Policista Karel Tichý by měl dostat od ministra vnitra Ivana Langra svolení veřejně promluvit o spisu Krakatice a všech okolnostech, které obestírají jeho existenci. Tichý žil se spisem šest let, šéfoval týmům, které plnily šanony Krakatice informacemi o tuzemském podsvětí a jeho propojení se státní správou a politikou. Karel Tichý toho ví bezpochyby hodně. Je samozřejmě otázka, co z toho by veřejnosti sdělil v případě, že by ho Langer nebo sněmovna zbavili povinnosti mlčet, ale určitě bychom dostali aspoň nějaký další záchytný bod na cestě odhalování zkorumpovanosti politiků nebo třeba policistů. Karel Tichý bohužel asi nepromluví, proti jeho potřebě se vyzpovídat stojí příliš mnoho zájmů definitivně zakrýt to, co může spis Krakatice nabídnout.
Ministr Langer včera na stránkách tohoto listu vysvětloval, proč Karla Tichého nezbaví mlčenlivosti, a usvědčoval svého předchůdce Františka Bublana z diletantství a zapomnětlivosti. Langrova analýza ale na věci nic nemění.
Pokračování na straně 10
Tichý hlas Krakatice
Dokončení ze strany 1
Langer může ve spolupráci se sněmovnou zbavit policistu Tichého mlčenlivosti a měl by pro to udělat vše. Jeho komentář naznačuje, že pro to neudělá nic, stejně jako desítky dalších person, které by měly pracovat na odhalení pravděpodobné korupce popsané na stránkách Krakatice.
Langer může říkat a psát, co chce, ale už se nezbaví podezření, že nedá Tichému svolení mluvit kvůli tomu, že se ve spisu vyskytuje i jeho jméno. Ale Langer v tom není zdaleka sám. František Bublan sice slibuje, jak si Tichého předvolá na „svůj“ bezpečnostní výbor. Zatím pro to nehnul prstem a můžeme si vsadit na to, že ani nehne. Proč by otevíral něco, co může i jeho spolustraníky usvědčit z korupce a jeho z nekompetence, protože v době, kdy byl Bublan ministrem, šlo celé vyšetřování z Krakatice definitivně k ledu, tedy do archivu.
Proti Tichému stojí i politici jako Klaus, Zeman, Šlouf či Tlustý, o nichž víme, že jejich jména se ve spisu taky nacházejí. Všichni využijí svůj vliv, aby při případném hlasování sněmovny o Tichého právu mluvit zaznělo ne. Zájem, aby se ze spisu něco zveřejnilo, stejně tak nemá policie, respektive několik bývalých policejních pohlavárů v čele s Jiřím Kolářem či Jaroslavem Macháněm. I oni mají v policii stále nezanedbatelný vliv na to, aby zůstala Krakatice uzavřena.
Zájem nemají ani zločinci. Pokud mafiáni nějak politiky upláceli a v Krakatici jsou o tom důkazy, je pro zločince lepší, když to tajemství nezná příliš mnoho lidí – jen tak se dá vydírat.
Prostě Tichý nemá moc šancí, proti výše popsanému šiku zatím nezazněl jediný hlas odpovědného politika, policisty nebo státního zástupce, že by měl Tichý promluvit. Mlčí i opozice a Jiří Paroubek evidentně ví proč.
Ať nás nerozpráší Je nutné říct, že spis Krakatice není žádnou klíčovou zprávou o korupci. Není možné říct, že pokud zůstane skryta Krakatice, zůstanou navždy skryta tajemství politiků a mafiánů. Jsou i jiné cesty, jak je odhalit. Ale Krakatice je zřejmě nejucelenější zpráva o možné korupci politiků, ale také o tom, jak politici zneužívali policii. Ať už o tom pan Tichý věděl, nebo ne, z desítek indicií je zřejmé, že především pro Stanislava Grosse byla Krakatice zdrojem (skrze jeho policejní tým Mlýn) kompromitujících materiálů na konkurenční politiky. Krakatice je také zprávou o tom, jak se policisté – kteří měli bojovat proti mafiánům, jako byl František Mrázek nebo je Radovan Krejčíř – nechali zatahovat do záludných politických bojů, jak sloužili tomu, kdo byl u moci.
Krakatice je zprávou o tom, jak se šest let sbíraly materiály na kdekoho a za těch šest let nebyl na základě informací z Krakatice nikdo odsouzen. Co s těmi informacemi dělaly desítky vyšetřovatelů, kteří je pravidelně dostávali? Všichni oslovení dnes odpovídají, že o Krakatici nic nevěděli. Co s informacemi dělala BIS? „Kdybychom tu korupci začali vyšetřovat, vláda by nás do týdne rozprášila,“ řekl týdeníku Respekt tehdejší šéf BIS Jiří Růžek. Tedy tajná služba nedělala nic.
Krakatice – přesně řečeno to, co se kolem ní za těch deset let od jejího vzniku dělo, protože z jejího obsahu známe jen málo – usvědčuje poměrně velkou a poměrně důležitou část této společnosti z hanebného jednání. Jednání policisty Tichého – ať jej vede jakýkoli důvod – je jednou z posledních šancí pro jistou očistu. Zatím po ní volají jen novináři a není zcela jisté, zda se jim konečně podaří prokopnout dveře, za nimiž je Krakatice zavřena. Zatím jsme jen navrtali dírku na šmírování.
***
Je zřejmé, že především pro Stanislava Grosse byla Krakatice zdrojem kompromitujících materiálů na konkurenční politiky
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Jaroslav Spurný, redaktor týdeníku Respekt, novinář
