Klíč postupně zarachotí v několika bezpečnostních zámcích, otevře se několik protipožárních dveří, až stojíme před drátěnou klecí v poslední zabezpečené místnosti. Trochu to připomíná americké filmy, kde na podobných místech přechovávají hrdinské nebo magické artefakty.
Tohle je stejné, jen toto není sklad supertajné organizace, ale Národní archiv na pražském Chodovci. Ale i tady mají přísně střežené poklady. Na vrchní polici leží kytary Karla Kryla, o patro níž posmrtná maska jednoho národního umělce a vedle krabice s řády prezidenta Ludvíka Svobody a na protější polici listina od španělského krále pro knížete Metternicha. A někde uprostřed jsou stříbrné desky a v nich bílá obálka velikosti A5 s několika razítky a stručným popiskem.
Před dvaceti lety ji v archivu uložil Antonín Sum, poslední osobní tajemník Jana Masaryka. „Antonín Sum mi sdělil, že uvnitř jsou slova T. G. Masaryka, jež si jeho syn Jan zapsal u otcova smrtelného lože,“ vysvětluje archivář Jiří Křesťan.
Obálka je označena datem, kdy Sum obálku předal do archivu (19. září 2005), a s dovětkem: „pečeť do roku 2025“. Letos 19. září se tak na lánském zámku sejdou historici, archiváři a příslušníci Masarykovy rodiny s prezidentem Petrem Pavlem, který obálku otevře, a společně odtajní, co ve skutečnosti skrývá.
Dopis se slovy T. G. Masaryka vznikl podle Jiřího Křesťana mezi 3. a 11. zářím 1937, tedy několik dní poté, co Masaryk prodělal mozkovou mrtvici. „Masaryk nemohl zřejmě v září roku 1937 namluvit svému synu Janovi nějakou souvislou závěť či odkaz národu. Na to byl dopad mrtvice příliš devastující. Mohl se však pokusit aspoň útržkovitě sdělit svému synovi něco, co považoval v tu chvíli za důležité,“ vysvětluje Křesťan.
Dodal, že pravděpodobným datem vzniku textu v obálce je 5. září, kdy Masaryk přijal Edvarda Beneše a u setkání nechyběl ani syn Jan.
Poselství, nebo tajemství?
Je nepravděpodobné, že by v obálce bylo něco skandálního. Přestože Masaryk patří ke známým osobnostem, často se spekuluje kolem jeho původu. Jeho otec byl negramotný slovenský kočí, naopak jeho matka mluvila německy lépe než česky.
Byla o deset let starší než její manžel. Občas se tak objevují snahy otcovství připsat židovskému cukrovarníkovi Redlichovi, u kterého jeho rodiče pracovali, či dokonce císaři Františku Josefovi. Masarykova matka totiž žila dlouho ve Vídni. Rodina a přátelé by skandální text spíše zničili než svěřili archivu.
Podle Křesťana si přečteme spíše prezidentovo poselství občanům dnes již neexistujícího Československa nebo nějaké filozoficko-náboženské zamyšlení než odhalení rodinného tajemství. Obálka se asi původně nacházela v archivu Jana Masaryka, který se Sumovi podařilo dostat do Skotska, kam emigroval jiný jeho spolupracovník, Lumír Soukup.
Ten postupně obohatil soubor o dokumenty prezidentových dcer a o další masarykovské archiválie. V roce 2017 spustil archiv na svých stránkách odpočítávání do otevření.
