšit, ale schopnost dětí orientovat se v psaném textu nezvýší. Náš fatální propad ke dnu žebříčku 65 zemí, kde se čtenářská gramotnost zjišťovala, má jasné příčiny. Schopnosti číst s porozuměním jsme se nikdy nevěnovali, učitelé hodiny češtiny tráví vyjmenovanými slovy, pravopisem, jazykovými rozbory a literárním dějepisem. Moderní metody, které se zaměřují na to, jak dnešní audiovizuální generaci přimět ke čtení, do našich škol dorazily jen zcela okrajově.
Stejně tak mimo je v tomto směru návrh na rušení přebytečných středních škol. Ano, je jich moc, ale i když jich bude méně a o místa na nich bude rvačka jako za socíku, na stále klesající schopnosti učitelů vytáhnout slabé děti nad průměr to těžko něco změní. Slabé školy možná můžeme zrušit, ale slabé žáky nelze naházet do popelnice.
Vtip šetření PISA je právě v tom, že zkoumá celou žákovskou populaci a snadno odhalí, že děti příliš brzy dělíme na různé typy škol, a zatímco gymnazisté obstojí (byť se také zhoršili), zbytek „kazí průměr“. Země úspěšné v podobných šetřeních se vyznačují právě tím, že vzdělávají celou dětskou populaci co nejdéle společně, a proto nejsou rozdíly mezi „chytrými“ a „hloupými“ tak velké.
Jako výstupní kontrola v automobilce A konečně je tu generální Dobešovo opatření, testování po páté a deváté třídě a v rámci státní maturity. Jestliže ostatní věci nepomohou, tato téměř jistě uškodí. Cituji z již zmíněného dopisu premiérovi: Plošné testování ale jen stěží vyvolá změny odpovídající hloubce současných problémů - zato může napáchat dalekosáhlé škody. Z dlouhého seznamu funkcí, které má plošné testování plnit, je zřejmé, že si ministr školství ani jeho spolupracovníci neuvědomují, jak malý výsek vědomostí a dovedností lze ve skutečnosti pomocí testů ověřit.
Jak na nápravu šli v zemích, které byly schopné od posledního šetření PISA otočit trend a vydat se v žebříčku zemí vzhůru? Nešli cestou represe, testů a vyhrožování, ale snažili se naučit učitele efektivněji učit. Ne že bychom u nás nevěděli, že základem cesty z průšvihu je metodická podpora učitelů - na tiskové konferenci ministerstva školství to zmiňovala šéfka Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavla Zieleniecová, ale mezi ministrovými opatřeními se nic takového neobjevilo. Pan ministr je technokrat, proto je možná dobré zvolit technickou metaforu. Testování, které Josef Dobeš navrhuje jako hlavní lék na žákovskou nedostatečnost, je něco jako výstupní kontrola v automobilce. Pomiňme, že žáci nejsou stroje a testovat se dá opravdu jen něco, ale i toho výstupního kontrolora by možná napadlo, že když mu chodí pořád stejné blbě vyvrtané zmetky, bude lepší zajít za konkrétním dělníkem, nechat ho nabrousit vrták a naučit ho tu díru vyvrtat pořádně. My to ale řešíme tím, že přidáme ještě dvě další výstupní kontroly a všem pohrozíme, že když nebudou dělat hezké díry, tak je vyhodíme. To snad je srozumitelné, že to není správná cesta, že, pane ministře?
***
Mimo je i návrh na rušení přebytečných středních škol. Slabé školy možná můžeme zrušit, ale slabé žáky nelze naházet do popelnice.
O autorovi| TOMÁŠ FEŘTEK, odborný konzultant Autor je odborný konzultant EDUin, o. p. s.
