Později se k Sálihovi připojila skupina dalších asi dvaceti lidí, povstalců, techniků i hlasatelů. Jejich vysílání dosáhne až do Tripolisu i dál na západ do Závíji. Co ho přimělo začít vysílat? „Byla to krev. Viděl jsem zabíjení lidí. Viděl jsem, jak umírají lidé, které jsem znal,“ říká Zajání podlomeným hlasem v rozhovoru pro americký list. „Nyní se ale cítím svobodný, dlouhých 41 let jsme byli vězni,“ dodává už veseleji.
„Tady v Benghází víme, co to je revoluce“ Každý den využívá nově nabyté svobody k tomu, aby povzbudil i ostatní protestující v zemi. Když se dostala do opozičních rukou Misuráta, Sálih do mikrofonu vykřikl: „Alláh vám žehnej!“ Stejně tak reagoval i u ostatních úspěchů rebelů. „Musíme lidem v Tripolisu dodat odvahu. Stále se bojí režimu. Potřebujeme jim dodat sílu, aby proti němu zaútočili. Tady v Benghází víme, co to je revoluce,“ popisuje reportér.
„Posloucháte hlas svobody. Hlas pravdy,“ říká do mikrofonu další z moderátorů Ahmad Mdžrísí. A pouští posluchačům jednu z vlasteneckých písní. Paradoxně to bylo právě Rádio Benghází, ve kterém mladý důstojník jménem Muammar Kaddáfí 1. září 1969 oznámil svržení monarchie při krvavém vojenském převratu. Do budovy rozhlasu prý tehdy přijel ráno a nařídil technikům, aby začali nejprve pouštět úryvky z koránu. Poté Kaddáfí použil možná stejné vybavení, jako je užíváno nyní, a oznámil: „Od nynějška je Libye svobodnou a suverénní republikou.“
