Lidové noviny připravily novou edici DVD, tentokrát zaměřenou na kvalitní zábavu a hudbu. Úvodním titulem je první část sestřihů oblíbené talkshow Uvolněte se, prosím. Její tváří a motorem je Jan Kraus, její duší dramaturgyně Simona Matásková, která vyhledává zajímavé hosty.
Pořady se natáčejí s jednodenním předstihem v pražském Divadle Ponec.
* LN Obecenstvo, které se každý čtvrtek sejde v hledišti, není kompars?
Ne, každý si svůj lístek koupí, na tom Honza Kraus od začátku trval a měl pravdu. Chodí sem ze zájmu, opakovaně, máme vyprodáno během několika hodin. Není to žádný unavený kompars, který se směje na požádání. Od půl osmé točíme vcelku jako divadelní představení, a s tou v průměru hodinou a čtvrt natočeného materiálu pak režisér Vojtěch Nouzák běží do studia a přes noc sestříhá pořad na naši osmačtyřicetiminutovou stopáž. Publikum se upřímně baví a Jan Kraus je velmi ctí, nesnaží se jen pro kamery, ale i pro ně. Baví je i v mezičase.
* LN Kde - kromě osobností, o nichž se aktuálně hovoří - sbíráte typy na hosty?
Za těch dvacet let, co se věnuji novinařině a práci v televizi, mám už obrovskou databanku lidí, kteří jsou nějak zajímaví. A pořád mě baví poslouchat lidi, pozorovat je, povídat si s nimi, a je mi jedno, jestli je to prezident nebo paní, co vedle mě platila v samoobsluze a z jejíž tašky na mě vykouklo malé prasátko...
* LN Takhle zřejmě nacházíte všechny ty lidi s neobvyklými schopnostmi...
Myslím, že člověk, pokud nepohrdá lidmi a umí se dívat kolem sebe, musí neustále někoho objevovat. Kolikrát ještě slýchám otázku, proč vlastně zveme ty „třetí“ hosty, ty neznámé a extravagantní. Já jsem za ně vděčná, jsou to velmi stateční lidé, mnohdy i zajímavější než všelijaké ty současné rádoby hvězdy, často umí mluvit líp než politici nebo celebrity, dalo by se od nich lecčemu naučit. A my máme to štěstí, že je můžeme představit a poslat dál.
* LN Tři roky je na české poměry poměrně dlouhá doba. „Ponorka“ ještě nenastala?
Ve světovém měřítku to není nic mimořádného. Late Night Show všude ve světě běží dlouho, třeba třicet let, samozřejmě tam hraje roli i velikost země a počet obyvatel. Také záleží na osobnosti moderátora. Je tam od toho, aby lidi bavil, je to komik - ale chytrý, pohotový, umí improvizovat, proto se lidi na tenhle typ pořadu všude ve světě tak těžko hledají. Je to dar od boha. My máme velké štěstí, že Honza Kraus takový je, opravdu rád se baví. Nikdy neřekl, že s nějakým konkrétním člověkem nechce točit. Rád se nechá překvapit, i když se pečlivě na každého hosta připravuje, je šťastnej, když s ním host hraje tu hru a třeba odvede hovor úplně jinam, nebo když ho někdo „zaskočí“.
* LN Jak konkrétně vypadá příprava pořadu? Je jasné, že zvete ty, o nichž se právě z nějakého aktuálního důvodu hovoří. Jak ale připravujete ty ostatní? Zkoušíte je nějak?
Vytypujeme je, zavoláme jim, v telefonu už odhadnete, jestli umí mluvit a jak působí, po mně a Kláře Antošové, která mi pomáhá, pak nastupují rešeršisté Jan Stern a Jiří Hapala. Ti pak s potenciálními hosty dělají „výslechy“, tahají informace o nich z archivu, snaží se sehnat co nejvíc podrobností. Pak dají Honzovi do scénáře vše, co se o nich dalo zjistit. A můžu říct, že ty rešerše jsou jako detektivka, Honza si je pročítá, ale on sám je taky dobrej Sherlock Holmes, ještě spoustu dalších věcí sám zjistí, uloží si je do hlavy. A spoustu toho taky stejně ještě neví, a protože je zvědavej, tak se pak ptá se zájmem, který není předstíraný.
* LN Je pravda, že se s hosty předem nedomlouvá?
Honza má zásadu, že se s nimi předem nepotká, a má pravdu. Představte si, že s nimi sedíte, povídáte, leccos vám řeknou - a vy se pak máte tvářit, že se ptáte poprvé a že o nich nic nevíte? To nejde. Snažíme se jim samozřejmě věnovat my ostatní, režisér si s nimi povídá, staráme se o ně - mají pochopitelně trému.
* LN Kdo mívá větší trému? Mediální osobnosti, nebo ti neznámí?
Ti nejznámější mají obvykle největší strach. Ti, co přišli v pohodě, vždycky dopadnou dobře.
* LN Zřejmě ti populární mají pocit, že mohou nejvíc ztratit?
Co můžou ztratit? Naopak, mají se tady ukázat z jiné stránky, než jak se o nich pořád dokola píše. Neměli by se bát, že se ztrapní, a stylizovat se. Jdou přece vyprávět o tom, co umí, ukázat, co v nich je. Tohle není boj.
***
Je šťastnej, když s ním host hraje tu hru a třeba odvede hovor úplně jinam, nebo když ho někdo „zaskočí“
