PRAHA Made in China, Fabrique au Vietnam. Najít v současnosti v domácích obchodech sportovní outdoorové oblečení, které bylo vyrobené mimo jihovýchodní Asii, je téměř nemožné.
Již zanedlouho by ale mohla přijít změna.
Domácí outdoorové firmy, které až dosud vyráběly v Asii kvůli nižším cenám trička, kalhoty, bundy či obuv, začínají spřádat plány na návrat do Česka. Důvodem je rostoucí cena práce v Číně. „Výrobní ceny se v Asii zvedly oproti loňsku o 15 až 20 procent, navíc rostou i náklady za přepravu. Za jeden kontejner jsme dříve platili tisíc dolarů, nyní se cena vyšplhala na 1400 dolarů,“ říká Radek Nováček, obchodní ředitel společnosti Direct Alpine.
Před pěti lety tato firma přemístila část výroby do Vietnamu. Nyní uvažuje o postupném návratu zpět do Česka. „Náklady jsou v Asii ještě pořád nižší. Předpokládám ale, že budou i nadále růst a je proto nasnadě se připravit,“ zdůraznil Nováček. Přesouvat výrobu chce začít firma od příští zimy.
Stejné plány má i většina ostatních českých outdoorových firem. „Postupně budeme vracet výrobu do Čech. Nyní šijeme přes 60 procent výrobků v Číně, Vietnamu, Indii. Už letos chceme ale začít více věcí vyrábět v Česku. Asie zdražuje ceny produkce, kvalita se ale nezvýšila, a proto se musí jeden kus po druhém kontrolovat. A to zvyšuje náklady. Výroba v Asii se tak již pomalu přestává vyplácet,“ řekl marketingový manažer Humi Outdoor Vít Hněvkovský.
Filip Komorous, marketingový šéf společnosti Hannah, zdůraznil, že postupný přesun výroby z Číny i jihovýchodní Asie neplánují jen české firmy. „Situace je v celém oboru stejná. Netýká se to jen českých značek, ale i mezinárodních. Všichni se potkáváme ve stejných továrnách,“ řekl Komorous.
Zaneprázdněná Asie nestíhá Čína přestává být levnou textilní manufakturou díky své rychle rostoucí ekonomice. Bohatnoucí společnost začíná zvyšovat svoji poptávku po kvalitních oděvních značkách i po ostatních výrobcích. Dělníci z textilek jsou přepláceni firmami v sofistikovanějších odvětvích a odcházejí. Rostoucí poptávka po kvalitních oděvech v samotné Číně pak zahlcuje výrobce oděvů v celé jihovýchodní Asii.
„Výrobci v jihovýchodní Asii upřednostňují poptávku z Číny. Již nechtějí vyrábět menší série pro menší evropské firmy. Pokud nemáte alespoň 1000 kusů do výroby, nechtějí to dělat. Říkají, že práce mají hodně,“ popisuje Nováček.
V Česku chybí švadleny i stroje Zahlcení asijských firem zakázkami potvrzuje i Miroslav Kadlec, obchodní manažer české značky High Point, která vyrábí výhradně v Česku. „Vidíme to na dodávkách materiálu. Posunují se dodací termíny a oni nestíhají vyrábět,“ řekl Kadlec.
Včasné dodávky jsou přitom pro outdoorové firmy klíčové. Zpoždění prodejů například lyžařských bund jim výrazně snižuje obrat i zisky. I proto zvažuje čím dál více firem přesunutí výroby ze „zaneprázdněné“ Asie.
Pokračování na straně 15
Textilky prchají z Číny domů
Dokončení ze strany 13
Plánovaný návrat outdoorových firem zpět do Česka vítají i jejich domácí konkurenti, kteří až dosud vyráběli výhradně v této zemi. „Cena výrobků pocházejících z Asie je nižší. Proto jsme rádi, když se přesouvá i konkurence do Česka. Tím se pozice vyrovnají,“ připustil Kadlec.
Podle analytiků by masivnější přesun výroby do Čech výrazně nezvýšil cenu outdoorového oblečení. S největší pravděpodobností by se totiž vyšší výrobní ceny promítly do nižších marží pro obchodníky. Ty nyní dosahují přes 50 procent, někdy dokonce i přes sto procent. Rychlému přesunu výroby zpět do Česka ale brání neutěšený stav textilního a oděvního průmyslu v zemi. Ten začal skomírat právě v důsledku minulého úprku firem za levnou pracovní silou do Asie. Nyní v Česku chybí švadleny i technologie. Plat švadleny: 10 tisíc korun „Poté, co se začaly domácí firmy stěhovat do Vietnamu a do Číny, začalo docházet k zavírání oděvních dílen a k propouštění švadlen,“ potvrzuje Marie Melková, majitelka oděvní dílny Elegant v Liberci. Ta v polovině 90. let minulého století zaměstnávala 30 švadlen. Nyní jich má pouze šest. Melková přiznala, že dívky přestaly mít o nízkopříjmovou práci zájem. Měsíční čistý výdělek švadlen se pohybuje kolem 10 tisíc korun. Nedosahuje tak ani poloviny průměrné mzdy v Česku.
Zástupci oděvních firem přiznávají, že hledání kvalitních pracovních sil a technologií bude obtížné. Kapacita nestačí „Nedovedu si představit, že by se sem mělo přesunout velké množství firem. To by s sebou musely přivézt z Asie i fabriky,“ řekl Lidovým novinám Petr Danner z firmy Canard.
Nedostatek technologického zázemí neumožňuje šít v Česku například zavedenému českému výrobci Bushman. „V Česku technologie nejsou. Z Číny proto přesuneme část výrobních kapacit do Indie,“ řekl marketingový ředitel společnosti Bohumil Bílek.
Zbylé oděvní dílny v zemi se ale bojí neuváženě navyšovat svoji výrobní kapacitu. „České firmy se opravdu začínají vracet, ale lze předpokládat, že za pět let se budou zase stěhovat jinam. U nás nikdy nebude možné pracovat za hrstku rýže,“ řekla Melková.
Graf
Textilní a oděvní průmysl v Česku
Tržby (v miliardách korun)
2000 73,16
2001 71,86
2002 63,54
2003 61,06
2004 59,48
2005 56,83
2006 54,25
2007 55,03
2008 46,00
2009 41,00
2010 41,80*
*(z toho textilní výroba 35,3 miliardy Kč, produkce oděvů 6,5 miliardy Kč)
Počet zaměstnanců
RB Atok / Zdroj:
