Byty však – na rozdíl od bonů – podléhaly centrální evidenci. Značnou část bytů, ve velkých městech většinu, spravovaly Obvodní podniky bytového hospodářství. Ty soustředily různorodou společnost. Od starých úřednických praktiků, s nimiž „byla řeč“, přes ryze vekslácké typy, co si „sami řekli“, až po alternativní mladíky, co získali domovnický byt za to, že ho sami zrekonstruovali, a ještě pečovali o dům. Proč se šéf pražských komunistů Štěpán divil, že stavební dělníci odcházejí ze státních podniků k OPBH? Protože v OPBH se jednalo z ruky do ruky. ČTK upozornila, že při prověrce na Praze 6 dosáhla chybovost v evidenci bytů 56 procent! To byla výzva pro „osobní zainteresovanost“, po níž tak volali perestrojkaři.
Z dnešního pohledu vidíme jen jeden rozdíl. Zatímco veksláci po revoluci zmizeli, šedý trh s byty kvete dál, byť v omezené míře.
***
Slovníček
komplexní bytová výstavba – eufemismus pro plošné budování panelových domů s byty de facto „na klíč“ OPBH – okresní (obvodní) podnik bytového hospodářství, lidé v něm zaměstnaní byli řazeni do podobné kasty jako zelináři, řezníci, taxikáři a veksláci Tuzex – ze slov tuzemský export, podnik zahraničního obchodu, který prodával západní zboží bon – hovorové označení poukázky pro nákup v Tuzexu (černý kurz se pohyboval okolo 5 Kčs)
