Je jich šest. Lidové noviny pozvaly studenty čtvrtého ročníku Gymnázia Na Zatlance v Praze 5 k diskusi o sametové revoluci.
Co mají studenti společného? Narodili se v roce 1991, tedy téměř dva roky po listopadu 1989.
* LN Před dvaceti lety padl komunistický režim...
Michal Dvořák: To byla diktatura jedné strany, a to je špatné. Je to vlastně řízení státu jednou skupinou lidí a takto by to fungovat nemělo. A to hlavně když se ukázalo, že to vůbec nefungovalo. Oldřich Kadlec: Pro mě by bylo naprosto nepředstavitelné žít v té době. Pro mě je docela podstatnou hodnotou svoboda. Omezování toho, co můžu a co nesmím v rámci státu, v rámci toho, co si můžu dovolit, co si můžu koupit, je nepředstavitelné. Markéta Soukupová: Pro mě je svoboda také velmi důležitá. Komunismus nemám ráda. To, že tady byla čtyřicet let jedna strana, nebyly de facto žádné volby, lidé nemohli cestovat, nemohli si říkat, co chtěli, a nemohli studovat, prostě to je úplně fuj. To, co teď máme, také není asi úplně ideální, ale je to pořád lepší než to, co jsme měli ještě před dvaceti lety. Martin Šolc: Tu dobu jsem nezažil, ale takto se mi to jeví jako doba ovcí, myslím tedy ty lidi, kteří s komunismem souhlasili a dnes na to s láskou vzpomínají. Možná ani nejde tolik o to zboží, které tady dnes je. Spíše o svobodu názoru a o to, mít možnost volit svobodně. Hodně lidí si toho podle mě neváží a ani vážit nechce. Jan Růžička: To je pravda, co říkal Martin s ovcemi. Protože poslední dobou, i když jsem byl v zahraničí, se mnoho lidí stává ovcemi znovu. Myslím, že to je velký problém v zemích, kde komunismus neměli, protože k němu začínají inklinovat. Markéta Smejtková: Mně třeba přijde velmi zvláštní, že lidé po dvaceti letech zapomněli, jaké to bylo, a začínají se k tomu vracet. Komunisté začínají mít velkou podporu a začínají se vracet. Asi to nebude tak hrozný jako předtím, ale začínají mít velký podíl na vládě. Lidé zapomínají, jak se jim za komunistů vedlo špatně. Martin Šolc: Tím, jak to vyloženě odsuzujeme, tak možná dáváme munici lidem, kterým se to líbilo, anebo lidem, kteří to nezažili a dnes k tomu inklinují. Ideální by bylo říci, že i komunismus měl něco dobrého, v uvozovkách. Například sociální stát a podobně. Ale musíme říci, že svoboda je mnohem důležitější než hmotné věci.
* LN Myslíte si, že se za komunistů žilo lidem lépe?
Martin Šolc: V každém systému se žije některým lidem lépe než těm druhým. Myslím, že i kapitalismus nese mnoho problémů a špatných věcí, ale lidem se v něm žije lépe. Tedy těm lidem, kteří něco umějí nebo hlavně chtějí pracovat. Markéta Soukupová: Myslím, že za socialismu se žilo dobře lidem, kteří byli u moci. Potom třeba nebyla nezaměstnanost, což je dnes problém. Ale myslím si, že člověk, který chce mít práci, tak si ji může časem najít. Sice nemusí být taková, jakou by si přál, ale to ani za komunistů neměli. Někteří lidé za socialismu a i ti, kteří opravdu něco uměli, byli jen kvůli špatným kádrovým posudkům posíláni na horší práci. Jan Růžička: Já si myslím, že sice socialismus je hezká myšlenka a pro lidi, kteří v tom žijí, to může být jednodušší. Zase na druhou stranu kapitalismus je pro hodně lidí složitější a musí makat, ale tudíž něčeho dosáhnou. Michal Dvořák: Mně se líbila povinnost pracovat. Já bych to zavedl znova, protože nemám rád bezdomovce a sociálně slabší lidi. Oni si za to mohou sami, oni se do toho dostanou. Já bych jim dal veřejně prospěšný práce. Ať jdou zametat.
* LN Režim před rokem 1989 jste nezažili. Bavíte se doma s rodiči o tom, co bylo?
Oldřich Kadlec: Hlavně před volbami ano. Michal Dvořák: Mně naši říkají hlavně o tom, jak nebyly věci. Nic si nemohli koupit. Teď v nějakém seriálu bylo, že se stála fronta na pračku. Tomu jsem se smál, ale to byla realita. Stála se fronta snad i na toaletní papír. To je strašné. O tom zřízení se s rodičema nebavím, ale spíše o tom, jak se žilo.
* LN Co víte o událostech před dvaceti lety. Co bylo Občanské fórum?
Martin Šolc: To bylo politické uskupení, které vzniklo při revoluci. Hlavně to byli lidé z disentu pod vedením Václava Havla. Byla to první politická strana po revoluci, která vznikla na nestranických ideách a která se pak pochopitelně rozpadla.
* LN Koho z těch lidí, kteří se podíleli na revoluci, znáte?
Michal Dvořák:Myslím si, že tam měl jednu z nejdůležitějších rolí Václav Havel, a to je pro mě nejdůležitější člověk. Oni vůbec všichni, za to, že se nebáli, třeba Ruml a další, Oldřich Kadlec: Havel je pro mě ikonou 17. listopadu. Také obdivuji to, že se ti lidé nebáli a že vystoupili a měli tu moc a sílu říci to, co chtělo tehdy říci hodně lidí. Jenom ta spousta lidí se k tomu neodhodlala a oni ano. Za to jim patří velký dík skoro všech lidí v Česku. Martin Šolc: Já myslím, že přímo při revoluci byl Havel vůdčí osobností, symbolem, ke kterému se lidé upnuli. Koneckonců se pak stal také prezidentem. Markéta Soukupová: Havel je opravdu symbolem revoluce a 17. listopadu, ale já obdivuji i studenty a všechny lidi, kteří šli zvonit klíči na Václavák a říci, že se jim to nelíbí. Měli odvahu se vyjádřit a nemuseli se stát prezidentem ani politikem, ale žili potom zase normálně. Markéta Smejtková: Já bych asi řekla také Havla, jen si nejsem úplně jistá, že to není jen tím, že neznám ty ostatní. On se proslavil, ale lidé podle mě nevědí další lidi. Když se kohokoli zeptáte, tak si lidi na nikoho jiného kromě Havla nevzpomenou.
* LN Učili jste se na gymnáziu o událostech před dvaceti lety?
Michal Dvořák: K tomu se dostáváme ve čtvrťáku a na základce jsme se k tomu vůbec nedostali, protože se tam probírá Řím a podobně. Já jsem se o tom neučil. Oldřich Kadlec: My jsme na základce skončili snad po druhé světové válce, takže věci kolem 17. listopadu musí počkat až na střední a právě teď se k tomu možná dostaneme.
* LN Bylo by pro vás důležitější učit se třeba více o komunismu než o starověkém Římě?
Martin Šolc: Myslím, že by to bylo lepší. Přece kdo se zajímá o staré doby, tak si to zjistí sám. A pro lidi, kteří se o to nezajímají, je podle mě mnohem důležitější znát novodobou historii. Markéta Soukupová: 17. listopad nám nikdy nikdo neříkal. Měli jsme tady jednodenní projekt, ale jinak o tom nic nevíme. Jen to, co nám řekli rodiče. Jan Růžička: Myslím, že to je docela špatně. Studenti se učí věci, které jsou hodně minulé. Spíše bych byl raději, abych věděl více o druhé světové válce a o vývoji politiky ve dvacátém století, abychom měli souvislosti. Třeba o komunistech, proč je nevolit nebo volit. Abychom se vyvarovali toho, kam spadneme. To je důležité a hodně to podle mě ovlivňuje naši budoucnost než ta vzdálená historie.
* LN Co si myslíte o polistopadovém vývoji?
Michal Dvořák: Myslím, že ten začátek byl hodně nešťastný. Všichni si užívali svobodu. Tak například kuponová privatizace asi nebyla úplně nejlepší řešení, vzhledem k tomu, co se pak odehrálo. Ono se to teď ale dobře soudí, nevím. Myslím, že to bude lepší, já jsem optimista. Oldřich Kadlec: Kuponová privatizace má dosah dodnes. Utopila se v tom spousta peněz, které už nikdo nikdy nedohledá. Teď se našlo pár viníků, ale peníze jsou stejně pryč. Mělo to dost negativní dopad v polistopadovém období. Je to snad jedna z nejtemnějších věcí, které se staly. Markéta Soukupová: Polistopadový vývoj byla hlavně euforie a pak to začalo opadat. Dneska už jsou lidi dost skeptičtí. Lidi, co zažili 17. listopad, pak šli k volbám, ale dneska už nejdou. Markéta Smejtková: Hodně lidí se zklamalo, mysleli si, jak to bude výborný, ale narazili. Stát ale nakonec musí někdo řídit a nastavit nějaká pravidla, jenže ta se samozřejmě nemusí líbit úplně všem. Pak to dopadne tak, že lidem se to nelíbí a začnou přemýšlet o tom, zda to nebylo dříve lepší.
O autorovi| Debatu připravil a zaznamenal Bedřich Kratochvíl
