Brno má na seznamu „nejzasloužilejších“ obyvatel, svých čestných občanů, od roku 1990 zapsány tři desítky jmen. Více než polovina jich dostala ocenění ještě za života, byť takto oceněných nyní žije pouze pět.
Otakar Motejl, který pomohl z Brna udělat justiční centrum, mezi nimi není vůbec. Osobnost, která svůj život spojila s Brnem na více než 15 let, pomohla mu získat sídlo Nejvyššího soudu, vytvořila tu úřad ombudsmana, se nedočkala od města oficiálního ocenění.
Radnice a lidé na ní prostě zřejmě brali a berou to, že zde taková osobnost pracovala, jako samozřejmost. Možná proto, že Motejl se do Brna oficiálně nepřestěhoval – byť si největšího města Moravy vážil, přiznával, že si drží trvalé bydliště v Praze.
Marně se zdálo, že po úterním zasedání Rady města Brna vzejde návrh radních ocenit Otakara Motejla alespoň inmemoriam. Nic.
Projít si seznam těch tří desítek čestných občanů znamená číst si soupis lidí, kteří mnohdy získali proslulost až poté, co Brno opustili. Proslavili se za jeho hranicemi. Nebo nemohli z nejrůznějších důvodů dostat poctu za života, jak to platí u Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela či Jana Zahradníčka.
Naopak výjimkou je Zdeněk Kessler. Významný právník dostal čestné občanství devět let poté, co se stal historicky prvním předsedou Ústavního soudu. A byl ještě ve funkci. Otakar Motejl byl ombudsmanem, přesněji zakládajícím ombudsmanem, desátým rokem. Nic. Důkaz toho, že pod brněnským svícnem bývá tma. Zatímco přebíral Řád čestné legie, Mezinárodní cenu za obranu lidských práv, polský Zlatý kříž či členství v Právnické dvoraně slávy, Brno mlčelo.
Otom, jestli bude, či nebude člověk čestným občanem, rozhoduje zastupitelstvo. To se v Brně schází v úterý, v den mezi smutečním obřadem a zádušní mší. A je na něm, zda dluh napraví. I když, bohužel, posmrtně. Nic na tom nemění, že pro mnohé Brňany má pan doktor čestné občanství už roky.
O autorovi| MILOŠ ŠENKÝŘ, redaktor LN
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
