Toliko diluviální tele se může vzrušovat pořady typu Duety... když hvězdy zpívají. Bóže, to je nám najednou objev, že pár činoherců intonuje! Od časů Josefa Švába-Malostranského přece patřilo k vybavení divadelního a filmového umělce, aby se uměl vyjádřit i písní. Copak takový Karel Hašler, Voskovec s Werichem, Hugo Haas, Vlasta Burian, Oldřich Nový, Zdeněk Štěpánek, František Smolík či Ladislav Pešek, co šel s písničkou jako ptáček, měli zapotřebí toto dokazovat?
Naštěstí máme i nyní v různých žánrech plno velmi dobře pějících herců. Vyberte si: Marek Eben, Richard Krajčo, Jiří Schmitzer, Jan Budař, Jiří Macháček... Nebo v šest ráno nalačno k odběru Dáda Patrasová a Kateřina Brožová, že.
Při vší úctě k některým výše jmenovaným, nade vše, jako Paroubkova socha na Letné (co není, může být, vážení voliči), překvapivě ční první pěvecké album Tomáše Hanáka. Neobávám se říci, že tento Miloš Frýba či Humphrey Bogart našeho filmu zanechal věru nesmazatelné stopy v české kultuře. Ako by túto tvár ceruzka Káju Saudka za jedného synka mala! Křečovitý typ humoru onoho krasavce již dávno zevrubně prohlédli vymřelí byvší návštěvníci Divadla Sklep, ba i trpěliví čtenáři tohoto listu, které se marně pokoušel rozesmát svými krajně nejapnými fejetony.
Přišel čas odhalit Hanákovo ledví (Ládví?, jak by podotkl s typickým vtipem). Achtung! Jeho debutové album je jednoduše skvělé. Pakliže patří k Hanákově sebevražedné stylizaci ironie nad existencí v moderování akcí podnikatelské a jiné šmíry, pak ji dokonale vyjádřil v úvodní vynikající písni Mobilní král prasat, kde v telefonickém hovoru přijímá za ďábelského chechtotu kšefty a „zpeněží i otvor řitní“. Posléze si troufne na cortésovskou perzifláž Technopárty, dotaženou do posledního slůvka „zas“. V Tužce si vysní bezbrannou zpívající hostitelku Hanu Navarovou v obraze osamělé dívky, jež si nakreslí muže. Nutno dodat, že Hanák prý napsal všechny texty, všichni ovšem vědí, že půlka je z pera jihočeského génia Cempírka.
Naprostým vrcholem Hanákova alba je dementní šraml Plechová hubička, se stláskanými dechovkově vřískavými klišé („už to bude století bezmála, co jsem tě za ruku vzal“), zpívaný s Lenkou „Parkanovou“ Vychodilovou v takovém tempu a s takovými fóry, že by se za ně nestyděl ani černošský raper z Atlanty. Natož Eva s Vaškem. Stejně tak po poslechu jeho sžíravé Osady by měli návštěvníci Porty vzít žracáky a cancáky a jít se utopit do Mže. Po úderné Musíme si pomáhat se obávám sebevraždy Jana Nedvěda. Chorál sv. Pepy je jiný příklad pastiše, který krylovští vykradači hrobů typu Daniela Landy nepochopí. Naopak Hanák jasně cítí, jak jemně poškádlit protestního zvěčnělého „bratříčka“ na nebesích v parodii Wartburg.
Radost z práce posvětila účast prvotřídních muzikantů typu Petera Bindera a Vladimíra Vytisky a pod suverénním producentským vedením Davida Nolla ve studiu vzplála adventní svíce úchvatně jízlivého a chytrého písničkářství. Lepší domácí desku letos už zkrátka asi neuslyším, a ani nechci.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
