Jen sedmdesát jich využívá služby, která jim může alespoň částečně pomoci. Brněnští strážníci seniorům už osm let nabízejí způsob, který jim může zachránit život nebo je dostat z nepříjemné situace, kterou může být třeba uvíznutí ve vaně či jiný problém.
Mnohé zřejmě odrazuje cena systému. „Jeho kapacita je dostatečná, umožňuje připojení dalších stanic,“ říká mluvčí strážníků Zdeněk Novák. Senioři si za necelé čtyři tisíce korun mohou zakoupit zařízení, pomocí kterého snadno v nouzi přivolají pomoc. Přístroj je napojen na telefon a alarm lze spustit stisknutím tlačítka na dálkovém ovladači s dosahem až osmdesát metrů. Strážníci, kteří hlášení přijmou, vyjedou najisto - s klíči od bytu a se zdravotní dokumentací volajícího. „Nouzové hlášení ze systému přijímáme v průměru třikrát týdně. Jeden z těchto zásahů přitom končí hospitalizací,“ doplnil mluvčí. Nemusí jít podle něj jen o záchranu života, ale třeba i případy, kdy se osoba převrátí i se svým invalidním vozíkem.
Senioři se bojí, řešení ale nehledají
Senioři paradoxně právě kvůli podobným obavám zbytečně podávají žádosti o ústavní bydlení, i když by raději zůstali ve svém domově. „Mnozí z nich se bojí, že když se jim něco stane, nedovolají se, a pak je najdou až po týdnech ohlodané vlastním psem. Zní to děsivě, ale přesně toto staří lidé říkají na základě zveřejněných případů a toho se obávají,“ potvrzuje Magdalena Černá z brněnského Centra komunitního plánování.
Chtějí mít jistotu, že budou-li potřebovat pomoc, dostane se jim jí. Žijí-li sami, než se po nich začnou shánět příbuzní nebo sousedé, mohou být už několik dní mrtví. A před tím hodiny trpět bolestí.
„Doma lidé většinou umírají přirozenou smrtí, časté jsou cévní a mozkové příhody. Fyzická zranění třeba po pádu jsou až sekundární,“ informoval Josef Mucha z brněnské záchranné služby. Připustil přitom, že jsou i případy, kdy senioři po zranění zůstávají při vědomí a trpí bolestmi. „Za asistence policie a hasičů při takzvaném otvírání bytů zasahujeme přibližně jednou za dva týdny,“ doplnil lékař.
„Byty otevíráme prakticky denně kvůli tekoucí vodě nebo požáru. Často ale musíme zasahovat právě kvůli podezření, že je v bytě zraněná nebo mrtvá osoba,“ uvedl mluvčí hasičů Jaroslav Haid. Výjimečné podle něj není ani slaňování ze střechy na balkon nebo vyražení dveří. „Záchrana života je přednější před záchranou majetku. Často navíc rozhodují minuty,“ doplnil.
Rozšířit podobný systém služby tísňové péče, ale kvalitativně jiného typu, než nabízejí strážníci, vidí jako ideální řešení i Černá. Systém by fungoval na smluvním vztahu, zájemci by hradili poplatek za instalaci a zapůjčení aparátu plus měsíční paušál za poskytování služby.
„Stačilo by pak zavolat na centrální dispečink, kde by vyhodnotili, koho bude nejlepší na místo poslat, zda hasiče, zdravotníky či někoho z rodiny. Odpadly by zbytečné dublované výjezdy a pomoc by se dostala k těm, co ji potřebují, rychle a snadno,“ míní Černá. Komunitní plán sociálních služeb města Brna se zřízením podobného systému počítá. „Doufáme, že se nám podaří pro to získat i evropské peníze,“ věří Černá. Zřízení dispečinku profesionální služby tísňové péče by navíc umožnilo seniorům zůstat co nejdéle v domácím prostředí. Obdobné systémy jsou podle odborníků v zahraničí běžné už patnáct let, nabízejí je ale také v Praze, Jihlavě, Hradci Králové či Českých Budějovicích.
